Zpátky do trenek (nebo vzhůru do plavek?)

aneb "100 + 1 důvodů, proč nemůžu cvičit"...Čím je člověk starší, tím je pohodlnější (nebo línější ?). Bolí ho všechny kosti, zakládá na sádlo, vymlouvá se na všelicos, jen aby ho pohyb nebolel. Je fakt, že někdo skutečně onemocní a jeho hybnost se omezí, ale to je bez debat. Naši předkové nemuseli vyhledávat posilovny, protože měli pohybu až, až. Už jenom vyvářka, praní a ždímání prádla byl tělocvik na protažení všeho svalstva na těle. Na nákup se šupajdilo téměř denně a pěšky, z krámku do krámku, dnes sednete jednou týdně (nebo tak nějak) do auta, navalíte ho po střechu kufru a odvezete domů.

Jsem oběť doby - výdobytku pokroku. V ordinaci u doktora kňučím - pane doktore, tu mě bolí, tu mě píchá, nejlíp sedět, pohyb žádný, dejte prášky na bolesti, virtuálně žiji dost. Pan doktor je študovaný pán, nedá se opít rohlíkem. Milá paní, tu Vás bolí, tu Vás píchá, aby tomu tak nebylo, musíte tu nadváhu (spíš obezitu) hezky shodit a svým utrápeným kloubům ulevit. Jen počkejte, jak budete běhat jako laňka, až ta kila půjdou dolů. Hezky cvičit, alespoň jedenkrát denně. A aby to tak nebolelo, tak nejlépe plavat. Všechny Vaše nářky jsou jen výmluvy, jak se hezky napapat , odvalit se k pécéčku , nebo k televizi. Vstávat a hýbat se.

Ach jo, vím, že má pravdu, ale co s tím ? Cvičit mě nebavilo nikdy, jsem holt intelektuálně kavárensko-restauratérský typ. Puch v tělocvičně mě zdvihal žaludek, řvaní cvičitelek i jejich píšťalek týral moji jemnou duši. Trenky jsem měla na sobě naposledy v tělocvičně ve škole, takové ty modré vzadu s kapsičkou. Jistě je už neprodávaj a pak, takovou velikost určitě nevyráběj. Že se v trenkách necvičí ? Že se cvičí v legínách ? To je jedno, cvičení v trenkách nebo bez trenek je pořád jenom cvičení a otřesy pro má kolena bych nepřežila.

Chůze ? Daleko nedojdu, po kratší době chůze hledám lavičku, nohy bolí jako peklo.

Jízda na kole ? Jen přes mou mrtvolu. Jakmile jede kolem mě auto, strachy padám k jedné straně. Samozřejmě k té k autu.

Bazén a plavat ? Plavu ráda, to by pro mě problém nebyl, ale problém nastává v šatně a ve sprše. Jsem děsná puritánka. Svlékat se před cizíma očima dokážu se sebezapřením jen u lékaře. Slyšela jsem, že někde ve světě takovéto osoby jako jsem já znají a tak je běžné, že tam na plaveckých stadionech existují sprchové a šatní kabinky. Proč to sakrblé nejde zde ? Že by dále trval zájem mít občana pod kontrolou za každé situace ? Nebo se bojí, že by lidé pašovali vodu domů, když je teď drahá ? Žijeme zde tak, že občané musí být všude pod kontrolou a to i ve sprše ? Plavání tedy také ne.

Není mi tedy pomoci ? Bídně zhynu bez pohybu ? Mám jedinou naději, kterou odkládám ze dne na den (!). Oprášit rotoped a hezky denně alespoň půlhodinku šlapat do pedálů.

Jenže, už jste někdy zažili něco tak nudného, jako je jízda na rotopedu ?

(a dalších 96 + 1 důvodů až příště...)

Naďa Dubcová (reedice)