Testovali jsme pro Vás: Toyota C-HR

Toyotu C-HR, která se u nás prodává od listopadu 2016, jsme měli v redakci na testování týden. Za tu dobu jsme ji vzali na dálnici, do hor, lesa, na polní cesty i další místa, kam se normálně řidič ani nedostane.  Testovali jsme ji do posledního okamžiku. Ještě dvě minuty před vrácením jsme úspěšně vyzkoušeli na čtyřproudové příjezdové cestě okolo vlekoucí se Felicie losí test, za což jsem byli odměněni fotografií záznamového zařízení omezení rychlosti.

Karoserie

Model C-HR je pětidveřové pětimístné kompaktní SUV. Pokud vás zajímá, co znamenají písmenka C-HR, můžete si prý vybrat mezi cross hatch rider (něco jako „kříženec“), coupé high rider (vyvýšené kupé), nebo dramatickým cross hybrid revolution. Radost z něj budou mít majitelé, kteří jsou rádi středem pozornosti, byť je to zásluhou jejich vozu a ne jejich.  Na první pohled zaujmou výrazné, jak tvarem, tak rozměry, přední světlomety. Dynamický design podtrhuje masivní zadní spoiler, díky kterému se na zadním okně téměř nezachycují při dešti kapky ani nečistoty, vířící za vozem. Karoserie je velmi tuhá a ani při náhlých změnách směru jízdy nepůsobí gumově ani nevydává žádné pazvuky. Pár kompromisů budete muset kvůli neotřelému designu akceptovat, např. menším dětem asi budete muset otevírat zadní dveře, protože na kliku, umístěnou vysoko v rámu dveří vedle okna, nedosáhnou. Na druhou stranu se starším cestujícím bude díky vyššímu posezu lépe nastupovat.

Interier

Multimediální systém je nepřehlédnutelný. Velký, nad přístrojovou deskou uprostřed umístěný panel, je dobře přístupný nejen z pozice řidiče. Menu je intuitivní, i když k některým položkám se musíte proklikat trochu delší cestou. Navigace zobrazuje informace přehledně a s dostatečným předstihem, takže by se nemělo stát, že projedete kolem odbočky v  okamžiku, až když na ni navigace upozorní. Vážným zájemcům, kteří rádi poslouchají při jízdě rádio, nebo hudbu, bych ale určitě doporučil připlatit si za kvalitní reprosoustavu, která je nabízena jako doplňkové příslušenství. Ta nabízená v základu ozvučit interiér vozu moc nestíhá. Na předních vyhřívaných sedadlech je dost místa i pro vyšší postavy. Ani se svými 190 cm kolega nebrousil hlavou strop, mimochodem poněkud netradičně černý. Sedadla mají velmi příjemné a pevné boční vedení, které přímo svádí k dynamičtějšímu průjezdu zatáčkami. Vyšší posez dodává pocit jistoty a přehledu, i když skloněné přední sklo může v kombinaci s masivním panelem zpětného zrcátka způsobovat vyšším postavám trochu problém při výhledu z vozu vpravo vpřed.

Na zadních sedadlech to s místem nad hlavou a pro nohy také není nejhorší, jen si díky poměrně malým oknům zadních dveří může občas někdo připadat stísněně. Naše sedmiletá dcera v dětské sedačce si ale nestěžovala na výhled ani na poměrně dlouhé cestě do zahraničí.

Kufr je dobře přístupný, čtyřčlenná rodina ale při cestě na delší dobu musí více plánovat, co bude opravdu potřebovat, protože 337 litrů mnoho prostoru pro zbytečnosti nedává.

Pohonné ústrojí (motor, převodovka)

Toyota C-HR je na českém trhu k dispozici se dvěma pohonnými jednotkami. V prvním případě je to přeplňovaná benzínová dvanáctistovka o výkonu 85 kW a točivém momentu 185 N.m, která je použita také v modelu Auris. My jsme měli k dispozici tento model, který velmi příjemně překvapil jak dynamikou, tak velmi tichým provozem. Pouze při rozjezdu měl motor s autem trochu práci, když byla cítit prodleva náběhu turba. Šestistupňová převodovka řadí přesně a rychle, první čtyři stupně jsou „kratší“ a umožňují vychutnat si složitější terén i reagovat pružně v městském provozu. Druhým motorem v nabídce je hybrid, kombinující benzínovou nepřeplňovanou osmnáctistovku a dva elektrické motorgenerátory. Každý z nich má jinou funkci - první slouží jako startér a při jízdě přeměňuje nevyužitou energii motoru na elektrickou energii. Druhý slouží jako pohonná jednotka v elektrickém režimu. S tímto pohonným ústrojím ovšem zkušenost nemáme, takže se hodnocení zdržím.

