Tajemství a historie staré Prahy

Sledujete radi osudy těch, kteří psali dějiny Prahy od počátků do současnosti? V nové knize Ilony Borské Praha má tajemná odhalíte tajemství starobylých pražských domů a paláců, poznáte známé i neznámé legendy a pověsti, zažijete poutavé vyprávění o Praze, její historii a tajemstvích.

Dozvíte se mimo jiné:

kde nejvíc straší a proč,

kde se scházeli pražské cechy,

kde se konala poslední poprava v Praze,

kde žili slavní cizinci i kam chodili na pivo…

O autorce:

Ilona Borská je známa především svými knihami z oblasti literatury faktu. Na rozdíl od běžné praxe nevěnovala své knížky lidem zvučných jmen, ale lidem výjimečných osudů. To platí o venkovském učiteli Františku Hodíkovi, o lékaři a spisovateli Františku Hamzovi, svým způsobem sem patří i méně proslavený z obou Čapků, starší bratr Josef. Velký ohlas u čtenářů vzbudila kniha věnovaná dramatickým osudům české doktorky Vlasty Kálalové-Di Lottiové – Doktorka z domu Trubačů. V současnosti má Ilona Borská na svém kontě okolo třiceti knih.

Četla jsem dřív, než jsem přišla do první třídy. Večerní České slovo: táta chodil domů k obědu, kupoval si večerník do tramvaje. Z dětských knížek jsem snad první přečetla tu o cirkuse: byla rýmovaná, začínala: „Přijel cirkus a zvěřinec do našeho města, celičký den se netrhne dětmi k němu cesta.” Dál už se to autorovi dařilo lépe, ale mně odmala vadily křečovité formulace dvou prvních veršů. Pokoušela jsem se je předělat, opravit. Šestiletá

Ukázka:

Za rohem v Karmelitské ulici straší sťatá herečka Laura. Nesťala se sama, o hlavu ji připravil žárlivý manžel. Bezhlavě: byla nevinná. Kromě početných mnichů dominikánů zjevuje se tamtéž bílá jeptiška: obchází ve dne, juká na děti.

Opodál v Lichtenštejnském paláci bloudívá za nocí krásná kněžna. Upsala duši čertu, aby nestárla. Lhůta vypršela, čert ji vzal: přichází však do svého domu, běhá od zrcadla k zrcadlu a prohlíží se, jestli nemá vrásky.

Ve Sněmovní ulici poblíž dnešního parlamentu plouží se podél zdí nahatá Cecilka: manžel ji vyhnal z domu, důvody neuvedeny. Cecilka straší, jen když je teplá noc. Vydáme-li se Úvozem vzhůru, můžeme potkat bezhlavého jezdce na černém koni, v bílém plášti. Nedaleko mezi Hradčanskou radnicí a Loretou vyje ohnivý pes, jeden z početné pražské smečky.

Na Loretánském náměstí kněžna Drahomíra, která se prý v těch místech s vozem do země propadla (z trestu za vraždu tchyně Ludmily), o půlnoci na tom voze jede a křičí: „Zle bude, zle bude!“ (Prognostička z opozice.)

Pod Zlatou uličkou v domě starého purkrabství se za tmy chechtají zlomyslní skřítkové. Už Karla IV. ze sna budili, když tu kdysi nocoval s Buškem z Velhartic. Skákali, lomozili, nakonec mrštili proti zdi vinné číše, které zůstaly po večeři na stole. Tehdy panovník pronesl památnou větu: „To snad není pravda, Bušku, co je tohle za město! Já vezu révu z Burgund sem, a oni mi rozbijou skleničky!“ Král už tam nepije, nepřespává, skřítkové se však chechtají dál.

Další oblíbený rajon pražských zjevení najdeme v uličkách Starého Města.

V Karlově ulici poblíž mostu bezhlavý rytíř, občas též ohnivý muž. Dál v domě U Zlaté studny služebná, co se nakláněla do studně, ve které viděla zářit zlato. Též podomek z vinárny – spadl ze strmých schodů, proč kvůli tomu straší, nevysvětleno.

V Karlově ulici pobíhá také šílený holič: zbláznil se, když rodinný majetek utratil za alchymistické pokusy. (Jde tedy o lazebníka doby rudolfínské.) Zešílev, vrhá se na lidi s břitvou: vysvobodí ho, kdo se od něj dá oholit.

Kousek odtud, v ulici Na Zábradlí, hrabě Deym, švihák, venčí ohnivého psa. Pes štěká na kostlivce v rubáších, lezoucí občas ze země; býval tu kdysi hřbitov. Deymovi dělává společnost starý Madekura, nepoctivý zvoník od Křižovníků. Kradl v kostele svíčky; teď z trestu za jasných nocí chytá hvězdy z nebe, nosí je na oltář místo těch voskovic.

Duchové hojně oživují okolí Staroměstského náměstí: Rovnou před palácem Kinských leze po kolenou bezhlavý purkmistr – hledá městskou pečeť, kterou ztratil a byl za to sťat. Od Svatého Jakuba jednou za rok přibíhá řezník s planoucí sekerou, už není známo proč. (Výročních strašidel máme v Praze několik: Okolo Novoměstské radnice obchází třetí pátek v září úplatkář Lokýtek, co tu kontroloval míry a váhy trhovcům – za úplatek přivřel oko, kdo mu nedal, tomu škodil. Má lehkou službu, jenom jednou ročně: nejspíš někoho uplatil.)

V Celetné se promenují helmbrechtnice, harapanny. Jednu doprovází kaplan: sváděla ho, svlékala se před ním, nestyda. V hněvu ji zabil. Celou noc tu postává spiritista Ulrych: jako médium lhal, sděloval vymyšlená poselství ze záhrobí. Duchové ho rozsápali. (Kdyby měla takhle strašit veškerá média, co lžou!)