Babinet.cz  /  Magazín  /  Čtenářské příběhy  /  Ivana: Mobily a tablety dělí naši rodinu na dva tábory

Ivana: Mobily a tablety dělí naši rodinu na dva tábory

20.4.2019 - redakce Babinet.cz

Jsem pravidelnou čtenářkou zdejších příběhů. Když vidím, jaké problémy mají maminky se svými malými, i velkými dětmi, přijde mi můj vlastní problém jako malichernost. Jenže když v tomhle bludném kruhu žiju dnes a denně, už mi to tak malicherné nepřijde.

Jde o to, že můj manžel je naprostý blázen a fanoušek do moderních technologií. Miluje vše od chytrých telefonů, přes počítače, tablety, velké televize, počítačové hry a tak dále. Já se v tom všem vlastně ani pořádně nevyznám. Když se tahle vášeň týká dospělého člověka, ještě to jde. Měl by ji totiž umět držet v bezpečných mantinelech. Ale když se to najednou týká i našich dvou malých dětí, nelíbí se mi to. Můj manžel nedokáže pochopit, že mi tohle vedení dětí k vymoženostem vadí. Neustále s e kvůli tomu hádáme. Já vidím, jak na mobilech a počítačích u dětí vzniká závislost. Ale on si pořád stojí za svým. Pořád argumentuje tím, že když se tyto věci používají jako chytrý nástroj k rozvoji a učení, pak je to v pořádku. Ale on si takhle omluví všechno. Nechá je hrát všelijaké hry, nechá je na internetu sledovat všechno, co si děti usmyslí. Samozřejmě že nevhodný obsah hlídáme, ale tam kde já už zasahuju, on je benevolentní. Mám na mysli třeba bouračky aut. On si stojí za tím, že je dobré dětem ukazovat hrozby na cestě, ale já si myslím, že v jejich šesti letech na to mají ještě čas, nebo se to mohou učit jiným způsobem. Můj manžel není ten typ, který děti k počítačům odloží a je rád, že má klid. To bych mu křivdila, ale přehání to. A trápí mě, že já s tím absolutně nic nezmůžu. Kdykoliv na něj nastoupím, chce mi vymluvit díru do hlavy a je schopný dvě hodiny v kuse tyto technologie obhajovat. Téhle počítačové budoucnosti se bojím a přiznám se, že momentálně nevím, jak s tím hnout. Když pak děti mrsknou obyčejné knížky a kostky do kouta, bolí mě to.

Ivana, 36 let

Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.

Redakčně zpracovala Bára Klímová

 

ilustrační foto: pixabay.com

 

 

 

Vaše názory

Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)

