Říct či neříct?

Pročítám často diskuse o nevěrách, strastech v partnersví, a tak mě napadla tato otázka. Možná, že někdo zná na ni jednoznačnou odpověď – já ne. Mám dlouholetou nejlepší kamarádku, s kterou si pomáháme, doplňujeme se třeba při doučování našich dětí, naše děti spolu vyrostly, že jsou jak sourozenci, my dvě jsme si také blízké jako sestry, jsme prostě taková „sousedská občina“. A teď: Dejme tomu, že ji podvádí manžel a já o tom vím . (On neví, že já to vím, což je ta horší varianta, protože kdyby to věděl, musela bych ho „prásknout“, aby si nemyslel, že ho budu při podvádění nejlepší kamarádky krýt.) Neměla bych takové dilema.

Ano, měla bych jí to říct – kdo jiný, než nejlepší kamarádka. Vím však, že ji to ublíží, způsobím jí tím bolest a utrpení, budu jí muset také radit, co s tím (a nevím, co s tím), a tak mám velké zábrany.

Na druhou stranu, když jí to neřeknu a dozví se to od někoho jiného, budu první, komu se s tím svěří – a zase dilema. Přiznat, že jsem to věděla a neřekla – průšvih, nebo dělat, že to od ní slyším poprvé – lež.

Navíc bude mít pocit, že jsem kryla jejího muže, což není dobře ani pro něj, ani pro ni.

Tak nevím – co si o tom myslíte Vy? Zažily jste to někdy? A jak to dopadlo?

(Máte téma, které chcete zveřejnit Pod lupou? Zašlete na info@babinet.cz Stanoviska zde uvedená nemusí vyjadřovat názor Babinet.cz)