Peníze až na prvním místě. Nedávno jsem poznala, že tohle bohužel platí i v rodině. A to i v takové, ve které bylo vždy vše v pořádku.
Dnes už jsem důchodkyně, která má své mateřské povinnosti daleko za sebou. Dcery jsou obě dospělé a žijí si své životy. My máme s manželem čas na sebe a konečně si aktivně užíváme zasloužilý odpočinek. Máme tři malá vnoučátka, která nám všechna ještě před pár měsíci dělala velmi častou společnost. Roli babičky jsem si nesmírně užívala a pro vnoučata bych se rozdala. Nesmělo by však dojít ke zlomu, který mi pořádně zamával životem.
Náš zeť, manžel starší dcery, nám nikdy nebyl pořádně po chuti. K práci se stavěl trochu odmítavě a nikdy na něj nebylo pořádné spolehnutí. Ona si ho však vydupala a vždy si stála za tím, že je to její život. Což je pravda. Dospělé ženě přece rodiče nemohou nijak zasahovat do partnerského života. Alespoň já a můj muž toto ctíme a zastáváme. Proto jsme vždy jen z povzdálí sledovali, jak sem tam bývá díky svému muži nešťastná. Ovšem co chtěla, to má.
Nedávno však vše vygradovalo a malér byl na světě. Mladší dcera, která má pouze jedno dítko, je maminka samoživitelka. K této životní úloze se postavila čelem a byla samostatná, nepotřebovala naši pomoc a uměla si i v této obtížnější etapě poradit sama. Došlo však jednou na otázku bydlení. Majitel bytu, ve kterém byla podnájemnicí, jí už neprodloužil smlouvu. Potřebovala vše okamžitě vyřešit. Během dvou výpovědních měsíců musela rozseknout, co bude dál. U nás složit hlavu nemohla, protože byt je malý a všem nám bylo jasné, že tohle soužití by nedělalo dobrotu. Rodiče a děti nemají být pohromadě, alespoň toto je můj názor. Půjčili jsme jí proto nemalou částku na nové bydlení. Na tři kauce a vybavení. Ze starého bytu jí totiž nic nepatřilo. Život šel dál a vše bylo v pořádku.
Až do chvíle, kdy přišla i druhá dcera s tím, že má finanční problémy. Její muž přišel o práci. Už zase! Bohužel jsme jí momentálně neměli z čeho zasponzorovat a to ji rozčílilo. Ne rozladilo, zamrzelo, nebo snad rozplakalo, ale vyloženě rozčílilo. Když jsme jí řekli, že její muž je ten, kdo by se měl finančně o svou rodinu postarat, vytkla nám půjčku, kterou jsme poskytli její mladší sestře i to, že jsme jejího muže nikdy neměli rádi. Což tak rozhodně není, vždy jsme jej respektovali, byť jsme si mysleli svoje. Pak práskla dveřmi a po vnoučatech se slehla zem.
Telefony nám nezvedá. Když ho milostivě zvedne, odsekává, štěká po nás a vydírá nás vnoučaty. Nebudou peníze, nebudou vnoučata. Nekonají se žádné návštěvy. Když jdeme navštívit my je, dcera, nebo její muž děti zapírá.
Já jsem z toho naprosto zoufalá. Můj muž však na její hru odmítá přistoupit. Já se mu vlastně nedivím, ale vnoučátka mi neuvěřitelně chybí. Dcera mi je nedá ani k telefonu. Když na ně počkám u školky, dělá scény na celé kolo. Tyhle vyhrocené situace mi strašlivě zamávaly se zdravím, a proto už ke školce nechodím.
Dávám pomalu dohromady peníze, které bych jí mohla půjčit, ale s důchodem to není žádná sláva. Samozřejmě se mi nechce vnoučátka takhle vykoupit, ale jinou možnost nevidím. V dceři jsem se šíleně zklamala. Nezbývá mi, než doufat, že se jednoho dne umoudří. Ale ten pocit nejistoty a toho, jak se jim tam vlastně vede, mě požírá každý den víc a víc.
Blanka, 63 let
Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na info@babinet.cz.
