To byl opravdu danajský dar!

Vzpomínám na svoje třicáté narozeniny. Můj teď už bývalý manžel mě pozval na večeři do luxusní restaurace. Doma stála na stole kytice růží a vedle ní ležel tajemný balíček, ze kterého na mě vypadly světle modré šaty. Byly docela hezké, ale tak na čtrnáctiletou dívenku. Končily vysoko nad koleny, vrchní část sestávala ze skromného proužku látky a dvou provázků okolo krku.

Záda byla celá otevřená. "Tak co, líbí se ti?" spustil Jan. Neměla jsem to srdce říct mu, že se opravdu netrefil. Šaty byly ušité z pružné látky s lycrou, a tak jsem se do nich snadno nasoukala. Vypadala jsem ale jako přezrálá hruška. V zrcadle se výsměšně odrážely vyvalené špeky. "No vidíš, jak ti to sluší! Omládla jsi tak o deset let!" Dělá si ze mě legraci? To snad nemůže myslet vážně?! "Nezdá se mi, že by to bylo právě na mě," namítla jsem. "Ale nebuď tak konzervativní. Je to sexy. Ty šaty jsem kupoval v jednom butiku. Byly tam dvě mladé prodavačky, vážně milé, a pořád opakovaly, že by si taky přály mít takového manžela, který kupuje manželce oblečení!? "Aha," řekla jsem. Proč tedy ty šaty kupoval? Zřejmě proto, aby si posilnil své ego. ?Víš, jak si ty šaty jedna z nich zkoušela, trochu praskly na boku ve švu. Já si té malé dírky všiml, až když jsem je přinesl domů. Tak tady máš účet a zajdi si je vyměnit." Ten kousek poškozeného hadříku stál přes tři tisíce!!! Další den jsem se vypravila do obchodu. Když jsem vstoupila, uviděla jsem obě prodavačky opřené o pultík. V celém butiku nebyla ani noha.

Obě prodavačky roztáhly ústa do širokého filmového úsměvu. "Čím vám posloužíme, madam?" "Víte, manžel mi tu u vás tento týden kupoval šaty."

"Ach ano, ano, to byl ten úžasný, sympatický pán!" nenechaly mě dokončit větu. "Ano," trpělivě jsem pokračovala.

"Ale ty šaty jsou roztržené. Chtěla bych je vrátit." Tymolinové úsměvy slečnám rázem zmrzly. "Jak roztržené? Co jste s nimi dělala?" vyštěkla na mě jedna z nich. Opřela jsem se o pultík, vše klidně vysvětlila a vytáhla zničené šaty. "No dobře, ale my peníze nevracíme. Ale to není problém, my vám je zašijeme." Rozhodla jsem se nedat se tak snadno.

"Nezlobte se, ale ty šaty jsou z lycry - vidíte, tady po straně už tečou oka, za chvíli se to roztrhne dál. A já opravdu nechci mít nové šaty za tři tisíce zašívané."

"Tak my se zeptáme majitelky. Zavolejte si za týden." A tak jsem dostala nějaký pomuchlaný cár papíru s razítkem a odešla z butiku psychicky vyčerpaná, bez šatů i bez peněz. Za týden jsem volala.

"Ještě nevíme," zněla odpověď, "ozvěte se pozítří." c "Prosím tě, zavolej tam. Nebo tam možná raději pojď se mnou," prosila jsem u večeře Jana.

"Ty prodavačky o tobě tak básnily, určitě budou vstřícnější. Na mě jsou jak saně."

"Myslíš si, že mám čas řešit blbosti. Mám starostí nad hlavu!" odpálkoval mě arogantně. Nakonec mi dámy v butiku milostivě dovolily vybrat si místo šatů něco jiného. S Janem jsme se záhy rozešli kvůli jeho nové (dnes už ale vím, že staronové) přítelkyni. Zkušenost s šaty mě dostatečně poučila. Jak se říká, problémy člověka posilují. Mě posílily dostatečně.

Zajímá vás, co prožívají ve svém životě jiné ženy? Co je těší a co trápí? Jak řeší své problémy, jak se vyrovnávají s nevěrou, jak vychovávají své děti? To vše najdete každý týden v časopisech plných skutečných životních příběhů NAPSÁNO ŽIVOTEM, ČAS NA LÁSKU, ŠTĚSTÍ A NESNÁZE.

Navíc vás čekají i dobré rady MUDr. Plzáka, skvělé tipy na hubnutí, úžasné recepty pro všechny kuchařinky, křížovky i soutěže o bezva ceny.