Babinet.cz / Tajemno / Jak léčitelka nepoložila monarchii

Jak léčitelka nepoložila monarchii

11.4.2016 - redakce Babinet.cz

Nizozemská královna Juliana (1909-2004) má roku 1957 starosti jako každý obyčejný člověk. Či spíše žena. Manžel, princ Bernhard, chce od dvora vyhnat její přítelkyni, léčitelku Greet Hofmansová (1894-1968). Prý je příčinou rozvratu jejich manželství, krize v mezinárodních vztazích a vůbec. A to ji původně roku 1948 ke královně sám přivedl.

Měla tehdy vyléčit jejich čtvrtou dceru, princeznu Marijke (1947), téměř slepou kvůli zarděnkám, které královna prodělala v těhotenství. Pologramotná zázračná léčitelka se záhy se stala královninou důvěrnicí. Vedla královnu k pacifismu, bohužel právě v době vrcholící studené války. Královna se Hofmansové také určitě svěřila s nevěrami svého chotě, které vyvrcholily narozením jeho dvou nemanželských dcer, Alicie (1952) a Alexie (1967). Která žena by za takové situace neuvažovala o rozvodu? I v tom ji Greet podporuje. Tedy podporovala. Teď už tu není. Odešla. Královna Juliana se nejspíš cítí zrazená. Ví, že léčitelce kdosi v anonymních dopisech zcela vážně vyhrožoval smrtí? Veřejnost se o tom dozvěděla z odtajněných archivů až po královnině smrti. Co všechno ještě mělo zůstat utajeno?

Současníci Hoffmansovou rádi přirovnávali k negramotnému ruskému zázračnému léčiteli Rasputinovi, ale ne zcela právem. Hofmansová princeznu neuzdravila a hlavně dokázala od dvora odejít včas. Dožila ve společnosti svých milých, vysoce postavených přátel. Pohřbena je na hřbitově v Amstelveenu v Severním Holandsku.

A jak dopadla princezna Marijke? Pamětníci na ni přes její hendikep vzpomínají jako na šťastné veselé dítě s velkým nadáním pro hudbu a jazyky. Pokroky v medicíně, zvláště pak speciální brýle, jí pomohly zrak zlepšit natolik, že později vedla – a dodnes vede – relativně normální život. Vystudovala klasickou hudbu v Kanadě a potom v New Yorku pod svým druhým jménem Christine (van Oranje) učila v Montessori škole. Tam poznalaza kubánského exulanta a římského katolíka Jorge Péreze y Guillermo a roku 1975 se za něj provdala. Jako protestantka se proto ale musela vzdát nejen své víry, ale i nástupnického práva na nizozemský trůn jak svého, tak svých potomku. Vzhledem k tomu, že byla až devátá v pořadí, nebyl pravděpodobnost, že by e kdy stala královnou, stejně nijak vysoká. V manželství se jí narodili synové, Bernardo (1977) a Nicolás (1979) a dcera Juliana (1981). Poté, co její manželství skončilo roku 1996 rozvodem, žila s dětmi v USA. Po smrti své matky se vrátila do Evropy a nyní střídavě pobývá v Londýně a v italském luxusním letovisku Monte Argentario (cca 150 km jižně od Florencie). Nakolik – a zda vůbec - se o její nakonec veskrze šťastný osud zasloužila i léčitelka, která o ní v dětství pečovala, zůstává samozřejmě dodnes otazníkem.