Nocturmas
20.4.2019 15:50

Můj komentář vás zřejmě nepotěší, protože jsem na straně manžela. Bohužel i u nás doma je to třecí plocha a vznikají kvůli tomu hádky. Za prvé je třeba si uvědomit, že dětská hra není určena k zabíjení nudy nebo plnění přání rodičů. Lidská, stejně jako ostatní savčí mláďata jsou odmala dokonale vybavena k rozpoznávání a vytváření interakčního chování simulujícího dospělost. Proto se malí masožravci mezi sebou odmala perou, koušou a učí se jak svého brášku co nejlépe "ulovit". Proto si malí býložravci rádi hrají na schovávanou a honěnou, aby v dospělosti utekli snáze predátorům. A proto lidské děti láká virtuální realita a technika. Podvědomě ale bedlivě totiž nasávají všechno dění okolo sebe a vybírají relevantní činnosti potřebné k přežití, které se tímto automaticky stávají zábavnými = užitečnými. Je to něco co si děti nevybírají vědomě, ale mají to přímo geneticky naprogramováno. Ano Vás možná babička učila jako malou plést a vyšívat, protože za její doby neexistovaly nákupní centra s levným oblečením a jevilo se to tak jako dobrá dovednost do nepohody. Vás to možná nebavilo, protože váš svěží mozek na rozdíl od babiččinného nejspíše zaregistroval nově vznikající supermarkety a babička si tak stěžovala, že ti dnešní mladí neumí uštrikovat ani čepici. Stejně jako vy jste ráda lítala venku a hrála si s ostatní dětmi nebo chodila na diskotéky, protože to bylo prostředí, kde se lidé scházeli a tvořili si nové sociální vazby a přátelství. Kdo byl tenkrát zalezlý doma, byl prostě outsider. Jenže dnes se život odehrává ve virtuální realitě a to že se Vám to nelíbí je tak všechno co s tím uděláte. Mladí lidé tam mají své identity a navazují tam nové vztahy, přátelství a komunikují spolu pomocí webových kamer a mikrofonů. Kdo není na síti a lítá venku nebo si doma štrikuje ponožky je outsider. Osobně syna v hraní podporuji a pomáhám mu třeba nákupem virtuálních předmětů nebo modernější techniky pro hraní. A proč? Protože chci, aby byl oblíbený, aby měl přátelé, kteří ho respektují a on tak získal pozitivní vazbu, jistotu a sebedůvěru. Protože když spolužáci vidí, že je v aktuálně oblíbené hře třídy nejlepší, chová se v ní statečně a umí zariskovat, aby vyhrál, tak k němu vzhlížejí a chodí si pro rady a tipy do hry, což ho zpětně motivuje udržovat svůj náskok před ostatními, aby jim mohl i příště dobře poradit. Což mu dá do života určitě více, než když se mu budou spolužáci smát, že nemá mobil, počítač a neví co je Fortnite nebo Apex legends. Samozřejmě to neznamená, že se má vykašlat na školu. Proto nevychovávejme děti tak, jak jsme vyrůstali my, protože to není aktuální. A nepodsouvejte jim vlastní krásné zážitky, protože pak neprožijí ty své.

Nocturmas
20.4.2019 16:00

Když je dítě sebevědomé a oblíbené tak se snáze pouští i do náročnějších úkolů, jako učení a škola. "Přece nebude v matice horší než Pepa, který neumí ani nainstalovat a nastavit server na discordu" zamyslí se třeba.

Nocturmas
20.4.2019 16:14

Konec konců sama nejdete v tomhle dětem zrovna příkladem, pozitivní příklad jste mohla dát už tím, že byste pozvala kamarádky na kávu a svůj stesk s nimi rozebrala u ní a děti tak viděli na vlastní oči živou konverzaci dospělých. Tak vidí jen mámu, jak sedí u PC a pořád tam něco píše a čte. To bylo ale jen takové rýpnutí na závěr.

noral
20.4.2019 17:04

Co k tomu říct.Snad jen to že patologické hráčství a různé závislosti se velmi obtížně léčí.A když tu dokonce otec napíše že svého syna v hraní podporuje a to proto aby byl oblíbený,aby měl přátele kteří ho respektují,tak to už je mazec,na to už není slov. Jak jsem ráda že jsem vyrůstala v době kdy o něčem takovém jako jsou pitomé hry nebo sociální sítě neměl nikdo ani páru,vyrůstali tak i mí synové a měli jsme kamarády a přátele i bez těchto vymožeností.A ta přátelství prověřoval život,mnohdy ne zcela lehký,za nelehkých podmínek. Bylo by opravdu dobré pro nás pro všechny,někdy zvednout hlavu a prst neustále rejdící po mobilním telefonu.Uviděli bychom krásně modré nebe.slyšeli bychom zpěv ptáků,viděli barvy květin v parku,které dovede namíchat jen příroda. A nebo se jen tak sejít a popovídat si s přáteli,místo toho přeposílání kravin na facebooku,typu"u nás už ježíšek byl,donesl mi kávovar"/fotka kávovaru/,nebo"kachna se zelím,Jirka nejí zelí"/fotka z restaurace/ To se fakt už svět zbláznil?A MUSÍME BLÁZNIT VŠICHNI?

