Za některé věci se ostatním nikdy neomlouvejte. Nemáte totiž proč

Asi to znáte sami. Odmítnete pozvánku na nějakou akci, na kterou vás pozve kamarádka. Jindy zase kolegovi v práci řeknete svůj názor a on se urazí. Možná si lámete hlavu nad tím, v jaké situaci je na místě omluvit se a v jaké ne. Všechno má ale své hranice.

foto / Freepik

Zbytečné omluvy

Jenže proč máme neustále potřebu se před ostatními lidmi obhajovat? Máme svůj názor, své hodnoty. Někdy se tak stane, že odmítneme druhého. Je možná jasné, že to tak nemyslíme. Možná se podvědomě bojíme, aby si to blízký člověk špatně nevyložil, či abychom neměli špatné pracovní vztahy. Důvodů, proč máme potřebu podvědomě se druhým omlouvat, je mnoho.

Na přehnaných omluvách není nic špatného. Ovšem jsou situace, kdy je to spíše na škodu. Známe 12 typů chování, za které se rozhodně nevyplatí omlouvat se. A to nikdy nikomu.

1) Za vaše pocity. Cítíte hněv nebo lásku, a tak to druhému řeknete. Je to normální a běžné. Jestli se to druhému nelíbí, není to váš problém, ale jeho. Nemáte se za co omlouvat.

2) Za odmítnutí. Když někomu řeknete ne, měl by to druhý umět přijmout. I když to druhému nemusí být příjemné, rozhodně to není věc, za kterou byste se měli omlouvat. Odmítnutí k životu patří. Samozřejmě můžete své rozhodnutí na požádání vysvětlit.

3) Za to, jaké máte priority. Někdo má jako prioritu péči o nemocné rodiče, někdo založení vlastní rodiny, jiný postup v kariéře, další člověk má na nejvyšší příčce cestu kolem světa. Nemusíte se nikomu omlouvat za to, jaké máte hodnoty. Jestli s tím má někdo problém, nechte mu jej.

4) Za svůj vzhled. Omlouvat se za to, že dnes zrovna nevypadáte dobře, nebo že vypadáte unaveně. Nemusíte vypadat každý den skvěle anebo se dokonce omlouvat za to, že se domníváte, že se ostatním nebudete líbit. Vaším vzhledem se nepotřebujete komukoliv zavděčovat.

5) Že máte otázky. Jestli vám něco není jasné a potřebujete se na to doptat, potom to udělejte. Jsou lidi, kteří nenávidí ty, kteří mají věčně nějaké doplňující otázky, jako kdybyste je okrádali o čas. Rozhodně se nemusíte za takovou přirozenou věc omlouvat. Když v něčem nemáte jasno, zeptejte se.

6) Že máte volno. Každý člověk si zaslouží vydechnout si. Potřebujete umět poznat svoje potřeby a naplňovat je. Nemusíte se omlouvat za to, že si chcete dát „oraz“, či že nic produktivního zrovna neděláte.

7) Za to, jak se chová někdo jiný. Jestli k vám někdo napochoduje s tím, že je na někoho naštvaný, jako kdybyste za to snad mohli vy, rozhodně se neomlouvejte. Ani nevztahujte odpovědnost za cizí chování na sebe.

8) Že hned neodepíšete. Někdo vám napíše esemesku, zprávu na messenger nebo e-mail. A vy neodepíšete hned, protože mezitím vyřizujete něco jiného. A daný jedinec se cítí ukřivděn, začne na vás nadávat. Jestli neodepisujete ihned, není za co se omlouvat, žijete pro svůj život, nemáte povinnost číhat na telefonu.

9) Že vás něco rozzuřilo. Jestli jste oprávněně za něco naštvaní a váš hněv má důvod, není za co se omlouvat. Každý člověk má právo cítit se tak, jak se momentálně cítí a nelze emoce rozdělit na špatné nebo dobré. Jsou to zkrátka vaše emoce. Neomlouvejte se za svůj hněv, úzkost, či smutek. Není k tomu důvod.

10) Že si stojíte za svým názorem. Jsou lidé, kteří by chtěli všem zakazovat, aby vyjádřili svůj názor. Proti takovým lidem není třeba bojovat, ale svoje názory říkejte bez obav dál. Rozhodně se neomlouvejte jiným lidem za to, že říkáte svůj názor. Každý má právo stát si za svým.

11) Neomlouvejte se za to, kým jste. Buďte sami sebou a nevšímejte si toho, jestli si o vás druzí myslí, že jste jiní nebo divní. Nestarejte se o to, co si o vás druzí myslí a určitě byste se za to neměli omlouvat. Rozmanitost je to, co činí život krásným.

12) Za chybu, kterou jste neudělali naschvál. Každý člověk někdy udělá chybu. Jestli vaše chyba nikomu neublížila, nemáte za co se omlouvat. Lidé, co chtějí omluvy za vaše chyby nebo vysvětlení vašeho jednání, většinou nestojí za váš čas. Proto se tím nezabývejte.

napsala ŠT

Zdroj:

https://www.idnes.cz/jenprozeny/volny-cas/omluva-vztahy-psychologie.A200520_162046_jpz-volny-cas_abr