Tuřín – neprávem zapomenutá zelenina

Tuřín je křížencem vodnice a hlávkového zelí. I když je dobře známý fanouškům kultovního seriálu Černá zmije, který se odehrával v anglickém středověku, tak byl objeven a popsán pravděpodobně až v 17. století ve Švédsku, odkud se rozšířil do Evropy a celého světa. Tuřín je sytý, a hlavně mrazu odolný. A to více než jakákoli jiná zelenina. Díky tomu byl velmi oblíbenou potravou chudých a zejména během světových válek se jednalo o jednoduchou potravinu pro vypěstování i skladování a častou složku jídel. Možná proto, že tuřínu mělivšichni už dost, po druhé světové válce vymizel z našich jídelníčků. To je ovšem škoda.

Tuřín je snem všech, co drží redukční dietu. Z 92 % ho tvoří voda. Proto zasytí, a přitom tělo nezatíží zbytečnými kaloriemi. Obsahuje malé množství kalorií (27 kcal na 100 g) a hodně vlákniny. Navíc je bohatý na draslík, sodík a je dobrým zdrojem vitamínu C. Zařadit do jídelníčku by ho měli lidé, kteří trpí dnou, protože podporuje čištění krve od kyseliny močové a pomáhá předcházet dnovým záchvatům. Často se používá i při chorobách zažívacího ústrojí.

Zajímavostí je, že čerstvá nať tuřínu v mnohém předčí samotný kořen. Je totiž výživnější a najdeme v ní skoro dvakrát tolik více vlákniny. Obsahuje také velké množství železa, kyseliny listové, vitamínu C a provitamínu A. Listy tuřínu patří, co se týče obsahu vápníku, k přeborníkům mezi listovou zeleninou.

Tuřín je kořenová zelenina, proto ho využijete podobně jako jeho další příbuzné. Do polévek, k masu (pečenému či smaženému), můžete ho zapéct se smetanou, nastrouhat do zeleninového salátu, použít do omáček nebo z něj upéct zeleninové hranolky. Z vařeného tuřínu dělají v některých krajích dokonce kaši, podobnou té bramborové.