Záhady Pražského hradu

Od dob prvních civilizací tvořilo sídlo panovníka, panovník sám a celá země jednotný celek. Pokud se dařilo panovníkovi, dařilo se i jeho zemi. Jestliže bylo jeho sídlo upravené a udržované, odrazilo se to i na stavu země. Toto prastaré přesvědčení nacházelo svůj výraz například ve staroegyptských slavnostech, kdy faraón po třiceti letech vlády musel dokazovat, že je po všech stránkách v plné fyzické síle a že případnou nemohoucností nepoškozuje zemi. Stejný názor se odráží i v legendě o Artušovi, kdy v okamžiku, kdy začne chřadnout král, chřadne i jeho země. Podobné analogie je možné najít i v českých dějinách, třeba v trojkombinaci Karel IV. - Pražský hrad - Čechy. Podobně se o úpravy Hradu jako sídla prezidenta republiky zasloužil i T. G. Masaryk a našemu státu se v jeho době docela dařilo. Opačným příkladem jsou známé necitlivé úpravy hradních prostor pocházející od komunistických prezidentů - a podobně vypadala i celá země.

Za více než tisíc let je pochopitelné, že se na Hradě nashromáždilo mnoho zajímavostí a zvláštností. Podívejme se na některé z nich:

První skupinu tvoří architektonické počiny Josipa Plečnika, osobnilo architekta T. G. Masaryka, který se s ním prostřednictvím architekta Kotěry seznámil v roce 1920.

OBELISK NA TŘETÍM NÁDVOŘÍ

Je vytesán z jednoho kusu mrákotínské žuly. Na místo byl umístěn v říjnu 1928 na prostranství původní barokní kašny sv. Jiří odsunuté o kousek dál. Může jít o jakési novodobé zpodobnění slavných egyptských obelisků i pravěkých menhirů, možná také o odkaz na tajné nauky, které starověký Egypt vždy symbolizoval včetně legendárních počátků zednářství. Vzhledem k tomu, že umístění megalitů v krajině vždy mělo na . okolí nějaký dopad (francouzské megality například bránily záplavám nebo zlepšovaly úrodnost okolního pole), je otázkou, jak se existence obelisku projevila jak na Pražském hradě, tak i potažmo v následných osudech našeho státu. Osobně se domnívám, že jeho umístění není šťastné, tím spíše, že kámen byl doslova zaražen do vyvěrajícího pramene, byť sem uměle přivedeného. Mimoděk se mi vybavuje úsloví o žábě na prameni. Podle architektů prý Plečnik pro monolit „důvtipně nalezl" místo na křížení os, ovšem naprosto není jasné, které osy by to mohly být. Ovšem pro Plečnika to musel být pořádný důvod, z tohoto místa totiž „vystěhoval" kašnu. Na místě bylo také archeology nalezeno někdejší posvátné ohniště.

PODZEMNÍ TUNEL

Spojuje druhé a třetí nádvoří jako součást prezidentské kanceláře. Jeho existence je na první pohled jasná. Bylo třeba zabránit, aby prezident nebyl při přesunech po Hradě vystaven náporu veřejnosti, i když představa panovníka volně a bez obav procházejícího mezi svým lidem se mi velmi zamlouvá. Je však přece jen příliš utopická a tak tunel používá i současný prezident. Je ovšem otázkou, zda nebylo možné chráněný koridor pro prezidenta vybudovat nad zemí nebo zda Plečnik úmyslně vede prezidenta do podzemí, jeskyně, byť umělé, symbolicky do lůna Země. Podzemní prostory, umělé i přírodní, vždy hrály důležitou roli v různých mysterijních obřadech a jenom samotná mystika podzemí by vydala na celou knihu.

MÍSA

Z jednoho kusu kamene tvoří jednu z dominant Rajské zahrady. Je snad jasnou připomínkou jiné slavné mísy — grálu, nebo odkazem na obřadní pohanský (například keltský) kotlík? Ve spojení monolitu a mísy se zde dostáváme i k základním symbolům muže a ženy. Freud by patrně měl o těchto dvou dílech svou vlastní teorii.

SLOUPOVÁ SÍŇ

Nachází se ve spojovacím traktu mezi I. a II. nádvořím. Architektonické řešení síně, spočívající ve třech řadách antických sloupů nad sebou kolem dokola, velmi připomíná podobné sloupové portály v Knóssu. Předpokládá se, že použitím antických prvků chtěl Plečnik evokovat ducha řecké demokracie, první demokracie na světě vůbec. Motiv sloupů Plečnik opakuje i ve Vyhlídkovém pavilónu zahrady Na Valech i v samostatně stojícím čtyřhranném monolitu s jakoby antickou hlavicí, koulí a větrnou růžicí(?) na Moravské baště v zahradě Na Valech. To, že Plečnik ideově čerpal z odkazu Egypta, Asýrie, Kréty, Itálie a Řecka potvrzuje i architekt Zdeněk Lukeš. Je však pouhá architektura to jediné, co chtěl Plečnik do Pražského hradu z těchto starých a leckdy mysterijních kultur zakomponovat? .

