Vlasta Chramostová slaví životní jubileum

Divadelní, filmová a televizní herečka, někdejší disidentka a signatářka Charty 77 Vlasta Chramostová oslaví 17. listopadu své životní jubilem. U této příležitosti ji společně Národní filmový archiv a Česká televize připravili slavnostní pásmo Den s Vlastou Chramostovou, jehož filmový obsah si vybrala sama umělkyně.

Herečka Vlasta Chramostová se narodila před devadesáti lety v Brně.  S tímto městem jsou spojeny i její profesní začátky. V době 2. světové války zde studovala na dramatickém oddělení Státní konzervatoře poté i hrála v brněnských divadlech a v Olomouci. Od roku 1950 se na dvacet let stala přední herečkou pražského Divadla na Vinohradech. Než ji po sovětské okupaci a s nástupem normalizace postihl úplný zákaz vystupování na divadle, ve filmu, televizi i rozhlase odehrála ještě dvě sezóny v Krejčově Divadle za branou. Podobně jako řada jejích vrstevníků podlehla po skončení války levicové rétorice komunistů a budovatelskému nadšení, kterými byly zatíženy i její první filmové role. Uplatnila v nich svůj temperament, pohledný zjev, odpovídající dobovému ideálu, intenzivní hlasový projev i expresivní herectví. Její postavy musely často zvládnout těžké životní zkoušky nebo být alespoň oporami a statečnými partnerkami mužských hrdinů. V šedesátých letech objevili režiséři její komediální potenciál mající jistý sarkastický přesah. Vojtěch Jasný ji obsadil do role Marjánky ve své objevné moderní pohádce  Až přijde kocour, Václav Krška do Komedie s Klikou a Podskalský do satirické komedie s klikou. Snad jedinou opravdu submisivní ženou v její filmografii je Marie zvaná Lakmé, manželka úchylného zaměstnance krematoria Kopfrkingla v Herzově adaptaci tragikomické novely Ladislava Fukse Spalovač mrtvol. Vlasta Chramostová se po vystřízlivění z levicového snu nikdy netajila svými kritickými názory vůči režimu, což jí přineslo po sovětské okupaci a následném nástupu normalizace již zmíněný zákaz činnosti. Jistě k tomu přispělo i partnerství a posléze manželství s kameramanem Stanislavem Milotou, který natočil a do světa poslal záběry okupačních vojsk v ulicích Prahy. Manželé se angažovali se v disentu a Vlasta Chramostová byla mezi prvními signatáři Charty 77. Divadlo už mohla hrát jen ve vlastním bytě a diváci byli pečlivě evidováni tajnou policií. Shodou okolností to byl 17. listopad, den jejích narozenin, kterým začal v roce 1989 rychlý rozpad vlády jedné strany. Vlasta Chramostová se stala členkou činohry Národního divadla v Praze, a ještě mohla diváky přesvědčit o svých hereckých kvalitách. Filmovou roli jí nabídl ale až o řadu let později režisér Vladimír Michálek v dramatu Je třeba zabít Sekala. Ve své autobiografické knize herečka s imponující otevřeností popsala setkání s lidmi, zajímavou prací, ale i tragické momenty svého života. Za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva obdržela z rukou prezidenta Řád Tomáše Garrigua Masaryka. III. třídy (1998).

Den s Vlastou Chramostovou

Slavnostní pásmo za účasti umělkyně s filmy její volby

14.11. 2016 od 17:30 v pražském kině Ponrepo

Pořadatelé: Národní filmový archiv a Česká televize

Martin Frič / Námluvy ČSR 1961 / hrají: Jan Pivec, Vlasta Chramostová, Ladislav Pešek / 23 min. / HD

Na námluvy ke statkáři přijde jeho soused, který by chtěl statkářovu dceru za ženu. Než ale dojde k nabídce ke sňatku, začne vášnivá hádka o majetek. Na motivy povídky A. P. Čechova.

Jaroslav Brabec / P.F. 77 ČR 2003 / hrají: Vlasta Chramostová, Ilja Racek, Daniela Kolářová, Martin Stropnický / 103 min. / HD

Dramatický příběh z doby vzniku Charty 77. Slavná herečka připravuje se svými studenty na DAMU představení. Chystá se však také takzvaná Anticharta v Národním divadle. Nejen studenti čekají, jak se jejich učitelka zachová. Psychologické drama o morálce, svědomí a lámání charakterů natočil podle scénáře Jeleny Mašínové a Pavla Kohouta režisér Jaroslav Brabec s využitím archivních záběrů.