Babinet.cz  /  Magazín  /  Společnost  /  Proč některé matky brání otcům ve styku s dětmi

Proč některé matky brání otcům ve styku s dětmi

6.7.2019 - redakce Babinet.cz

Některé rozvedené matky, kterým soud určil děti do péče, brání otcům ve styku s nimi. Nemají zájem na tom, aby se zachovaly kontakty dětí s otcem a uzurpují si děti pro sebe.

Co je k takovému jednání vede?

Vzhledem k přetrvávajícímu nerovnému rozdělení práce v domácnosti a při péči o děti, nacházejí uspokojení v pocitu moci a kontroly nad tím, co se děje v jejich soukromém životě. Na oplátku za vyšší pracovní zátěž získávají respekt a autoritu uvnitř domova. Neumožňují nebo alespoň neusnadňují za tímto účelem mužům převzetí části odpovědnosti za péči o děti a domácnost, poukazují na jejich neschopnost a zdůrazňují svou vlastní nenahraditelnost. To jim pomáhá udržet si svou identitu ženy a matky a upevňovat své sebehodnocení a sebedůvěru.

V některých případech vzniká konflikt, ve kterém jsou děti skutečně používané jako prostředek nátlaku, ať už ze strany ženy nebo muže. Tento konflikt se ale netýká jen přímo dětí a jejich výchovy, jeho počátky je možné situovat ještě daleko před samotný rozchod. Postupně do něj vstupuje vše, co se rozchodu a vztahu mezi rodiči nějakým způsobem týká, včetně výchovy dětí. Děti se pak skutečně stávají nástrojem vydírání a rodiče přestávají vnímat jejich primární zájem. Hlavním zdrojem konfliktu bývají finance a majetkové vyrovnání, případně za ním stojí emocionální a citová nevyrovnanost rodičů.

Proč matky případně otci v kontaktu brání? Zde je několik nejčastějších důvodů, kterými matky vysvětlují své chování:

1. Matky kontaktům brání, protože otci nedůvěřují – nevěří, že bude respektovat předem danou dohodu, že se o děti patřičně postará, že bude schopen zajistit jejich speciální potřeby; mají zkrátka o děti strach.

2. Mnohdy k bránění v kontaktech dochází proto, že matka nemá o otci dobré mínění. Pokud se s ním rozešla kvůli nějaké jeho negativní vlastnosti, která může mít podle ní příliš velký dopad na život dětí, nechce je vystavovat jeho působení.

3. Mnohdy se kontakty mezi otcem a dětmi neuskutečňují prostě proto, že matky začnou odmítat tento kontakt nadále aktivně zprostředkovávat, a otec neumí s dětmi navázat kontakt sám osobně bez matky jako prostředníka. Pak může subjektivně získat pocit, že matka dětem v kontaktu s ním brání.

4. Důvodem k zamezení styků může být i to, že otec o děti nějaký čas nejeví zájem a matka již přestává s jeho návštěvami počítat.

5. Styky se neuskutečňují také tehdy, když je dítě nemocné: matky nepředpokládají, že by se otec měl starat o dítě v nemoci. Pokud má dítě mít klid na lůžku, automaticky se předpokládá, že bude ležet doma u matky.

6. Není výjimkou, že matka nesouhlasí s tím, aby se děti stýkaly s otcem, protože žárlí na novou přítelkyni svého bývalého manžela. Přeje si sice, aby děti udržovaly kontakt s otcem, ale nechce, aby do vztahu zasahovala jiná žena, navíc například právě ta, kvůli které manžel rodinu původně opustil.

7. Jiným ženám ale naopak přítomnost nové partnerky v domácnosti otce jejich dětí nevadí, některé ji dokonce kvitují s povděkem, jelikož mají jistotu, že o děti je skutečně postaráno díky přítomnosti osoby ženského pohlaví.

8. Objevují se i případy, kdy matka nepodporuje kontakty otce s dětmi proto, že její život je natolik provázán s životem dětí a s péčí o ně, že neumí a nechce trávit čas bez nich. Psychicky strádá, když jsou děti pryč a ona neví, jak naložit s volným časem.

9. V některých případech dítě může být matkou použito jako páka pro vyjednávání o majetku. – kdy je otci bráněno v kontaktu s dítětem jako trest za to, že nechce dát matce to, na to ona má podle svého názoru nárok.

10. Matka může být ovšem i neprávem obviněna z toho, že otci brání v kontaktu, že navádí děti proti němu, ačkoli tomu tak není. Starší děti mohou mít svůj vlastní názor nebo preference trávení času; malé děti zase mohou mít strach z cizího prostředí, na které nejsou zvyklé. Matka pak nedokáže děti ke kontaktu donutit.

Otázkou je, co z výše uvedených důvodů je omluvou pro porušování práva dítěte na oba rodiče.
Tento příspěvek nemá být soudem ani obhajobou jedné či druhé strany. Pokud ale hovoříme o právech, pak musí být vymahatelná a dodržována u všech zúčastněných a ve všech fázích rozvodového a porozvodového uspořádání.

Pokud oba rodiče dokáží být rozumní poté, co utichly boje v soudních síních, jistě v sobě najdou trochu pochopení jeden pro druhého a naučí se navzájem zvládat úkoly, které do dané chvíle nemusel ten který plnit. Matky naučí své bývalé manžely, jak udržovat vztah s dětmi, jak vařit knedlíky nebo oblíbené řízky, tátové zase opraví rozbitou myčku. A jejich děti tak dostanou dobrý příklad toho, že být slušným člověkem se vyplatí.

 

Zdroj: Radka Dudová, napsala: Lucie Asenová, ree

 

Vaše názory

Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)

normální chlap
6.7.2019 16:36

Mně se to vyhnulo :-) ale co jsem pozoroval u svých kamarádů a kolegů, tak to bylo vždycky podle zde neuvedeného bodu 11. Ženská, jakmile děti trochu odrostly, začala manžela nenávidět a to vesměs kvůli vlastnosti, která ji ze začátku imponovala a kvůli které si ho vzala (nejdřív byl hodný - pak trouba, nejdřív byl bezstarostný, pak nezodpovědný apod.). Začala být doma vzteklá, protivná a buď muže dohnala k rozvodu nebo mu rovnou řekla, že už ho nepotřebuje a že chce být sama. Nenávist ji ve všech případech dohnala k tomu, že se odstěhovala i s dětmi stovky kilometrů daleko, aby to bývalý měl co nejkomplikovanější. A je pozoruhodné, že čím byla hloupější, tím ďábelštější plány si vymyslela, aby mu děti nemusela dávat nebo aby předání vždycky ztroskotalo na nějakých formalitách. Ještě jsem nikdy neviděl u chlapa pohromadě tolik nenávisti, kolik se jí vejde do jedné ženské vůči bývalému manželovi :-)

Vložit komentář

Další z magazínu

Náš tip