574. Babí léto

Babí léto

Slunce se ve větru

v stříbrné šupiny mění,

na hladině rybníka,

je plné šupinek pro štěstí.

K chladnému podzimu

se léto chýlí,

počkej chvíli,

zastav čas.

Koruny stromů ztrácí zelený jas,

podzim je odívá v barevný šat.

Tolik barev se nedá ani vymyslet,

stejné po tisíce let,

chci se na té kráse podílet,

ale mohu se jen dívat,

v hlavě si broukám písničku,

co na mysl mi přišla.

Příroda je čarodějka moci a kouzel,

proč se jí vzpouzet.

Racek se snaží šupiny pochytat v letu,

oslepují naše oči.

Chladný vítr sbírá svoji sílu,

ukazuje svoji moc,

barevné listí si bere na pomoc,

chudnou koruny stromů.

Líně plyne čas,

žbluňky žbluňk,

dělají žaludy při cestě

na dno rybníka.

Listy plavou po hladině,

babí léto stříbrné nitě

po větru rozhazuje.