Ve světě je náš národ prý známý tím, že u nás se úspěch neodpouští. Každý vidí každému do talíře a všichni si všechno závidí. Sousedi mají přehled o tom, kdo si koupil jaké auto a nedej bože, jestli snad bylo drahé. To je v celém domě poprask. Ale že se tohle odehraje i ve vlastní rodině? To by mě vskutku nenapadlo ani ve snu.
Pracuju celý život jako kuchař. Dlouhá léta jsem tuto práci vykonával s nadšením a rád. Opravdu mě totiž baví a vždycky jsem to chtěl dělat. Bylo znát, že mě to naplňuje. Dařilo se mi totiž velmi dobře. Sice ne finančně, ale po psychické stránce jsem byl šťastný člověk. Za léta praxe a zkušeností jsem došel k tomu, že velmi toužím mít vlastní restauraci. Osud mi do cesty přihrál jednu takovou na prodej a já jsem se své šance chopil. I když jsem to nečekal, dařilo se mi hned od začátku skvěle. A tak tomu i zůstalo. Jsem srdcař a asi i proto se mi daří báječně i dál. Myslel jsem, že rodina tento vzestup prožívá se mnou a podporuje mě. Avšak opak byl pravdou. Až teď se dozvídám, jak mě moje rodina všude pomlouvá a plive po mně. Jídlo u nás prý nechutná vůbec dobře, pivo je pod míru a personál je nepříjemný. Přitom, když dojdou členové mojí velké rodiny do restaurace na oběd, nemůžou si to vynachválit. Tedy mi lžou bezostyšně do očí? Nit na mně nenechá suchou hlavně tchýně s tchánem a pak také sourozenci mojí maminky. Kdykoliv je nějaká rodinná sešlost a něco se vypije, hned mám všechno na talíři. Proč prý naše děti nosí značkové oblečení, proč má moje žena tak drahé hodinky, proč musíme mít tohle luxusní auto, když se do něj nic nevejde, a tak dále a dále. Vždycky si něco najdou. Přitom já jsem velmi mírumilovný člověk a vždy mě úspěch někoho z rodiny upřímně potěší. Proč to však nefunguje naopak, to opravdu netuším. Jsme s manželkou pod neustálým drobnohledem a běda, když jedeme na drahou dovolenou a ještě navíc mimo sezónu. To je teprve oheň na střeše. Při nejbližší příležitosti se nás rodinní příslušníci vyptávají, jestli nám jako nestačí klasické Chorvatsko, jako každému normálnímu člověku. Proč že to létáme první třídou? To se nedokážeme přepravovat jako ostatní? Tím ostatní samozřejmě myslí je samotné. Nejradši by mi vmetli, že oni sami mají mizerné výplaty a to asi není fér. Ale každý má přece možnost volby. To se opravdu děje v každé rodině?
David, 37 let
Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.
Redakčně zpracovala Bára Klímová
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)
Je mi vás opravdu líto. Je paráda, že se Vám daří a přeju Vám to aspoň já, když to neumí ocenit Vaše rodina, kam jste to dotáhl. Být na Vašem místě, tak při první stížnosti na restauraci a životní styl bych jim od plic řekla, co si o tom myslím. Když jim podle nich nechutná, ať tam teda nelezou. Když jim vadí, že létáte první třídou, řekněte, že jste si na to vydělal, tak proč si nezaplatit pohodlí. A ať se starají o sebe. Asi je naštvete, ale ruku na srdce....chce se Vám to poslouchat při každé návštěvě? Odpoutejte se od Vaší rodiny, když jsou takoví, a žijte si podle sebe. Jednou třeba přijdou na to, jak špatně se chovali. Držím palce!
