Naučila jsem si vážit sama sebe

Určitě se mnoho z vás setkalo s pomluvami od ostatních vašich vrstevníků, kamarádů a dokonce i od člověka, od kterého byste to vůbec nečekali. I já jsme tohle velké zklamání zažila, a proto mi dovolte, abych se vám s mým trápením svěřila.

Bylo to 24.5., v den mého svátku. Byl krásný, prosluněný den a já se šla sama projít. Po procházce mě napadlo, že se stavím u kamarádky. Stalo se tak, ale bohužel ve chvíli, v kterou jsme tam být určitě neměla. Moje kamarádka Markéta měla vážný rozhovor se svou matkou, která mě od srdce nenáviděla za to, jak se chovám, jak se projevuji, a přitom mě vůbec neznala, ale ta nenávist spočívala uvnitř ní, protože její matka a moje matka byli sokyně už od školy a vzájemně se nesnesly. My s Markétou jsme byly ovšem velmi dobré kamarádky. Moje matka s tím plně souhlasila, a proto mi nebránila s ní kamarádit.

Ve chvíli, kdy jsem vystoupila z výtahu, jsem uslyšela křik, který byl slyšet po celém paneláku. Znělo to až tak, že jsem se vůbec bála přiblížit ke dvěřím. Chvíli jsem čekala za dveřmi a poslouchala, ale v jedné chvíli její matka začala o mně mluvit tónem, který se mi ale vůbec nelíbil. Začala na Markétu nadávat, proč se mnou kamarádí, že jsem dítě na roztrhání, které nemá ani trochu kázně... to už jsem se ale sebrala a odešla.

Druhý den jsem Markétu viděla ve škole. Markéta přišla ke mně a řekla:"Promiň, ale už se s tebou nemůže dál kamarádit." Tohle mě vážně bolelo, protože Markéta byla moje opravdu dobrá kamarádka, ale v tu chvíli jsme se sebrala a řekla jí:"Proč? Kvůli té hádce, co jste měli včera s tvoji matkou? Marky, přece se nenecháš ovlivňovat a nakazovat svoji matkou. Vím, že mě tvá matka nesnáší...ale nemusí ti zakazovat se mnou kamarádit!!!" Markéta se nezmohla na nic jiného než na slovo "PROMIŇ".

Bylo mi to hodně líto, protože jsem věděla, že teďka nebudu mít moc kamarádek.

Vše ale po čase přešlo a já byla zase v pohodě...

Jednou, když jsem jela na závody do polské Bogatynie, byl tam kluk jménem Patrik.Na první pohled sympaťák a milý kluk. Na závodech jsme byli pouze 2 dny, tak jsme si to tam moc neužili.

Ale z rozhovorů s Patrikem mi bylo jasné, že o mně už něco málo ví...no něco málo...on vědel naprosto všechno a naprosto přesně. Někdy jsem se i styděla, protože to, co on řekl, jsem o sobě ani nevěděla.

S Patrikem jsem prožila 2 krásné dny a jednou mi dokonce řekl: „Měla by sis trošku více věřit, nejsi ošklivá holka, ale v životě se spoléhej jen sama na sebe, nevěř nikomu nic... v těch nejhorších situacích se spolehni na sebe, protože někdy tam uvnitř tebe je, věřím, něco, co mi napovídá, že ty jsi člověk , který se v životě hodně zklamal, proto ti za sebe říkám VAŽ SI SAMA SEBE!!!"

Tak o tomhle rozhovoru se mi už teď jen zdá, ale myslím, že Patrik to vystihl přesně.

Byl to sice kamarád jen na 2 dny, ale byla s ním legrace, dobrodružství a hlavně to byl kamarád, za kterého bych dala klidně i ruku do ohně. Byli až v jižních Čechách, ale já pevně doufám, že ho ještě někdy uvidím.

Doufám, že se vám můj další příběh ze života líbil a určitě si o mně přečtete zase... slibuju-:)

Vaše Janča

Máte podobnou zkušenost? Chcete se podělit o svůj zážitek s ostatními? Napište nám do redakce na info@babinet.cz.