IMPLUVIUM

Živel Země velmi vhodně doplňuje další součást bytu T. G. Masaryka, impluvium. V římské architektuře se tak nazýval nekrytý čtyřstranný prostor uprostřed domu s nádrží na vodu, obklopený zpravidla sloupovými chodbami. V Plečnikově pojetí připomíná svou kompozicí spíše jakousi svatyni, kde ústředním bodem je kašna s vyvěrajícím pramenem vody. Třetí živel vzduch je přítomen jen symbolicky. Otevřený prostor by v našich klimatických podmínkách neobstál, a tak je strop impluvia prosklen. Plečnik chtěl do Hradu zakomponovat i poslední z živlů, oheň, a to v podobě věčného ohně na vrcholku obelisku jako připomínky válečných obětí, snad i v návaznosti na někdejší pohanské ohniště. To se mu však prosadit nepodařilo. Prostor impluvia můžeme ovšem také chápat jako spojení světla a vody, pozemské a kosmické energie. Plečnik tento prostor od začátku zamýšlel jako jakousi relaxační zónu pro prezidenta. Řídil se jen instinktem nebo vědomě navázal na tradici posvátných pramenů? Ostatně podle psychologů zurčící voda člověka pocházejícího z vyprahlých afrických stepí uklidňuje proto, že v blízkosti vody si je jistý tím, že nebude žíznit. Plečnik pro jistotu instaloval v Masarykově bytě ještě jeden pramen ve Lví síni. Voda zde tryská ze lví hlavy zasazené do výklenku do jednoduché kruhové nádržky. Jinak je prostor prázdný.

BÝČÍ SCHODIŠTĚ - SPOJKA III. NÁDVOŘÍ A JIŽNÍCH ZAHRAD

I když na tomto místě kdysi bývalo schodiště, Plečnik ho musel vybudovat znovu. Býk je v Čechách pivek naprosto cizorodý a může jít o odkaz na dávné býčí kulty, například v Egyptě. V každém případě bylo toto zvíře symbolem síly, plodnosti, Slunce. Měl snad být nový český stát silný jako býk a zářit na mezinárodním nebi jako Slunce? Zakladatelé státu si to jistě přáli. Mnohem logičtější by ovšem byl jiný název schodiště, třeba Lví,' Orlí nebo Královské, je ale pravdou, že tato přízviska se také vyskytuj! na jiných místech Hradu. I tak by v duchu základního pokynu T. G. Masaryka měl název schodiště nějak připomínat český stát nebo jeho historii.

PYRAMIDA

Plečnik ji instaloval v Jižních zahradách. Architekti se domnívají, že jde co do tvaru i materiálu jen o opakování motivu špičky věže kláštera sv. Jiří, nicméně pyramida zůstane vždy pyramidou, i když má trochu strmější stěny, než je u pyramid obvyklé. Pyramida či pyramidion, prostě jehlan, je jedním z nejstarších architektonických prvků vůbec a zakončoval každý „pořádný" obelisk, včetně těch egyptských. Taková špička byla plánována i pro monolit na III. nádvoří, jejího osazení se však Plečnik nedočkal. Bylo provedeno až v roce 1996, místo plné pyramidy jsou to jen její hrany z ocelových pozlacených profilů. Plečnik ovšem plánoval pyramidion z křišťálového skla, což připomíná legendu o pyramidách se špičkami z diamantů. Tento záměr byl ale technicky nerealizovatelný. Neměli bychom opomenout ani pyramidu jako zednářský symbol. Jako takový se vyskytuje na americké jedno-dolarovce a Plečnik pyramidu „propašoval" na Hrad s tím, že ji poněkud zamaskoval. Svoji pyramidu, opět trochu zamaskovanou, po sobě na Hradě zanechá i Václav Havel v podobě jehlanu na vrcholku obelisku. Jak Masaryk, tak i Havel jsou spojováni se zednářstvím, i když prezidentská kancelář toto spojení popírá.

CHRÁM SVATÉHO VÍTA

Stojí na místě vybraném pro baziliku již knížetem Václavem v 10. století. Gotickou katedrálu začal budovat roku 1344 Karel IV a jako hlavního architekta si vybral jihofrancouzského Matyáše z Arrasu. V jeho díle pokračoval Petr Parléř (čili Mluvicí kámen) z Gmundu, spřízněný se stavebními cechy v Kolíně nad Rýnem a v Ulmu. V gotických katedrálách, například v Chartres, jsou údajně zašifrována dávná okultní tajemství sahající přes zednáře a rosenkruciány až k templářům. Zda je nějaké takové tajemství zašifrováno i v chrámu sv. Víta, je zapotřebí ještě zjistit. Svatováclavská kaple je tradičně považována za střed Českého království, jej! obložení z polodrahokamů mělo evokovat nádheru Nového Jeruzaléma. Jsou tady za sedmero zámky uloženy i korunovační klenoty a chrámový poklad včetně svatých ostatků. Samotná problematika symbolismu katedrály by ovšem vydala na rozsáhlejší samostatnou práci.