Davide, gratuluji a na pomluvy za vašimi zády se vykašlete. Píšete, že jste šťastný. Děláte to, co vás opravdu baví a naplňuje, jak píšete, a ještě se tím dobře živíte. KOlika lidem se toto poštěstilo? Několika procentům. Buďte rád, postarejte se o zadní kolečka (hlavně kvůli sobě, ale mj. i proto, že kdyby vás potkala podnikatelská smůla, vaši příbuzní s za vašimi zády začnou radovat, a to by vás teprve pořádně mrzelo) a svým dětem vštěpujte, že nejdůležitější hned po zdraví a dobrých vztazích s nejbližšími nejsou peníze a ekonomický úspěch, ale udělat si život takový, aby člověka bavil. Včetně práce. Vaši příbuzní možná neměli odvahu snít a pro živobytí si vybrat to, co je opravdu bavilo, anebo nebyli ochotní vložit do své práce tolik, kolik jste do ní asi vložil vy (včetně zápalu a srdce, jak čiší i z vašeho dopisu), anebo si nevěřili, byli předem zatrpklí a "věděli, že to nejde". Tak vám teď závidí - a zdá se, ž mají proč. Netrapte se tím, ignorujte pomluvy a užívejte si radosti z práce i ze života. Máme jen jeden. Jestli je vaše restaurace opravdu dobrá, pomluvy přibuzných její pověst nezničí. Vypovídají o nich. O vaší restauraci vypovídá jídlo, prostředí a služby v ní. Držte se!
Lidi dokáží závidět i nemoc,vlastně dokáží závidět vše.Nepřejícnost a závist je bohužel česká povaha,s tím se nedá nic dělat.Čelit tomu se dá jedině tak že se nebudete stýkat s lidmi kteří o podnikání nemají ani páru,oni nechtějí vědět že podnikající člověk nemá mnoho let volný víkend,mnoho let dovolenou,ani to že zatím co oni si odkroutili svých 8hodin v práci a ted sedí v hospodě,vy makáte do noci denně.Je zajímá jen to že pak máte na nové auto nebo dům,nebo konečně dovolenou.
Dodatek:nevím jestli se toto děje v každé rodině,v části naší rodiny ano,a v mnoha rodinách co vím,tak taky.Hlavně však sousedy a známé zajímají věci,které mne osobně by ani nenapadlo že by mne mohly zajímat o nich.Chtěla jsem se jednu dobu odstěhovat z našeho města,ovšem jak jsem měla možnost zjistit,je to všude stejné.
Milý Davide, naprosto souhlasím s Kolcavou. Každý má právo volby a každý si může zařídit život tak, aby byl pro něj pohodlný a naplňoval ho. Vaši příbuzní asi nemají tu odvahu něco nového zkusit, začít s něčím. Mají své jistoty - každý den vstát ve stejný čas, jít do práce, která je nebaví a nadávají na ní, tam si to odkroutit a pak zase domů. Je to všechno jenom závist a neschopnost udělat něco se svým životem tak, aby "závidět nemuseli". A taky asi nemají tu odvahu něco tomu obětovat (čas, nadšení, energii), vždyť nadávat a krafat umí každý, že? Co vím, závist je všude, závidět vám lidi mohou i jen to, že jste zdravý a je třeba bolí noha a lítají po doktorech, lidé umí být opravdu hnusní a nejhorší je, když zjistíte, že je to takhle i v rámci rodiny, zažila jsem na vlastní kůži :-( Po svých zkušenostech radím: naučit se (není to jednoduché a nějaký čas to trvá) nevnímat to a přestat se obklopovat lidmi, kteří jsou takoví, jako vaši příbuzní. Važte si těch, co vás mají rádi a úspěch vám přejí, a tamty pošlete k šípku. Uvědomte si, že jim nemusíte nic dokazovat, zdůvodňovat, proč jedete na takovou nebo makovou dovolenou, naučit se jim říct, že jim do toho nic není.
Davide, závist se neplíží jen Vaší rodinou, mám pocit, že celou republikou. Poznala jsem pána, který byl v Americe, tam je vše jinak. Lidi si přejí úspěch. Když někdo vyhraje, fotí se s losem. U nás se pochlubit nemůžete. Místo toho se svým štěstím musíte schovávat.