Babinet.cz  /  Magazín  /  Společnost  /  Ženská obřízka – ponížení a utrpení

Ženská obřízka – ponížení a utrpení

13.9.2018 - Redakce Babinet

Klasická ženská obřízka zůstává rituálem především afrických etnických skupin a vede k zohavení pohlavních orgánů. Zatímco muži mají zákrok propracovaný a nevede k zmrzačení, u žen je tomu jinak. Řezy se liší případ od případu, podle šikovnosti nebo také zášti obřezávačky, vůbec nesledují anatomii těla a mohou způsobit těžké poškození. Běžně se provádí od týdne věku až asi do 14 let, převážně v Africe. Dnes se stává obětí tohoto zvyku v Súdánu asi 89% dívek, u primitivních národů až 100 %. Denně tuto „operaci“ podstoupí až 6000 dívek a žen. I přes aktivity organizací bojujících za práva žen se toto děsivé číslo moc nesnižuje.

 

Existují tři možnosti, jak dívku poškodit:

Sunna cirkumcize (podle arabské tradice), jedná se o odstranění špičky klitorisu, někdy tam dívce vyryjí křížek nebo jiné symbolické znamení.

Při klitoridektomii se klitoris zcela odejme (pro lepší pochopení, jakoby se odřízl penis), někdy i s malými stydkými pysky. Velké pysky a poševní vchod zůstanou nedotčeny.

Při „nejdokonalejší“, tzv. faraonské obřízce , se odstraní klitoris, malé i velké stydké pysky. Při tomto velikém zásahu rána silně krvácí, operatérka mívá často ohromné problémy krvácení zastavit, pravda, mnohdy si s tím zase až takovou hlavu nedělá. Ránu rychle sešije, někdy i „ sešpendlí“ za použití trnů. Zůstane jen malý otvor, který způsobuje bolestivé močení a nedovoluje pohlavní styk. Pokud obřezávačky nemají v lásce dcery určitých matek, pak někdy prostě odříznou víc. Ohavným zákrokem zajišťují, aby ženy necítily sexuální touhu. Další nechutný rituál přichází ve svatební noc, kdy se pochva musí opět naříznout, aby se umožnil pohlavní styk. Provází ho obrovské bolesti, umocněné, když se k tomu ještě přičte brutalita manžela, který nebere žádné ohledy a nerozptyluje se jejími pocity a bolestí. Ženě i posléze zůstávají značné problémy při styku a hlavně porodu.

 

Výnosné povolání - obřezávačka

Ženy, které provádějí obřízku, mají ve vesnických komunitách (např.v Keni) vysokou prestiž. Přestože ženskou obřízku zákony v Keni oficiálně zakazují, je pro africkou ženu povolání obřezávačky z mnoha důvodů atraktivní. Může si vydělat poměrně dost peněz za krátkou dobu a také jí to umožní cestovat po celé zemi, což by jí jinak její muž nedovolil.

I přes oficiální zákaz si každý rok tisíce dívek nechá zohavit genitálie. Vymanit se z tam běžného zvyku ale není jednoduché. Matky, samy obřezané, tedy věci znalé, se snaží přesvědčit své dcery, že mučivá procedura zohavení genitálií každé ženě přinese životně důležitou změnu a prospěch. V některých oblastech celé davy žen podstupují hromadnou krvavou lázeň, a to skoro dobrovolně. Jestliže dívky vykřiknou bolestí, rodiče se rozzlobí. Podle nich teprve obřízka učiní ženu ženou a zařadí ji na právoplatné a čestné místo ve společenství. Lze namítnout, že ženy tam žádné postavení nemají, bez obřízky by se však ocitly na pokraji společnosti se všemi, pro nás civilizované Evropany, zcela nepochopitelnými důsledky. Obřízka má totiž hodně společného s kletbou a pověrami. Rodina věří, že se jim může stát něco strašlivého, pokud jejich dcery nepodstoupí hrůzný rituál. A to si nikdo zatím nedovolí ignorovat.

Povolání obřezávačky přechází tradičně z matky na dceru. Také rodinné požehnání nebo kletba hrají nezanedbatelnou roli, nelze jednoduše tuto práci nedělat.

