Jana se ptá:
Jsem normální?! Manžel prožil nedávno románek, máme 32 let manželství,dříve hodně stereotyp., už i šedivé, nic moc, po provalení manžel zůstal doma, skončil to a vše se změnilo..........k lepšímu, nádhernému,jsem zamilovaná jako za svobodna, prý i on, nic jsem mu nevyčítala, dřív jsem se často nechovala k němu mile, říkali jsme si i hnusné věci. Tento krásný vztah už trvá 5 měsíců,sex skoro každý den, prostě paráda.Ale nevěřím mu a asi ta nedůvěra zůstane napořád a navíc v poslední době bojuji s myšlenkou se pomstít, oplatit to, nebo si něco dokázat? Je to pořád silnější a silnější.Je možné, aby tento stav nám vydržel i v budoucnu?
Myslím si, že to co prožíváte je nádherné období zamilovanosti. Pokud můžete, užívejte si ho co nejdéle, jak to jen jde! Bohužel asi u Vás začíná vyprchávat a proto se tam tlačí ty negativní myšlenky. To není rozumné, i když tomu asi těžko zabráníte. Osobně si myslím, že se v takové situaci nemá sahat po pomstě. Zkuste mu zase důvěřovat. Je to těžké, ale i tak. Vždyť je to krásné, co prožíváte už 5 měsíců. Chcete to ukončit? Stojí Vám to za to to zabít? Co Vaše případné výčitky? A i kdyby se manžel pak snažil sebevíc, vy už neucítíte to, co teď. Jestli je možné, aby tento stav vydržel i v budoucnu? Myslím, že i když se ta intenzita s časem asi sníží, může to být velmi krásný vztah, který stojí za to žít. Přeju Vám šťastnou volbu!
Radim Křen
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)
Dobrý den, jsem muž a prožívám stejné dilema jako vy ale v opačném stavu. Bohudík máte to štěstí, že Váš muž si uvědomil svou chybu. Já to štěstí asi nemám a pouze toužím po tom aby jsme byly rodina i s tím, že si jeden druhého plně všímáme jak verbálně tak neverbálně. Není nic horšího než když vidíte jak se vám rozpadá to co máte rádi a nic s tím nenaděláte. Jsem pouze člověk, který chtěl aby jeho rodina měla smysl a dítě něčeho dosáhlo. Okolí mě uznává a jsem sympatický ale láska je silnější jak rozum. S pozdravem Petr