Nocturmas
21.4.2019 05:50

Ano, kdyby byl člověk placený za koukání na modré nebe a zpěv ptáků, tak by Váš komentář měl smysl. Pokud chci připravit děti na budoucnost, tak je podporuji v tom, co mají rády. Pokud se chce člověk naučit programovat, tak k tomu vede jediná cesta a to skrze hry, žádná škola na planetě vás to nenaučí ani dnes. Prvních několik měsíců-let hrajete hry, pak Vás omrzí dělat stále dokola ty samé věci tak se začnete zajímat o to jak si je zjednodušit a vytvoříte si jednoduché makra, pak složitější, pak Vás napadne, že by bylo dobré, aby to chvíli i hrálo za Vás a začnete programovat Bota (systém ovládaný počítačem napodobující chování lidského hráče). Nebo začnete vytvářet guildovní stránky pro spoluhráče nebo točit na youtube. Tak jako tak Vám samotné hraní nebude časem stačit a budete se rozvíjet a přidávat k němu další činnosti. Ale chápu, že to ženským nic neříká, protože počítače prostě nepracují s emocemi a tak není šance, aby je to kdy začalo pořádně bavit.

Nocturmas
21.4.2019 06:15

Aby nedošlo k omylu tak za prospěšné považuji pouze hraní na PC, nevztahuje se to na mobily, tablety, playstationy nebo Xboxy, které bych dětem nekoupil, protože nemají jakoukoliv nadstavbovou hodnotu a nelze se u nich uživatelsky rozvíjet.

noral
21.4.2019 07:32

K tomu opět není co dodat,snad jen že pokud se člověk zajímá jen o to za co je placený,tak z něj vyroste citově oploštělý jedinec.Ale to možná poznáte sám,až budete o dost starší.

Nocturmas
21.4.2019 08:01

Asi nerozumím tomu co si představujete pod pojmem citová oploštěnost. Rozumím tomu dobře, že pokud se o něco zajímám = baví mě to = jsem štastný = zlepšuji se v tom a jako bonus se tak dají vydělat pěkné peníze, tak u toho citově strádám? Snažíte se mi vysvětlit, že když dítě vyženu proti jeho vůli ven nebo ho budu nutit hrát si s dřevěnými kostkami se kterými chce leda tak mrsknout o zeď tak bude naopak štastný, bude mi důvěřovat a bude citově neoploštělý?

noral
21.4.2019 08:30

Nemíním tady s vámi diskutovat.Paní se ptala,potřebovala radu,nedostala ji,zastal jste se jejího manžela.Já jí alespon ukázala že i mne mrzí že v dnešní době je něco špatně,a to velmi.Uklidnuje mne ovšem že nejsem ojedinělá kdo má takový názor,je nás velká spousta.A ve svém okolí vidím že mladí lidé ve věku mých dětí začínají uvažovat o nebezpečí hráčství a závislostech na počítačích,mobilních telefonech,sociálních sítích.Vlastním příkladem ,ne nucením k něčemu,vedou své děti ke sportu,k vycházkám do přírody,k tvořivé činnosti.

hapehape
24.4.2019 07:12

Moderní technologie je dobrá věc, najít si rychle nějaký potřebný odkaz, který člověku je ku prospěchu, pomůže, je fajn, ale myslím si, že s malými dětmi školkového věku, 1. a 2 třídy je daleko důležitější slovní komunikace, naučit se poznávat, vědět, poslouchat a to nejdůležitější mluvit - člověk s člověkem, tedy rodiče s dětmi, tety ve školkách, učitelky ve třídách, kolik dětí má s řečí problémy, kolik dětí ovládá mobil, umí zmáčknout čudlík, ale neumí poprosit, kolik dětí se neumí chovat, ta moderní technologie je normální lidskosti nenaučí, to musí máma a táta

Damián
4.5.2019 13:41

Já jsem vychovávala děti ještě bez mobilů, internetů a tabletů. Dnešní doba je jiná.Mnohokrát jsem slyšela, že tyto vymoženosti jsou jako past. Pokud si neuděláme rozumný odstup můžeme v ní skončit. Ve Vašem případě pomůže jen rozumná domluva. Myslím, že až děti povyrostou, tyto věci se jim omrzí a poohlédnou se po jiných koníčcích.

Vložit komentář

Další z magazínu

Náš tip