Láska je přátelství, které nemá hranice

Ahojky všem,

Chtěla bych vás všechny seznámit s mým příběhem, který se mi stal letos o letních prázdninách 2005. Jsem mladá a tím spíš se vám před očima vybaví pubertální věk. Je mi sice 14 let, ale mám pocit, jako bych už z části v pubertě nebyla. Pozastavuje se pouze mé druhé „já“...

Stejně tak jako každé dospívající děvče i já snila zažít tu krásnou letní nebo prázdninovou první lásku. Tenhle rok se mi to podařilo uskutečnit hned 2x, ale nepředbíhejme, příběh se dozvíte až tehdy, pokud budete tento článek chtít číst dál...

Každým rokem jezdívám na letní tábor pro děti a dospívající mládež do Jižních Čech u Jindřichova Hradce. Tento rok jsem jela již po 6. a věřte nebo ne, zase mě něčím novým překvapili. Měla jsem pouze jednu nevýhodu, na táboře mě hlídal můj starší, skoro 18 letý bratr Honza, který mě měl opravdu pořád na očích. S bratrem máme opravdu výborný vztah, a on ví, že bych se ničeho nepovoleného nebo něčeho, co nesmím doma, nedopustila. Ale přesto mě velmi pečlivě hlídal...

Minulý rok jsem na táboře poznala mnoho nových lidí, ale tenhle rok jsem bohužel netušila, jak moc se všichni změnili a hlavně, jak moc jsem se pro ně změnila já. A docela na nich bylo vidět, že jsem se změnila snad i k lepšímu... „Z ošklivého káčátka se prý vyklubala úžasně sladká labuť“. Tak při tomto proslovu jsem se hrozně červenala, když tohle vyslovil můj táborový idol z minulého roku. Minulý rok sice vypadal úplně jinak, ale to nic neměnilo na tom, že jsem ho měla ještě víc ráda než minulý rok. A postupem času se ke mě dostalo, že je to i oboustranné. Blížila se první Táborová diskotéka...a věřte nebo ne, blížil se můj první ploužáček.

Samostřejmě, že jsem toužila si ho zatancovat s mým vysněným idolem Ondrou, který mimochodem studuje státní konzervatoř obor tanec v Praze. Ondra pro mě přišel vzal mě za ruku a šlo se... Byla jsem z toho úplně celá vedle, ale za chvilku už to ze mě spadlo. A když skončila písnička, tak jsme se od sebe ani nechtěli hnout, tak řekl, že si ani nemám sedat, šel za DJem a řekl, ať tam dá Dilema od Nellyho, což je moje nejoblíbenější písnička a on to moc dobře věděl!! Písnička začala hrát, holky z naší chatky byly blahem bez sebe víc než já. A když jsem chtěla odejít si sednout po skončení písničky, tak mě vzal za ruku a odtáhl ven za takovou budovu, kde nás nikdo neviděl, tam jsem dostala ten nejsladší polibek, kterej jsem kdy mohla dostat, a ještě mi k tomu řekl:“Já nechci, abys mi zase odjela, zase budu rok na tebe čekat!!!!to ne!!“.

Tak tohle když mi řekl, tak se mi tak rozbušilo srdce, měla jsem ho vážně ráda...Celej tábor pak k nám ve 2 ráno chodil na návštěvy, cítila jsem se opravdu šťastná, blížil se konec tábora a s ním i konec románku s Ondrou. Ještě jsme společně strávili 5 hodin cesty autobusem domů a pak jsme řekli ahoj a příští rok zase, jo?? Tak s touhle větou na srdci jsem už pak nic jiného nezmohla, když mi ujel před očima, vyměnili jsme si sice čísla, ale ještě se mi neozval, a proto jsem se rozhodla, že mi to zůstane v paměti jako ta nejkrásnější vzpomínka na výborného kámoše tanečníka Ondru...

A tím, že už byla polovina srpna za námi, tak jsem se dala do pečlivých návštěv Atletických tréninků, aby taky moje tělíčko nezapomnělo, co to je pořádně si dát do těla... A právě tam, na jednom z tréninků se to stalo, potkala jsem tam partičku černoušků z Tuniska, která po mě tak docela pokoukávala, hlavně jeden, kterej se mi postupem času začal i líbit... Jednou, když jsem odcházela z tréninku s kamarádkou, přidali se k nám 2 černoši a jeden, ale pak odešel, takže jsme si povídali jen s tim jednim(anglicky) a to byl právě Aymen, ten, kterej se mi líbil. Dozvěděla jsem se, že nemá holku, bydlí v Tunisku, bude mu 20 let a závodně běhá 400m a spoustu dalších věcí...byl opravdu krásnej.

Ve čtvrtek poslední den, kdy byli tady, šel s námi naposled ven. Vyfotila jsem se s nim a večer, když jsem si s nim psala smsky, tak jsem se dozvěděla, že ke mně něco cítí... Bylo mi jasné, že bych se mu asi taky měla přiznat, tak jsem to udělala. V pátek ráno odjížděli, jela jsem brzo ráno na trénink, ale už jsem je bohužel nestihla... S Aymenem si do teď píšeme a on chce, abych za ním do Tuniska přiletěla co nejdřív! Zajistí mi ubytování a všechno kolem, jen si koupit letenku. Takže s Mamčou už plánujeme možná dovolenou do Tuniska. Tímhle můj příběh sice končí, ale rozhodně nic nekončí jen tímhle. Chci ho někdy zase vidět, a proto udělám všechno, co bude v mých silách, abych to splnila. A taky bude další partička mých příběhů jistě na světě.

Mám tedy z letošních prázdnin rozhodně radost, protože si myslím, že málokteré dívce se podaří najít nejlepšího kamaráda a zároveň se šíleně zamilovat do někoho, kdo je přes 5 států a Středozemní moře tak daleko... Ale věřím, že ty příští prázdniny budou ještě lepší. Děkuju moc, že jste měli chuť a hlavně čas si můj příběh přečíst a doufám, že se vám líbil...děkuju moc Vaše Janča.

Janča, 14 let

Máte podobnou zkušenost? Chcete se podělit o svůj zážitek s ostatními? Napište nám do redakce na info@babinet.cz.