Redakčně zpracovala Bára Klímová
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)
Dobrý den! Jestliže jste se pravidelně s vnoučaty vídávala a teď to není možné, můžete požádat soud o úpravu styku s vnoučaty. Jako prarodič na to máte nárok. Byli jsme na tom podobně a teď už je to lepší. Nenechte se vydírat. Nebralo by to konce. Požádejte si třeba sudé nebo liché víkendy a nějaké dny o prazdninách. My máme 8 dní vcelku v době práznin. Není to nic složitého a soud Vám určitě vyhoví. Držím Vám palce! Požádejte co nejdřív nebo se usoužíte!
Milá paní, jako několikanásobná babička vás plně respektuji, ale zároveň vím, že jakýkoliv ústupek vaší "uražené" dceři je cestou do pekla. Nejen , že (nevím proč?) přiznáte nějakou imaginární chybu, ale připravíte si platformu pro další sebezničující kroky dcery, která se nezastaví před ničím! Nevím, zda právní cesta by bylo to pravé, spíše by způsobila definitivní rozvrat v rodině,ale zkuste naprostou ignoraci dceřiny rodiny, NEŽEBREJTE o přízeň vnoučat. Je to těžké, ale uchráníte se před katastrofálními dopady svých případných ústupků.Jestliže dcera není schopna pochopit, že v rodině se pomáhá vždy tomu nejpotřebnějšímu, je to naprosté lidské selhání.
Dcera na to přijde sama, že tím ubližuje nejvíce právě svým dětem.
Doporučuji dceři neustupovat, bude přicházet s dalšími nátlakovými požadavky. Byli jsme s ženou kdysi v podobné situaci kvůli snaše. Nakonec vnučky povyrostly a cestu k nám si našly. Teď už končí školní docházku a ze školy k nám chodí aspoň 2x týdně.
Dobrý den, ve Vašem článku jsem nepochopila několik věcí: Jedna dcera je samoživitelka, a druhá žije (podle Vás) s lemplem. Když jste půjčovali (podle Vás) nemalou částku peněz jedné dceři, nemyslela jste na to, že máte dvě děti? Vaše stěžování vypadá, že by jste chtěla, aby i druhá dcera byla sama. Vyčitáte jí špatný výběr partnera, a podporujete druhou dceru, jako kdyby ta se s výběrem partnera nesekla. A pak si klidně čekáte na děti někde před školou, i když dobře víte, že si to rodiče nepřejí? Tak po kom ta Vaše uražená dcera asi je. Třeba nejde tak úplně o peníze, ale o to, že obě holky se Vám evidentně vyvedly stejně, tak by jste se k oběma měli také stejně chovat. Myslím, že Vám jen dcera ukazuje, jak se chováte Vy k ní.
No ano, jde pouze a jenom o peníze. Tento jev je velice častý, členové rodiny, příbuzní blízcí i vzdálení se kvůli penězům dokáží až nenávidět. Ty peníze jsou vaše a jenom vy máte právo o nich rozhodovat. Pomohli jste mladší dceři, protože je sama a dostala se do tíživé situace. Starší dceři by jste ve stejné situaci určitě také pomohli. Ona si vydupala nemakačenka a nyní pouze vydírá. Obraťte se na soud a oni jí už vysvětlí, jak se má chovat k rodičům.
Jsem taky babička, tak umím pochopit, jak Vám dětičky chybí. A vzhledem ke svým dvěma dětem taky vím, co to je sourozenecká nevraživost v dospělosti. Když jedno dítě má pocit, že dostalo míň. Vy vzhledem k tomu, že nemáte z čeho nyní půjčit, máte jedinou možnost. A sice tu, že druhé dceři prostě řeknete, ano, půjčila jsem té první poslední peníze a teď prostě nemám z čeho půjčit Tobě. Kdybys přišla Ty, udělala bych totéž pro Tebe. Zkuste se obrnit trpělivostí. Dcera, která Vám teď vnoučátka odepírá, časem zjistí, že je nejen pro ty děti ale i pro ni dobré, když je ohlídáte, zabavíte, uvaříte jim, vezmete si je na víkend. Ona Vám je nepůjčuje momentálně, protože z Vás potřebuje ty prachy dostat. Nechte ji, děvenku, trochu vydusit a vůbec se nepřipomínejte. Ona jistě časem zkrotne.
