Ve společnosti i doma – jak pít víno s noblesou?

Pití vína je rituál, který má svá přesně daná pravidla. Jeho etiketu se přitom může naučit každý, protože stojí na sedmi jednoduchých zásadách. Měli bychom je respektovat, ať už pijeme víno doma, nebo v restauraci, s blízkými, nebo s obchodními partnery.

Víno objednává hostitel

V restauraci objednává víno vždy hostitel, který by měl pečlivě prostudovat nabídku vín a případně požádat o radu číšníka. „Pokud u stolu sedí host, který se velmi dobře vyzná ve víně, může vybírat lahev i on. Měl by ale vždy požádat o svolení hostitele. Není také na škodu, pokud se dopředu zeptá na preference všech u stolu,“ vysvětluje David Král, hlavní sommelier společnosti BOHEMIA SEKT.

Ochutnávka odhalí zkažené víno

Hostitel by měl jako první ochutnat lahev, kterou sám vybral. Pokud by víno mělo vadu, předejde tak ze své strany faux pas. V některých restauracích může víno taktéž ochutnávat samotný sommelier. „Podniky, jejichž personálu záleží na co nejlepším zážitku svých zákazníků, se obvykle snaží zabránit tomu, aby se k jejich hostům dostalo víno s vadou, a proto samy nabízí pomoc sommeliera. Ten na základě malé ochutnávky ještě před hostem a také podle vůně pozná, zda je obsah lahve v pořádku,“ doplňuje David Král.

Ženy mají přednost

Podle etikety stolování mají přednost při rozlévání vína ženy a významní hosté, případně samotný hostitel. Až potom přijde na řadu zbytek společnosti. Bílé víno se nalévá do užších skleniček, červené do širších pohárů a šumivé víno do sklenic typu tulipán. „Vždy je vhodné nalít víno přibližně do třetiny sklenice, nejvýše do poloviny. Nejde ani tak o přesnou míru, jako o to, aby měl buket vína možnost se rozvinout,“ doporučuje David Král.

Dobré držení sklenky

Říká se, že sklenku je vždy slušné a žádoucí držet za stopku, a ne za samotnou číši. Údajně kvůli zahřívání vína. Jde o otázku, na které se neshodnou ani přední mistři vinařské etikety. Veďte proto alespoň obecně v patrnosti, jaké víno pijete – červenému menší teplotní výkyvy nevadí, u bílého již mohou chuť ovlivnit, při konzumaci šumivého vína je pak doporučeno držet sklenku za stopku a nezahřívat ji přímým uchopením za číši.

Víno pijeme všemi smysly

Víno není voda, a proto je záhodno konzumovat jej s noblesou. Nejprve pohledem prozkoumáme barvu vína a jeho jiskru. Potom číši mírně roztočíme a pozorujeme, jak víno stéká po stěně sklenice. Pomalé stékání, které vytváří „slzy“, je známkou vyššího obsahu alkoholu, zbytkového cukru či obsahu extrahovaných látek. Tento jev můžete skvěle pozorovat například u vína z Habánských sklepů Zweigeltrebe 2012 Barrique pozdní sběr.

Následně přivoníme k okraji skleničky a prozkoumáme buket vína. Víno může vonět po ovoci, květinách nebo mít například kořenitý nádech. Až na závěr ochutnáme první malý doušek vína, který poválíme na jazyku i na patře. Vynikne tak celá paleta jeho chuti.

Chvála pití s mírou

Zapřisáhlí milovníci vín většinou dobře znají svou míru. Pokud se však setkáte s novým druhem vína, je lepší dát si raději o dvě sklenky méně než obvykle. Některá těžší vína mohou totiž omámit smysly rychleji, než by člověk čekal.

Dilema dolévání

Počkat, až host dopije, anebo dolít víno hned? Toto dilema řeší hostitelé už po staletí. V poslední dekádě dovoluje etiketa stolování dolévat jak bílé víno, tak červené a šumivé víno. Je však nutné vést v patrnosti, jaké množství vína ve sklence zůstává, kvůli teplotě zbylého i dolévaného vína.