Čínské stravování na český způsob - začínáme

…Nejjednodušší a nejdůležitější zásada správného stravování je, že strava má být střídmá, pestrá a pravidelná. Tedy všeho s mírou, nic nepřehánět a dobrého pomálu. Tato zlatá střední cesta je typická pro všechny oblasti čínské medicíny, nejen pro stravování. Vybírat bychom si měli jídla sezónní, rozumí se tím potraviny, které právě rostou v našem nejbližším okolí a jsou nám tak po celý rok k dispozici. Kupř. rajčata, jež jsou celoročně k dostání v hypermarketech, jsou pěstována ve sklenících, chutnají jaksi „uměle“ a jejich efekt na naše tělo tomu odpovídá...

Nejlépe vždy chutná to, co si sami vypěstujeme či vykrmíme. Pokud však tuto možnost nemáte, vyrazte si na trh, kde babičky prodávají své zahrádkářské a chovatelské přebytky, které sice nejsou tak akurátní, ale jsou více či méně v biokvalitě, protože důchodci nemají peněz nazbyt, aby investovali do drahých postřiků, umělých hnojiv a „výživných granulí“. Ostatně zkuste si někdy dát domácí kuře, které neroste několik málo desítek dní, ale zcela přirozeným způsobem. Takový oběd je nejen pohlazením pro naše chuťové buňky, ale přispívá i k našemu zdraví. Stravu bychom měli přizpůsobit i ročním obdobím a klimatu. Právě to jsme měli na mysli, když jsme mluvili o „sezónním“ stravování: v létě více zeleniny a ovoce, na podzim pak více obilovin, v zimě spíš více masa a zahřívacích ostrých koření, možno i pečená masa, na jaře pak rašící výhonky a čerstvé klíčky obilovin a luštěnin apod. Jelikož, jak už to tak bývá, zdánlivě složité věci jsou někdy jednoduché a v jednoduchosti je síla, dalším nepsaným pravidlem je fakt, že jídlo, které nám prospívá, je to, po kterém se cítíme lépe než před ním.

… Jak se (ne)nechat zmást?

Často se člověk snaží najít nějaký zaručený způsob, podle kterého by se měl stravovat. Ze všech stran na nás útočí „zaručené diety“ a recepty, co bychom všichni měli jíst, abychom se měli dobře. Mnohdy z těchto rádoby dobrých rad čiší reklama, jindy neznalost. Jeden příklad za všechny – v poslední době je třeba módou stravování dle krevních skupin. Když se zeptáte čínského lékaře na jeho názor, tak vám s chápajícím úsměvem odpoví, že vždy záleží na tělesné konstituci člověka. Kupř. postavte vedle sebe konstituční typ vlhkého a chladného člověka, který je zimomřivý, tlustý, bledý, pomalý atd., a vedle něho konstituční typ suchého a horkého člověka, který je naopak horkokrevný, hubený, rychlý apod., asi tak jako dvojice Laurel a Hardy či jiné známé tandemy. Ukáže se, že oba dva mají stejnou krevní skupinu. Je nelogické, aby se oba dva typy stravovaly stejně – jednomu z nich však toto stravování podle krevních skupin bude vyhovovat a bude dále šířit osvětu o tom, jak je tato dieta výhodná a zdraví prospěšná a případně bude i toto své přesvědčení vnucovat svému okolí. Podobně i makrobiotická či vegetariánská dieta je určena jen pro určitý typ lidí, a sice pro konstituční typ sucha a horka, neboť tato strava přináší většinou do těla vlhko a chlad (syrová či zkvašená zelenina a ovoce, chybí maso, které zahřívá organizmus). Každý jsme prostě jiný a nelze uplatňovat zásadu kolektivního komunismu. Vždyť třeba i podle našich dětí víme, že každý náš potomek přirozeně upřednostňuje jiná jídla – někdo je více masový, druhý zase buchtový atd. Proto je tak důležité stanovit si svůj konstituční fyzický typ a nenechat se ovlivňovat různými módními směry a falešnými proroky, i když to s vámi myslí dobře. Jak říká jedno české přísloví: „Cesta do pekel je mnohdy dlážděna samými dobrými úmysly...“

My rádi jíme – a že nám chutná!

Český člověk si potěšení z jídla neodepře. To je plně v souladu se zásadami harmonického stravování, neboť jednou ze stravovacích funkcí je i zážitek a radost z dobré krmě. Problém však nastává, je-li člověk jednostranně či nadměrně zaměřený na určitý typ jídla. Kupř. naše národní jídlo vepřoknedlozelo by nebylo v důsledku pro zdraví člověka až tak zatěžující, kdyby se požívalo vepřové spíše libovější než tučné, více zelí na úkor knedlíků, které by byly třeba ze špaldové celozrnné mouky, a pokud by toto dotyčný nejedl dvakrát týdně, jak tomu často bývá v kraji zvykem. Vysvětlete to však českému jedlíkovi, který vám na vaše argumenty odpoví sloganem, že celý národ vepře jí, vepři, ti se nepřejí...