PAHOREK ŽIŽI

Prastaré kultovní pohanské místo, nejvyšší bod celého pahorku. Nachází se za chrámem sv. Víta na místě, kdy se zpod dlažby dere původní kamenné podloží. Toto místo proto není ani řádně vydlážděno. O Vánocích zde stojí vánoční strom Hradní stráže.

PODZEMÍ PRAŽSKÉHO HRADU

Je možné říci, že dosud nebylo kompletně objeveno. Kromě hrobky v chrámu sv. Víta, sklepních prostor pod jednotlivými dalšími stavbami a Plečnikova tunelu je pod Jelením příkopem rozsáhlé bludiště chodeb budované jako kryty pro Gottwalda a jeho blízké. Chodby měly navazovat snad až na další prostory pod Letnou. S jejich budováním se začalo za Gottwalda, pokračovalo v roce 1968, avšak celý systém nebyl nikdy dokončen. Aby nemohl na Hrad proniknout nepřítel právě tudy, byly za prezidenta Husáka některé úseky přehrazeny železobetonem. Je tu instalována klimatizace a z nejníže položených prostor se odčerpává voda, aby nebyly zaplaveny. Chodby dnes slouží jako archeologický depozitář. Býci ze schodiště se tak dočkali i svého labyrintu. Další podzemní chodba spojuje hradní prostory s Míčovnou. Podle současných „lidových pověstí" mělo z Pražského hradu také vést „vládní metro", které by v případě ohrožení dopravilo funkcionáře na Vítkov, kde byla podzemní nemocnice, a potom vedlo dále do Kbel. Že by na letiště? Žádná postomunistická instituce .včetně Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra však o tomto projektu nic neví.

NETOPÝŘÍ SÁL

Tajné sklepení, přírodní jeskyně pod Hradem. Plane v ní prý věčný oheň, což připomíná; věčné lampy údajně ukryté pradávnými vzdělanci spolu s dalšími technickými poklady v egyptských pyramidách, stejně jako věčně svítící zdroj světla v legendární hrobce Christiana Rosenkreuzce nebo v mýtickém podzemí Šambhaly. Vchod do jeskyně byl zasypán, když se začalo se stavbou Pražského hradu. Protože na třetím nádvoří byly nedávno ve vykopávkách objeveny šperky z Velkomoravské říše, muselo se tak stát nejpozději v 9. st. n. 1. I když byla existence této prostory potvrzena kyvadélkem, je možné, že došlo k záměně s jinými podzemními prostorami na Hradě.

ZLATÁ ULIČKA

Pomyslný základní kámen Prahy a magický střed města i království je podle jedné teorie uložen právě zde. Do magické, neviditelné (paralelní?) Prahy je možné vstoupit domem, který se občas zjevuje jako poslední v řadě domků. Říká se mu „U poslední lucerny". Tak to alespoň popisuje G. Meyrink. jde o básnickou licenci nebo tento spisovatel skutečně něco věděl?

KAŠNA SV. JIŘÍ

Byla vysoce užitkovou záležitostí, nový zdroj vody získaný roku 1373 natažením dřevěného vodovodu z Břevnova. Symbolika sv. Jiří je křesťanská, drak symbolizuje pohanství, zlo, hermeticky i skryté zemní síly, vyvěrající telurické proudy, zlého ducha apod. Výběr tohoto symbolu „otcem vlasti" je proto, velmi logicky i proto, že sv. Jiří byl vždy patronem rytířů, za něhož se Karel IV. i se svým otcem rozhodně považovali. Jako by český král cítil, že pozitivní vliv baziliky zasvěcené stejnému patronovi je třeba ještě posílit. Plečnik plastiku světce vyzdvihl na jakýsi miniobelisk, snad aby trochu odčinil, že ho posunul z původního místa.

Pražský hrad je skutečným symbolem našeho státu a bez ohledu na to, zda jsou výše uvedené domněnky pravdivé či nikoliv, je to něco více, než jen souhrn staveb. Stejné to cítí i prezident Václav Havel, když za všechny pracovníky Hradu říká: „Chceme, aby se tu spojovaly všechny rozměry lidské existence a do jisté míry i existence tohoto státu. Hrad je třeba vnímat jako co nejotevřenější, živoucí organismus... Chceme, aby se stal tím, čím jednou možná byl v době Rudolfa II." Tato idea se již pomalu začíná naplňovat a my tak vstupujeme z našeho přetechnizovaného, globalizovaného a leckdy nepříjemného světa rovnou do dávných magických dob onoho císaře, jeho alchymistů, astrologů a snad i skutečných zasvěcenců. Stačí se jenom po Hradě pořádně porozhlédnout.

Jitka Lenková