Když někomu rupne v bedně

Nádherná víska uprostřed nádherné krajiny - čistá, uklizená, ba až načančaná... pergoly porostlé vínem, zahrádky obehnané plůtky různých tvarů, nazdobené barevné omítky, dřevěné okenice, styl více méně podobný tomu, který známe z dalmatského pobřeží...

Nádherné okolí - v dálce bělostně svítí skalní město a tady... mezi různými druhy jehličnanů vyčnívají vápencové balvany, občas doplněné rozkvetlými keři nebo bylinkami... Nad hlavou azur a kolem příjemná, osvěžující vůně... A nikde žádná protivná auta nebo motorky... Ticho.

Klid.

Pomalu přicházíme, ale... Něco tu není v pořádku. Jeden dům vedle druhého nabízí ten samý obraz. Pod pergolami rozházené lavice a stoly, někde rezivějící gril, jinde rozbité nádobí, zahradní nářadí nebo hračky... Víno na pergolách přezrálé, seschlé do tvaru rozinek...

Barevné omítky zdobí jen saze a stopy po kulkách. To, co se zdálo být okenicemi, jsou jen prknem zadělané otvory po oknech. V jednom ještě zůstalo sklo rozpraskané do tvaru pavučiny... A nikde nikdo...

"Ne, nikdo nás tam nepřepadl, to nějak vyplynulo z tehdejší situace..." Včerejší věta, která zazněla o několik desítek kilometrů severněji, pomalu nabývá děsivějších rozměrů...

Procházím úzkou uličkou mezi dvorky na náves. ypadá to, jako by tu ještě v poslední chvíli zdejší sousedi přátelsky poseděli u grilování a pak...

"Někomu tu ruplo v bedně" - myšlenka, která vás v éto vesnici provází od chvíle, kdy jsme do ní vkročili...

"Tak to muselo rupnout všem naráz." Strohá odpověď. Pravdivá? Tady to přece žilo, lidé se měli rádi, vyrůstali tu spolu, hráli tu kuličky... je (byla) tu krásná škola, hřiště, prolézačky, hospůdka...

Žili tu normální lidé, jako my... Všechno je zničené, vypálené, začarované... Ticho. Klid - ten už chybí... Jako ve snu vnímám větu: "Tak tentokrát nikam nepolezem, okolí je zaminované." Odjíždíme a jak se vzdalujeme, víska se zase mění v příjemné a poklidné místečko... Ale vím, že je to jen zdání. Její bezútěšný obraz mě totiž bude provázet už napořád.

Máte vlastní zážitek? Chcete se s ním podělit s ostatními? Napište nám svůj příběh a pošlete ho do redakce na info@babinet.cz. Třeba zrovna Váš příběh pomůže jiné ženě v podobné situaci, kterou jste řešila nedávno Vy.