„Nejen rýží živ jest člověk“, praví se v jednom moudrém rčení s tím, že je pro náš život důležitá i potrava duchovní. Někdy se však zdá, jako by bylo opravdu nejdůležitější materiálno, zvlášť když se občas rozhlédnete kolem sebe, třeba po nákupních vozících v supermarketech... Nejen kvantita (tedy kolik toho sníme), ale hlavně kvalita (tedy co sníme) se projeví na našem zdraví.

Základem lidské stravy, a to nejen v Číně, ale po celém světě, jsou odnepaměti obiloviny, hlavně vařené. K nim se pak přidávají luštěniny, zelenina, ovoce a maso. Náš trávicí systém je jaksi geneticky nastaven na tuto skladbu potravy, která je pro něj optimální.

Sami se jednoduchým způsobem můžete přesvědčit, jestli vám „funguje“ zažívání. Zkuste tzv. žaludeční rentgen našich babiček – stačí si vzít poránu nalačno hrstku syrového kyselého zelí (nejlépe z domácí kádinky) a hned poznáte, jak na tom s trávením jste. Pokud to s vámi nic nedělá, naopak se cítíte dobře, pak je to nejlepší vysvědčení pro vaše zažívání. Pokud se však objeví nadýmání, nafouknutí, pocit tíže, průjem, prostě dyskomfort v břišní oblasti, je „něco nedobrého v království břišním“, jak bychom mohli slušně parafrázovat klasika. Útroby vysílají varovný signál. V tu chvíli je zapotřebí upravit stravu, stravovací zvyklosti a případně dle vyšetření zařadit do svého jídelníčku i určité bylinné směsi na úpravu a harmonizaci zažívání. Vždycky je lepší být o jednu míli napřed než o jeden krok pozadu, jinak budete pozdě bycha honit po špitálech a vyšetřeních. Kupodivu ono kyselé zkvašené zelí má v sobě podle posledních výzkumů ohromnou sílu regenerovat naši střevní flóru, doplňovat chybějící příznivé bakterie, jež osídlují střeva a žaludek a udržují tak naše trávení v optimální kondici. Naši předci ani nevěděli, jen přirozeně tušili, co jim prospívá, když měli po převážnou část roku na jídelníčku kyselé zelí, brambory, obiloviny a luštěniny. My bychom dnes řekli, že to byla spíše z nouze ctnost, protože na maso už jim nezbylo, ale ani to nezanedbávali, jen si je vychutnávali podle níže zmíněných zásad – sezónně, střídmě a ze svých zdrojů, takže se většinou o všechnu svoji potravu museli určitým způsobem postarat, vypěstovat ji, a tím k ní měli přirozeně i zcela jinou úctu. Však také doma upečený chléb z vlastního obilí byl pak opravdu „božím darem“, neboť si ho museli poctivě zasloužit, a pak si ho také řádně vážili. Pravda, mohli bychom správně namítat, že v minulých stoletích se jedlo jednostranně, nehygienicky, a jen když zrovna bylo co, a z toho se následně rekrutovaly i různé nemoci typu souchotin a epidemií. Byla to doba nedostatku se všemi pro a proti. Vždycky je něco za něco. Dnes žijeme sice v nadbytku, ale týká se to spíše kvantity, nikoli kvality.

Když nadbytek je nedostatek
Dnešní nemoci jsou spíše z nadbytku než z nedostatku. Přesto jistý „nedostatek“ pociťujeme: nedostatek kultury stravování, stolování, výběru potravin, nedostatek času na
jídlo – tím vším dnes trpíme podstatně víc než nedostatkem samotného jídla. Zdálo by se, jako bychom tento nedostatek nahrazovali právě konzumací nadbytečného množství potravin, a navíc v nesprávné kombinaci, což má za následek logicky vznik obezity.
Obézních lidí každým dnem přibývá a dnes je jich na světě už více než lidí hladovějících (přes 800 miliónů). Otázkou zůstává, co z těchto dvou možností je pro zdraví lidstva vlastně lepší. Všechny civilizační nemoci jsou způsobeny jen a jen stravou a stresem.
Obezita, cukrovka, hypertenze, vředové choroby žaludku a dvanácterníku, žlučníkové potíže atd. jsou jejich typickými produkty.

Na stres musí být vždy dva – jeden stres vytváří, druhý jej přijímá. Je to tedy na nás, zdali budeme tím druhým a otevřeme mu vrátka a necháme ho na sebe působit. A jak se orientovat ve stravě, tak o tom si budeme povídat nyní.

A jak se stravovat o tom se dozvíte více knize MUDr. Petra Hoffmanna: Od pramene čínské medicíny (nakl. Euromedia 2007) či v jeho ordinaci v Českých Budějovicích.

Další články na toto téma :

• Výživa v souladu s ročními dobami dle tradiční čínské medicíny

^{(reedice * ilustrační fotografie - pixabay.com)}