Podstata je - chovat se k dětem podobně. Nelze jednomu tolik poskytnout a druhému ne. To jste přece museli vědět předem, že to nebude bez následku. Jak k tomu ta druhá dcera přijde - že ji jste nepodpořili. Vztah s dětmi máme takový, jaký si ho uděláme!!!!!! Než jste vrazili peníze do jedné dcery, měli jste si to pořádně rozmyslet. Taková nerovnost nikdy nezůstane bez následku.
Takže Vaší dceři fandím. Vůbec se nedivím, že se jí to nelíbí. Jak k tomu (finančně) přijdou její děti? Ošidili jste vlastně ty děti.
Dobrý den, nedá mi to a musím "říct", že nad určitými komentáři mi zůstává rozum stát! Kdo zde koho ošidil? Proboha, pokud už někdo, tak pouze a jen paní dcera, své děti o jejich babičku! Kde zůstala bezpodmínečná rodičovská láska, úcta k rodičům a rodině jako takové? Mám rodiče, sestru i dítě a nikdy by mě nenapadlo, dožadovat se rodičů o skládání účtů jak, kdy a proč, nakládají se svými penězi, natož pak vyčítat pomoc sestře. Pokud u paní v rodině vše doposud fungovalo, pojďme doufat, ze toto je pouhé zakolísání a dcera se umoudří. Držím palce!
Proč by jedna dcera pomoc od rodičů dostat měla a druhá ne? Úctu k rodičům, co k dětem nepřistupují stejně, lze těžko mít. Úctu si rodiče musí budovat tím, že nedělají mezi dětmi velké rozdíly. Každý má to, co si zasloužil. Chtěli to tak, mají to tak.
Proč by jedna dcera měla mít a druhá ne? Vážně? Možná proto, že pokud se nemýlím, bylo nutné bleskově vyřešit situaci jedné z dcer, domnívám se, že pokud by se chronologie obrátila, rodiče by přispěchali na pomoc stejně jedné, jako druhé. Situace je, jaké je, snad neprestanu mluvit se svými rodiči proto, že v tento moment nemají peníze! Vše je ovšem úhel pohledu...
Myslím si, že druhá dcera cítí křivdu, dostala se také do zoufalé situace, ale špatně jedná tím, že blokuje kontakt s dětmi. Vidí, že se jedné dceři pomohlo, druhé ne. Možná se v této situaci špatně dá pochopit fakt, že další peníze prostě nejsou...Není asi dobré jí odsuzovat pro "zoufalé" jednání ve špatné situaci. Soudní vymáhání vnoučat by vztahy ještě zhoršilo. Pokud jde paní o vnoučata, ne o dceru, ať to udělá...
No právě o tom to je. Jedné dceři "dají", ale u toho se musí myslet na to, že i druhá dcera se může ocitnout ve stejné situaci a co pak "dají" druhé dceři? Jak k tomu prostě ta druhá dcera přijde? Pravděpodobně to ti rodiče nikdy nevyrovnají (pokud tedy nemají nějaký majetek - a napíší závěť tak, aby ten rozdíl dorovnali). Když se dělají velké rozdíly mezi dětmi, vždy to rodinu rozvrátí. O vnoučata nechť se klidně soudí … je to jejich věc. Já bych s o vnoučata soudit nechtěla. Ale člověk musí přemýšlet dopředu - co způsobí to, co udělá. Každý soudný člověk musí tušit, že když udělá velký finanční rozdíl mezi dětmi, nemůže to zůstat bez následků.
Pozorovatel: lituji členy tvé rodiny. Tvůj názor je vlastně takový že se měli na první dceru vykašlat i když potřebovala pomoc protože by se ta druhá mohla urazit. Pokud ty vidíš do budoucnosti a dokážeš předem zhodnotit jak co bude je to tvé velké plus ale my ostatní to tak nemáme.
