Babinet.cz  /  Magazín  /  Čtenářské příběhy  /  Markéta: příběh z dovolené

Markéta: příběh z dovolené

3.5.2019 - redakce Babinet.cz

Jednu z našich prvních rodinných dovolených jsme trávili ( já, můj manžel a 2 děti od švagra) na Mallorce. Nebyli jsme ještě moc zkušení, co se týče pobytu v zahraničí. Podotýkám, že mé znalosti angličtiny jsou velice chabé. Manžel Honza po absolvování několikaletého kurzu anglického jazyka se v zahraniční vždy dobře domluví. Starší dcera Markéta, tehdy šestiletá, má talent na cizí jazyky po svém otci, od tří let se učila angličtinu.

Dovolenou jsme tehdy strávili skoro celou na krásné písečné pláži s průzračným mořem. Největší problém byl udržet naše dvě holky, které neustále lákaly modravé vlny, na břehu. Oba dva jsme měli po celou dobu co dělat, abychom je uhlídali. Okolo poledne většina návštěvníků pláže odcházela v době největšího vedra na hotelové pokoje na oběd.

V ten den byly mořské vlny obzvláště divoké. Rozhodli jsme se, že zůstaneme na pláži i přes oběd a manžel odešel koupit malé občerstvení do vzdálenější restaurace. Seděla jsem na dece a nespouštěla z očí naše dcery. Nedaleko nás si užívala sluníčka anglicky mluvící rodina: matka, otec a čtyři děti ve věku 2 až 10 let. Naše Markétka se přišla osušit na deku. Přistoupila k nám anglická matka a zeptala se Do you speak English? Yes, odpověděla jsem pohotově, ale vzápětí jsem litovala. Žena na mě začala chrlit záplavu anglických slov, z kterých jsem zachytila pouze wait at home, toys, children.Pohotově jsem si slovíčka dávala v hlavě dohromady ... Aha, odcházejí do hotelu na oběd a chtějí hlídat hračky a děti. Polil mě studený pot. Honza v restauraci a já mám hlídat celkem šest dětí v tomhle hrozivém vlnobití. Zničeně jsem pohlédla k moři, kde ve vlnách skotačili mezi ostatními čtyři anglické děti.Bylo mi však trapné odmítnout.

Holka, vybrala si zrovna tebe ze všech lidí na pláži, asi vypadáš spolehlivě, to musíš ustát. Přikývla jsem . Kdyby se alespoň vrátil Honza, pomyslela jsem si. Anglická mamina počala sbírat ručníky, deku, oblečení. Jen hromádka hraček a nafukovacích zvířátek zůstala ležet na svém místě. Poté zavolala na své děti, nejmladší posadila do kočárku a s úsměvem na tváři celá rodina odkráčela z pláže pryč. GOOD BYE, loučili se s námi. Nechápavě jsem za nimi hleděla.

Mami, můžu si vzít ty hračky? Ta paní říkala, že nám je tady nechá, naléhala má starší dcera.

V ten moment mi svitlo. To nebyla prosba o hlídání dětí, ale sdělení, že odjíždějí domů do vlasti a nechávají nám zde hračky pro děti. A já ani nepoděkovala. Zůstala jsem sedět v písku jak opařená. Mé dvě dcery se vesele probíraly hromadou kyblíků, lopatek, kostek a nafukovacích rybek. Po pláži přicházel můj manžel s náručí plnou tácků a kelímků a já si v duchu slibovala, že až se vrátíme domů na beton se začnu učit anglicky.

 

Vaše názory

Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)

Damián
3.5.2019 17:17

Hezký příběh. Klasika. Člověk si myslí, že zná řeč a pak se naživo dostane do rozhovoru a polovinu nerozumí. Přihodilo se mi něco podobného. Slíbila jsem sousedovi, že budu překládat německy hovořícího přítele. Ale bylo to úplně něco jiného než ve škole. Nezvládla jsem to a musela se omluvit. Vše vzali naštěstí s humorem.

Vložit komentář

Další z magazínu

Náš tip