 

Nový celosvětový problém

Zohavování genitálií se stává celosvětovým problémem. Díky osvětě od 80tých let roste, alespoň ve velkých městech, odpor ke krvavé tradici. V zemích po celé Africe pořádají různé vzdělávací, ale i církevní společnosti kampaň veřejného vzdělávání. Tradice má bohužel tak hluboké kořeny, že nemůže být zrušena žádným projektem Spojených národů. Čtvrtá Světová konference žen, konaná v Pekingu v roce 1995, obrátila znovu pozornost světa k tomuto rituálu. Ačkoli ženská obřízka se praktikuje především v afrických a arabských zemích, vystěhovalci přivezli svůj zvyk do Evropy, Kanady, Austrálie a Spojených států a přinutili tím vlády řady zemí zabývat se jím. Ženy se tímto aktem, více či méně dobrovolným, zbavují plné a rovnoprávné účasti na životě.

 

Nebezpečné následky

Po odstranění genitálií obřezávačky rozříznou tlustý list mathakwy podél stonku a takto upravený pak vloží mezi nohy, aby rána nesrostla a aby se břišní dutina uzavřela. Nože jsou tak tupé a špinavé, že ani neodrážejí sluneční světlo. Podle tradice se nástroje nesmí čistit. Ani riziko AIDS nic na této praxi nezměnilo. Rána se dezinfikuje kravskou močí a natírá kozím sádlem, aby se zmírnilo krvácení.Většina zákroků se dělá bez umrtvení za pomocí nečistých primitivních nástrojů, nožů, ale i střepů a lastur. Výsledkem se stává žena čistá pro manželství, psychická újma, záněty, mnohdy i smrt se berou na mnohem lehčí váhu. Patří to k běžnému životu.

Zdravotní následky ženské obřízky jsou mnohonásobné. Zahrnují šok, krvácení, znecitlivění, hnisání, usazování vápnitých látek na stěnách dělohy, urinální poruchy a infekce. Zjizvená tkáň ztěžuje sexuální styk a činí ho pro ženu bolestivý. To vše může vést k neplodnosti nebo k rizikům při těhotenství. A neplodná žena neznamená nic, může být zavržena. A to jen díky tomu, že se snažila vyhovět tradici a přinést důležitou oběť. A dnes je tu ještě AIDS - vždyť rituální operace se provádí stejným nožem nebo břitvou na několika adeptkách.

Psychologické účinky mohou být stejně devastující jako fyziologické. Známe případy dívek, u nichž obřízka vyústila v psychologické trauma, sexuální frigiditu a odpor k sexu na celý život. O tom se však velmi málo mluví. Chce to masivní osvětu, přístup žen ke vzdělání a změnu myšlení ve vesnických komunitách. Zároveň bez zlepšení ekonomických a životních podmínek to bude běh na dlouhou trať. Každá dívka, která se dokáže postavit tradici a tím i rodině, se stane malinkým schůdkem ke slunci v temnotě hloupých a škodlivých pověr.

 

Existuje pouze jediná možnost, kdy ženská obřízka, přesněji řečeno chirurgické odstranění předkožky zakrývající klitoris, může být přínosem a zlepšit sexuální prožitek. To v případě jejího zbytnění. Všechny další způsoby vedou k mrzačení dívek a nelze s nimi souhlasit.

autor: Jindřiška Kodíčková

foto: Pixabay.com

Vaše názory

Další z magazínu

  • Nenechte svůj život na AŽ !

    Nevím jak váš život, ale všimla jsem si, že můj se skládá ze samých „Až“. Až budu konečně chodit do školky, až budu větší a budu moci nosit ...

  • Jak jsem (ne)šel na třídní schůzku

    Třídní schůzku jsem stíhal jen tak tak. Všichni rodiče už seděli v lavicích a paní učitelka právě začínala hodnotit prospěch dětí. „Snad jsem...

  • Rozchod. Proč je tak těžké říci sbohem?

    Váš partner se pro vás stal denní a nudnou rutinou. Zjišťujete, že flirtujete s kolegou a domů se netěšíte jako dřív. Najednou cítíte, že...

  • Až na vozíku jsem poznal, kdo opravdu jsem

    Můj životní příběh, o který bych se s Vámi rád podělil, se odehrál po mých třicátých narozeninách. Nikdy jsem nebyl typický lev salónů a...