Babinet.cz  /  Magazín  /  Kultura  /  Co vidí Ivanka Devátá?

Co vidí Ivanka Devátá?

Ing. Jana Bozděchová

V nakladatelství MOTTO vyšla novinka známé herečky a spisovatelky Ivanky Deváté: KOUKÁM A CO NEVIDÍM.

Nejnovější fejetony známé herečky a spisovatelky, které si s humornou nadsázkou všímají obyčejných věcí kolem nás, ať už se udály v oblasti kulturní, politické, nebo osobní A všude autorka nachází něco, čemu se můžeme od srdce zasmát.

Názvy některých fejetonů:

O skromnosti, Muži jako artikl, Chudneme? Drobná vada seriálů, Nedotažená emancipace, Oběť režimu, Zase budu kočka, Lásky mého života, Národní hrdost, Cizí děti, cizí muž, Jan Ámos naruby, Jen žádnou skromnost, Úvaha průměrného občana, O věrnosti, Kam s ním?

O autorce

Ivanka Devátá se narodila roku 1935. Dětství prožila v Brně, v roce 1950 přesídlila s rodiči do Plzně. Po absolvování pražské DAMU nastoupila do angažmá v Realistickém divadle, kde setrvala čtyřiatřicet let. Diváci si ji pamatují jako Hermii ze Snu noci svatojanské, Mimi z Loupežníka, Stázu z Léta, Kláskovou z Lucerny či Lízalku z Maryši. Zahrála si také v řadě komedií, které – jak sama říká – byly jejímu naturelu nejbližší.

Spolupracovala i s rozhlasem (např. Markétka ve Faustovi nebo titulní role v pohádce Čert a Káča) a televizí (vůbec první český seriál Rodina Bláhova, Jiráskova Samota, Langrovo Obrácení Ferdyše Pištory aj.). Z několika filmů, které natočila, se na obrazovky nejčastěji vrací Mstitel režiséra Karla Steklého (1959; postava Márinky).

V současné době přesunula těžiště své práce do oblasti literární tvorby. Její povídky a fejetony nacházejí uplatnění v tisku i rozhlase.

Ivanka Devátá vydala v nakladatelství MOTTO

Co číhá za humny

Jen jednou mladá

Koukám se okolo

Lázeňská kúra

Pravé domácí (spolu se svým bratrem Jiřím) 

Rodinný podnik

Soužití k zabití (spolu s Miroslavem Plzákem)

V oblaku dezinfekce

Všechny mé domovy

Vůně posečené trávy

Ukázka z knihy:

Co se učí prodavači

„Můžete mi, prosím, říct, který prostředek je na udržování čistých spár mezi dlaždicemi?“ Mladá prodavačka na mne pohlédla stejně nevěřícně, jako bych se jí zeptala, zda měla na základní škole poměr s třídním učitelem. Zopakovala jsem dotaz ještě šetrněji a okořenila ho špetkou podlézavosti.

„To nevím,“ protáhla neochotně s podtextem Vy máte ale nápady! „Odpusťte, ale přece,“ koktala jsem zaskočeně, „když tu prodáváte...?“

„Jsem tu první den,“ odbyla mě rázně a odkvapila, patrně za účelem rozvázání pracovního poměru.

No jistě, na výrobcích jsou návody, ale jejich tvůrcem je zřejmě umělec, který píše básně na rýžová zrnka. Silnou lupu jsem neměla, tak jsem odešla s nepořízenou.

Za čas jsem zavítala do veleprodejny potravin v jiné čtvrti, než bydlím, a neznalá jejich uspořádání zboží jsem marně hledala solamyl. I oslovila jsem lelkujícího mladíka v pracovním plášti. Vyrobil užaslé obloučky obočí a hlesl: „Ale já jsem v zelenině!“ No, tak jsem zase byla v …, taky zelenině. Nakonec mi pomohla již starší prodavačka mateřského vzhledu, která mě k solamylu d o v e d l a!!!

Po těchto zkušenostech jsem se vážně zamyslela. Jak se mladí prodavači kvalifikují pro svoje povolání? Odpověď jsem nalezla při sledování televizního pořadu. Informoval diváky o právech zákazníků při reklamaci. Rázem jsem byla v obraze. Prodavači se učí především odbývat dotěrné klienty. Rozšklebily se vám po měsíci nošení boty? Pak vězte, že jste si koupili menší, než potřebujete, chodili jste v nich po nevhodném povrchu, obouvali je neurvale a vůbec, chodili jste v nich, že jo? Upadla vám násada u nové lopaty? Určitě jste ji používali jako páčidlo. Vašemu dítěti se na Štěpána rozpadla trojkolka, kterou mu přinesl Ježíšek? No jó, pane, když máte dítě rabiáta...

Vzpomněla jsem si, jak se mi v krátkém čase odlepila výstelka drahého pouzdra na brýle, a zaměstnankyně Optiky vyslovila domněnku, že jsem exkluzivní futrál uchovávala v horkém prostředí. No tak jó, občas ho dávám do trouby zároveň s vepřovým, ale to mi nikdo neřekl, že to nejde.

Pouzdro mi s reptáním opravili, ale po týdnu zkolabovalo zas. Tak jsem si koupila vteřinové lepidlo, zakutila a vida! Drží to už čtyři roky.

Tudíž si myslím, když už jsem tak šikovná, co kdybych některým prodejnám nabídla, že jim opravím zaměstnance? Ale na to bych nebrala lepidlo. To by chtělo něco jiného. Možná rákosku.

Vaše názory

Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)

Další z magazínu

Náš tip
  • Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz