Nemám žádné soukromí! Manželka je učiněný slídil

Moje žena byla vždycky žárlivá, ale teď už snad totálně přišla o rozum. Její žárlivost začala hraničit s chorobným slíděním a absolutní nedůvěrou. A já jí přitom nedávám absolutně žádný důvod.

Jsem oční lékař a samozřejmě přicházím do styku s  ženami. Nikdo nežijeme jen sám pro sebe a tak je jasné, že se potkávám s ženami dnes a denně. S krásnými ženami. Od té doby, co se mi podařilo otevřít svou malou soukromou praxi a klientela se mi začala markantně rozrůstat, moje žena je jako utržená z řetězu. Žárlí, slídí a vyslýchá mě, seč jí síly stačí. Já jí nedávám k žárlení sebemenší důvod, ale ona si to nenechá vysvětlit. Prohlíží mi telefon, kontroluje mě v práci a kdykoliv chci jít někam bez ní, je vzteky bez sebe.

Když přišel můj velký pracovní úspěch a zmíněná praxe, rozjelo se její žárlení naplno. Automaticky si vyfantazírovala, že nezbytným doplňkem každého úspěšného muže je mladá milenka. Což je úplný nesmysl. Ona si však neustále jede to své dokolečka dokola. Zdravá míra žárlivosti je asi v pořádku, ale to co předvádí moje žena, je k nesnesení.

Pravidelně mi leze do telefonu, lustruje mi sms zprávy a pak mi do očí lže. Tvrdí, že žádné zprávy nečetla. Přitom si sama naběhne tím, že se mě rádoby nenápadně vyptává na informace a jména, o kterých právě tyto zprávy jasně hovoří. Každý den se kvůli tomu hádáme a vjíždíme si do vlasů. Začala být velmi rychle zhýčkaná mým momentálním postavením a roupama neví coby. Permanentní kontroly všech mých aktivit na sociálních sítích, projíždění historie v počítači a neustálé výslechy na to co, kdo, proč, kdy, jak. To všechno je poslední měsíce neodmyslitelnou součástí mých dnů. Už několikrát jsem ji rázně upozornil, že tohle je za hranicí veškeré slušnosti, ale moje žena tohle považuje za kopání kolem sebe, právě proto, že něco skrývám. Už nevím, jak jí normálně vysvětlit, že se nic neděje a že nikoho nemám. Už mě ale unavuje neustále krotit její fantasii. Je krajně nepříjemné, kdy musím na svém pracovišti omlouvat její telefonní útoky a kontroly. Když jdu s kolegyní na oběd, je moje žena rozžhavená do běla a hned mám pět milionů vzkazů.

Vůbec nechápu, co se s ní stalo. Netuším, kde se v ní najednou probudil ten pocit ohrožení. Nikdy jsem neudělal nic, co by mělo tohle chování odstartovat. Začínám se s ní dusit a popravdě řečeno se za tu její hysterii stydím.

Dan, 39 let

Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na info@babinet.cz.

Redakčně zpracovala Bára Klímová