Podoby lásky ve Večeru tříkrálovém

Letošní Letní Shakespearovské slavnosti se pomalu chýlí ke konci. Přesto máte možnost ještě spatřit jednu z nejkrásnějších Shakespearovských her, Večer tříkrálový.

„VEČER TŘÍKRÁLOVÝ byl mým favoritem od samého začátku,“ říká režisér Viktor Polesný o tom, proč si k inscenování vybral právě tento Shakespearův text. „Večer tříkrálový vidím jako hru o různých podobách a nástrahách lásky. Sledujeme lásku platonickou, neopětovanou, lásku pošetile zaslepenou, lásku sourozeneckou, ale i sebelásku, která se zálibně shlíží pouze ve svém vlastním citu.

Na jedné straně jde o příjemně hravou a osvěžující komedii – a dobrá komedie je myslím něco, co tvůrce i divák čas od času velmi potřebuje. Takřka každou z postav tu však postihne i těžká milostná kolize. VEČRER TŘÍKRÁLOVÝ proto není prvoplánovou taškařicí, ale i jímavou výpovědí s melancholickým, někdy až bolavě tragickým podtónem.“

Podobně jako různé variace lásky obsahuje Večer tříkrálový i různé druhy humoru: od křupanského, reprezentovaného poťouchlou trojicí služky a dvou hospodských kumpánů, až po lehounké žertování dvorských vrstev. Shakespeare si vyhrál také s jemnou ironií slovních hříček, které skvěle ovládá například Šašek Feste. „Při inscenování téhle hry je myslím velmi důležité tyhle momenty odstínit,“ říká režisér Viktor Polesný. „Když se vsadí pouze na hrubozrnnou legraci, publikum se v první části obvykle válí smíchy – po přestávce se už ale těžko hledá klíč, o čem tenhle příběh ještě hrát.“

„Zápletka Večera tříkrálového je prostá,“ doplňuje dramaturgyně Kristina Žantovská. „Sledujeme příběh dívky-dvojčete, která svůj milostný cit i své pravé já skrývá v chlapeckém převleku, což je oblíbený motiv Williama Shakespeara. Nemůže tak vyjevit svou lásku k milovanému muži a současně musí odrážet vášnivou náklonnost ze strany jiné ženy. Je to dokonalý, mnohovrstevnatý, geniálně napsaný dramatický kus. Téměř všechny postavy někoho milují – ale jejich láska není opětována. A přestože finále komedie korunuje trojnásobná svatba, je to vyvrcholení poněkud hořké. Nikdo nedostane toho, koho si původně vyhlédl. Všichni se tu občas chovají jako blázni – otázka však je, jako vždy u Shakespeara, kdo je skutečným bláznem, kdo ze sebe šaška jenom dělá a koho ke skutečnému šílenství málem doženou.“

Výběru herců věnoval Viktor Polesný velkou pozornost. „Při obsazování jsem sázel na intuici, osobní sympatii a důvěru. Snažil jsem se zkrátka, aby se sešli nejenom kvalitní herci, ale i lidi, kterým spolu bude dobře.“ V úloze VIOLY, převlečené většinu hry za mladíka Cesaria, se střídá Jitka Schneiderová se Zuzanou Vejvodovou. „Potřeboval jsem kvalitní herečku, které bychom věřili mimo jiné i její cílevědomost a statečné odhodlání,“ říká režisér. „Vždyť křehká Viola by pro svého milovaného Orsina udělala téměř cokoli, pro lásku neváhala zapřít dokonce sama sebe.“

Herecké obsazení prozrazuje, že v inscenaci figuruje několik skutečných manželských či partnerských dvojic: třeba Jitka Schneiderová s Davidem Švehlíkem, do jejichž rodiny patří i tchán a otec Alois Švehlík. Hanu Igondu Ševčíkovou v roli Olivie si ve hře předchází její skutečný manžel Marko Igonda v úloze Orsina, Zuzana Vejvodová jako Viola se tu potkává s Pavlem Nečasem coby Antoniem. „Skutečné páry jsem obsadil záměrně,“ říká režisér Polesný. „Předpokládám totiž, že když si dva lidé rozumějí a mají se rádi, na jevišti se to pozná. A když už musí velký kus léta obětovat práci, tak ať je to dobrá práce v příjemné společnosti.“

SLOVO PŘEKLADATELE:

Večer tříkrálový je nepochybně jednou z nejkrásnějších Shakespearových komedií lásky, kterým se často říká komedie sváteční či karnevalová. Orsino miluje Olivii. Pan Ondřej miluje Olivii. Malvolio miluje Olivii. Sebastian miluje Olivii. Skoro každý v této komedii miluje Olivii. Olivie je bezkonkurenčně nejmilovanější osobou celé hry. Každý ze zmíněných pánů ji miluje jiným druhem lásky, ale milují ji všichni. Až na jednoho. Ale ten jeden, který Olivii nemiluje, je zároveň ten jediný, kterého Olivie miluje. Nedosti na tom. Ten jeden, kterého Olivie miluje, není ten jeden, ale ta jedna. Cesario, do něhož se Olivie zamiluje, není Cesario, ale Viola převlečená za Cesaria. Ale ani to Shakespearovi nestačí, neboť je tu třetí háček. Ten jeden totiž není jeden jenom proto, že je ta jedna, ale ten jeden také není jeden, protože jsou dva. Viola má bratra Sebastiana. Jsou to dvojčata k nerozeznání, každý si je pořád plete. Orsino to řekne za všechny:

Jedna tvář, jeden hlas a jeden šat.

A přece vidím dva – optický klam,

jenž je i není.

Zdroj foto: Pavel Mára

© Agentura Schok Pavel Mára

HiRes JPG