Rodina je nejspíš nešťastná celá, protože obě sestry se spolu kvůli tomu asi také nebaví. Bylo ale řečeno, že peníze rodiče mladší dceři půjčili! Není to tedy dar a budou je chtít vrátit. Navíc nevíme proč je mladší dcera sama. Mohla mít také lempla, který jí opustil, ale mohl i zemřít a potom si pomoc zaslouží.
Mám podobný problém. Opravovala jsem chalupu, abych měla kde bydlet, nemohla jsem jednu sobotu hlídat vnoučky a od té doby je nemohu vidět. Dcera si neuvědomuje, že ubližuje především svým dětem, prostě sobec.
Moje ex manželka babička nemá absolutní zájem se stýkat s vnoučaty...dala nám to i písemně ...vnoučka už neviděla již 4 roky od jeho narození ten ví jen o jedné babce neví že že existuje nějaká 2 babička ??? .Vnučka je starší ,ví ale ta babu nechce ani vidět jak se k ní zachovala !!!
Vsechny vase komentare jsou jednostranne. My jsme byly doma 3 dcery. Rodice se samozrejme chteli zachovat ke vsem stejne, ale ono se to vzdycky neda. Me pomohli rodice zajistit bydleni v nasem meste. Nebylo jasne, zda mladsi sestry taky zustanou, ale postupne nam pomohli vsem. Kdyby nektera z nas potrebovala resit krizi, verim, ze by se rodice snazili pomoci znova. Ja nyni bydlim daleko, ale kdyz jsem potrebovala nahle urgentne pohlidat deti, zavolala jsem rano mamince, ze ji jede odpoledne vlak a listek ma v mailu. Preorganizovala si naplanovane akce, prijela, pomohla. Sestre hlidala deti casteji, protoze jeji rodina zije blize, je to prirozene, prece to nebudu nekomu zazlivat. Rodice by se meli snazit pomoci vsem svym detem stejne, i kdyz treba v jine forme (nekdo potrebuje financni pomoc, nekdo pohlidat deti, nekdo rekonstruovat byt). Na druhou stranu deti by si meli uvedomit, jake maji rodice moznosti a nevydirat. Kdyz uz s rodici nesouhlasim, prece je jeste nemusim sebrat svym detem nebo o nich dokonce detem vykladat nejake nepravdy ci zarucene "pravdy". Vztah deti a prarodicu obohacuje obe strany. Pisatelce bych doporucila nejaky cas na dceru nenalehat, snad se vse trochu zklidni, dovysvetli a postupne i normalizuje. Dcera i jeji sestra by mely vedet, ze se v pripade financni pomoci jednalo o pujcku (jak zminuje clanek), kterou se mladsi sestra bude snazit vratit. Kdyby rodice byli v situaci, kdy mohou zaroven pujcit i starsi dceri, jiste by to udelali. Preji hodne trpelivosti!
Vážená paní Blanko, dcera asi nepochopila, že máte právo nakládat ze svými penězi dle vlastního uvážení, navíc, předpokládám, že dceři jste peníze pouze půjčila a ne dala a že Vám je bude splácet. Dotovat dospělé děti není Vaše povinost. Dcera asi neví, že bude-li Vám bránit ve styku s vnoučaty, je to důvod k vydědění.
Nechápu některé názory......daly jedné, musejí dát i druhé..........jednak nikdo nemusí nic a jednak, kdyby moje sestra byla v situaci, kdy by potřebovala pomoc, nikdy bych to rodičům nezazlívala, natož abych je za to trestala. A sestra zrovna tak. Ale to je o vztazích v rodině a výchově. Jinak..........neškemrat, nedoprošovat se. Nechce, její smůla. Ony si vnoučata cestu najdou. A rodiče opravdu nejsou povinni skládat dětem účty, jak nakládají se svými penězi.Děti to také nedělají.
Když se něco stane něco takového, je to jedna z nejhorších věcí, co se může stát. Sama znám z vlastních zkušeností, ale naštěstí mi pomohlo https://www.cikr.cz/nemuze-vidat-sva-vnoucata/ a teď se s vnoučaty setkávám často.