Příběh mého života, (Brňačka, 39 let)

Je mi 39 let, normální žena, středoškolačka. Bydlím ve velkoměstě, pracuji jako úřednice. Měla jsem několik let opravdu šťastné manželství, hodně jsme jezdili do přírody, spolu nebo s přáteli - já rekreačně dělala turistiku, muž horolezectví. Vše se změnilo, když jsem - plánovaně - otěhotněla. Začal mi vyčítat zdravotní problémy, až jsem v polovině 7. měsíce potratila-porodila syna, váha kolem 1 kg, malá šance na přežití nebo že bude normální. K němu vůbec nenašel vztah, do roka jsem se rozvedla, nestýkají se. Přežili jsme se synem léta operací, cvičení, dnes pomalu dorůstá, je mu 13 let. Po čase jsem žila s partnerem, z něhož se během 3 let vyklubal naprosto závislý člověk na rodičích. Další pokus skončil po 5 letech s přítelem o dost starším, kromě toho nastaly problémy v intimním životě, s žárlivostí a s jeho chutí k alkoholu. Jako mnoho kamarádek, zkoušela jsem najít partnera přes internet, protože nemám moc jiných příležitostí, pohybuji se v kruhu syn - práce - domácnost - pár přátel. Zatím se nedaří a vidím, že je na tom podobně dost kamarádek. Nejde mi o žádný ideál ani nehledám sponzora. Syn už je také dávno téměř v pořádku, šikovný kluk, dobře se učí, zůstala jen slabozrakost. Věřím, že jednou potkám slušného člověka, který nás bude mít rád a vydrží nám to. Ale i když ne, přes všechno nikdy nelituji, že jsem dala přednost synovi před mužem, který si ho nezasloužil. Se synem si rozumíme a bohatě mi začíná všechno splácet tím, jaký je.

(Své příběhy, dokumenty, povídky a eseje s tématem "života žen" nám zasílejte do redakce na info@babinet.cz. Třeba zrovna Vy pomůžete jiné ženě v podobné situaci, kterou jste řešila nedávno sama)