Pohádka
Žilo bylo
kdysi dávno
jedno malé děvčátko
Spíš žilo než bylo
Ne že by nechtělo také být
ale pořád jaksi nemohlo
To už se tak někdy přihodí
malým holčičkám
A přece právě tohle děvčátko
tak hodně chtělo být:
Nejkrásnějším miminkem
nejbáječnější sestřičkou
nejlepší školačkou
nejdražší dcerou
nejvěrnější přítelkyní
nejstálejší manželkou
nejlaskavější matkou
nejmoudřejší babičkou
Tím vším tak hodně chtělo být
Jednou
to už bylo úplně stařičkou
vrásčitou ženou s bílými vlasy
s hlavou vloženou v unavené dlaně
rekapitulovalo počet svých nepatrných vítězství
a nesčetných proher
Ani si přitom neuvědomilo
že je přemohl jeho poslední spánek
Že se lehounké jako obláček ranní mlhy pomalu
pomaloučku vznáší výš a ještě výš
a že v té hluboké dálce před sebou vidí siluetu někoho
kdo vlastně ani nikým není
jen teploučkým stříbřitým světlem
Že se to světlo vlídně usmívá
doširoka otevírá svoji rozevlátou náruč
a volá na ně
Neslyšelo žádná slova
zato však celou svojí bytostí cítilo
jak se vesmír kolem zachvívá a zpívá:
„Vítej zpátky doma mé nejmilejší dítě!“
(Všem klukům a holčičkám, co už byli dospělými lidmi)
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)