Pojď, doženeme, co jsme nestihli...

Je to už skoro 45 let, co jsem potkal svou životní lásku. Nastoupil jsem tenkrát do nového zaměstnání a hned, jak jsem ji uviděl, jsem se zamiloval. Byl jsem tenkrát mladý jednadvacetiletý kluk a kolem mě se točila spousta hezkých děvčat, ale tahle dívka byla jiná. Časem jsem si zjistil, kde bydlí a že chodí z odpolední směny domů sama. Nabídl jsem jí doprovod. Neodmítla.

Každý večer jsme se procházeli nočními ulicemi a vyprávěli si. Stále jsem však měl pocit, že jsem pro ni jen kamarád. U branky svého domu vždycky zavolala:"Ahoj!", zamávala a byla pryč. Jednou, když už jsem odcházel, jsem zaslechl její zoufalý výkřik. Vrátil jsem se a rychlostí blesku přeskočil branku. Moje milá mi vběhla do náruče a celá se třásla. Nějaký muž k ní přiskočil zezadu, když chtěla odemknout dům. Uslyšel jsem bouchnout dvířka od zahrady, a tak jsem ji nerad pustil ze své náruče. To už se vzbudil její bratr a společně jsme prohledávali zahradu. Nikoho jsme nenašli.

Až ráno jsme objevili v keřích zválené místo, jak se tam kdosi ukrýval. Od tohoto dne jsem ji doprovázel až domů. Prožívali jsme nádhernou romantickou lásku. V létě jsme odjeli na první společnou dovolenou. Plavili jsme se na lodičkách, toulali se přírodou a plánovali společnou budoucnost. Chtěli jsme nejdříve našetřit peníze a koupit byt.

Jenže člověk míní, život mění. Krátce po dovolené byla svatba. Za několik měsíců se nám narodila naše holčička. Bydleli jsme nejdříve na hotelu, potom v rodině mojí manželky, pak s mojí maminkou a sourozenci. Když manželka čekala druhé dítě, našli jsme si podnájem a pak konečně dostali svůj vlastní byt.

Měl jsem tenkrát všechno. Nový byt, krásnou a obětavou manželku, hezké a zdravé děti a taky práci, která mi zároveň byla koníčkem. Patřil jsem k nejlepším a hodně žádaným pracovníkům. Byl jsem na své ocenění patřičně hrdý a moje práce mě časem úplně pohltila. Věnoval jsem jí většinu svého času. Když manželka namítala, že se vůbec nevidíme, navrhl jsem, že můžeme pracovat spolu. Tenkrát jsem její pomoc moc potřeboval. S obětavostí jí vlastní mi pomáhala celé dny v práci. Domácnost a děti na ni čekaly v každém jejím volnu. Ani jsme si nestačili uvědomit, jak život rychle utíká?

Dnes je nám oběma přes šedesát let a jsme v důchodu. Oba vážně nemocní se střídáme v nemocnicích. Teprve nyní, když mám spoustu času, přemýšlím, že jsme si vlastně nic neužili. Celý život jsem své manželce sliboval, že se podíváme k moři, až bude čas. Moc po něm toužila. Trápí mě, že jí už nikdy její přání nevyplním. Náš vážný zdravotní stav nám už nedovolí cestovat.

Snad mi odpustí, že jsem nedokázal dříve zastavit ten uspěchaný život. Je mi to všechno moc líto. Cítím, že ji mám rád daleko víc, než když jsem si ji bral. Život bez ní si nedovedu představit. Stačí, když se opozdí z nákupu, a já mám strach, že se jí něco mohlo stát.

Až bude jednou padat hvězda, budu si přát vrátit zdraví pro nás oba a taky, aby se vrátil čas. Koupil bych zájezd k moři, nebo cestu kolem světa? Vzal bych ji za ruku a řekl:"Pojď, moje drahá, doženeme všechno, co jsme nestihli?"

František 63 let

Zajímá vás, co prožívají ve svém životě jiné ženy? Co je těší a co trápí? Jak řeší své problémy, jak se vyrovnávají s nevěrou, jak vychovávají své děti? To vše najdete každý týden v časopisech plných skutečných životních příběhů NAPSÁNO ŽIVOTEM, ČAS NA LÁSKU, ŠTĚSTÍ A NESNÁZE.

Navíc vás čekají i dobré rady MUDr. Plzáka, skvělé tipy na hubnutí, úžasné recepty pro všechny kuchařinky, křížovky i soutěže o bezva ceny.