Jízdní vlastnosti

C-HR má, navzdory tomu že působí jako vysoké auto, překvapivě nízko umístěné těžiště. Konstrukce vozu totiž umožňuje usadit těžké komponenty níže než dosud. I při rychlejším průjezdu serpentinami se tak auto nerozkývalo a jelo „jako po kolejích“. Méně zkušenému řidiči by proto možná pomohla při větší rychlosti větší odezva od kol do volantu, aby se nenechal ukolébat schopnostmi vozu a nedostal se tak za hranu fyzikálních zákonů. Komfortnímu pocitu určitě pomáhala i osmnáctipalcová kola se širokými pneumatikami, která utlumila nárazy při jízdě po okreskách nebo polních cestách a kupodivu nezpůsobovala velký valivý hluk. Zvyknout si je ale nutné na trochu mdlejší brzdy. Při důraznějším brzdění je nutné vyvinout na pedál více síly, než by člověk očekával, takže je lepší složitější situace předvídat a nesnažit se zastavit na poslední chvíli.

Toyota C-HR 1.2 Turbo – technická data testovaného vozu:

Plusy

• Fanoušky si získá už svým neotřelým vzhledem.
• Pochvalu si zaslouží kvalita zpracování, pohodlný podvozek i motor, který, přes poměrně malý obsah, dokáže díky turbu docela slušně auto rozhýbat.
• Vozidlo je v interiéru při běžné jízdě velmi tiché, motor o sobě dá vědět příjemným zamručením turba až při vyšších otáčkách.
• Už v základu model nabízí adaptivní tempomat nebo asistent pro jízdu v jízdních pruzích. Ten vás, pokud nedáte znamení blinkrem, upozorní na vyjetí z pruhu. Na to je potřeba si ale zvyknout, protože funkce se projevuje jakoby zatažením za volant zpět do původního pruhu a ne každý má rád, když mu někdo sahá do řízení.
• Zadní kamera, spínaná při zařazení zpátečky, zobrazuje velmi přehledně prostor za vozem a díky doplněné grafice značně usnadňuje couvání nebo parkování, což je při horším výhledu zadním oknem k nezaplacení.
• Doplňková výbava zahrnuje ještě další užitečné vychytávky, jako např. Inteligentní parkovací asistent, Systém výstrahy na dopravu za vozem, systém sledování mrtvého úhlu ve zpětných zrcátkách, automaticky sklopná vnější zpětná zrcátka, zobrazování značek kolem vozovky na přístrojové desce, takže třicítku na rovném a přehledném úseku, na kterém možná někdy někdo pracoval, nemáte šanci přehlédnout.

Mínusy

• Chvíli mi trvalo, než jsem si zapamatoval, jaký model vlastně řídím - zkratka „C-HR“ se dá lehce zaměnit za označení „CR-V“ nebo „HR-V“, používané Hondou. Vypomohl jsem si (přejatou) mnemotechnickou pomůckou: „C-HR“ lze číst jako „chr“, ale nebojte se, za volantem tohoto vozu určitě neusnete.
• Pokud cestujete s dětmi, budete asi, stejně jako my, postrádat zásuvku na zadních sedadlech pro nabíjení nejrůznějších tabletů, telefonů a dalších naprosto nepostradatelných zařízení.

• Deklarované spotřeby se nám i při sebeekonomičtější jízdě nepodařilo dlouhodobě dosáhnout, ale dvě desetinky litru nad uvedený údaj nejsou zásadním rozdílem.
• Základní cena modelu s motorem 1,2 T (85 kW) začíná na snesitelných 489 900 Kč, ale s doplňkovou výbavou se vyšplhá až na problematických 720 000 Kč, což je kupodivu více než za Hybrid s motorem 1,8i, který pořídíte nejlevněji za 630 000 Kč a v plné výbavě za 705 000 Kč což je cena, za kterou je na trhu poměrně velký výběr i u větších motorizací
• Za nevýhodu, jako oběť vzhledu vozu, může leckdo považovat i horší výhled ze zadních sedadel, daný menšími, vysoce posazenými okny a polohu klik zadních dveří.
• Audiofilům určitě doporučujeme pořídit si příplatkovou audiosoustavu, ta nabízená v základu ponechává velkou část vnitřního prostoru vozu ozvučenu poněkud nevýrazně.
• Jízda v tomto modelu je návyková, alespoň my jsme si jej vypěstovali docela slušný, a v leckteré rodině by mohla po zkušební jízdě vzniknout potřeba modernizace rodinného vozítka a tak i tlak na rodinný rozpočet.