Babinet.cz  /  Magazín  /  Kultura  /  Filmová recenze: Pevnost

Filmová recenze: Pevnost

27.1.2013 - redakce Babinet.cz

Nový dokumentární film Pevnost pod taktovkou Kláry Tasovské a Lukáše Kokeše je jednou velkou neznámou. Neznámou hlavně ve smyslu, že pojednává o státu, respektive spíše státečku s 500.000 obyvateli, jeho existenci téměř nikdo neuznává, hlavně se o ní neví a stále se vlní dědictvím komunismu.

Hořela jsem zvědavostí dozvědět se více o tomto pro mě zcela neznámém a částečně i tajemném území.

Co jsem se dozvěděla? Jedná se o Podněsterskou republiku, tzv. Podněstří. V jejím čele se prsí muž zvaný Igor Smirnov. Prsí se velmi úspěšně, neboť posledních dvacet let! funguje jako její prezident. Podněstří najdete nedaleko Rumunska směrem na Ukrajinu. Tudíž území, na které klasické cestovní kanceláře rozhodně nejezdí. Vsadím se, že o její existenci nemají ani tuchy.

Šeď, znovu šeď. Příroda. Šeď. Paneláky. Hádejte jaké barvy? Jasně, že šedivé. Lidé. Jeden spokojený, druhý právě naopak. Šeď. Paneláky. Jak tak koukám, cítím, že stále na něco čekám. Co to je? - běží mi hlavou. Barvy! -  bleskne mi. Ano, tady chybí barvy. I dívka, která se prezentuje coby šťastně žijící v místním ráji, jak pojmenovává svoji zemi, zrovna barvami neoplývá. Všude, skutečně všude jsou různé odstíny šedivých barev. Pohybují se od světlejších šedivek a smutně končí až v těch nejtmavších šedinách.

Sedmdesátiminutový dokument o jedné velké neznámé zvané Podněstří je projektem dvoučlenného týmu Kláry Tasovské a Lukáše Kokeše. Právě Klára byla ta, která k natočení dala impuls. Slyšela o Podněstří od jednoho kamaráda a během pracovní cesty do Rumunska se tam na pár dní zastavili. Udělalo na ni silný dojem, tudíž se rozhodla se tam vrátit.

Lukáš při natáčení používal běžný fotoaparát - digitální zrcadlovku, která zároveň vcelku kvalitně funguje s videem. Klára zvučela, což znamená, že veškeré zvuky natáčela na malý diktafon.  Cílem bylo "hlavně nenápadně!" ala James Bond 007, protože kdo by jim tam věřil, že přijeli jako běžní turisté, že? Celkem logicky vzato, nikdo. Navíc země stále pod taktovkou velmi silného dědictví komunismu vnímá každého jiného - rozumějte odlišujícího se třeba barevně jako vetřelce - špiona.

Paneláky, šeď, smutná příroda. Smutný člověk. Paneláky, šeď, ....a tak dále. Pořád se to točilo dokola, až mi toho přišlo příliš. Jak jsem se začínala nudit, přemýšlela jsem, proč vlastně byl takový dokument natočen. Pomůžeme jim svrhnout jejich demokratický socialismus? Osvobodíme je od šedi? Přizveme je k nám do naší krásné barevné země české? Rozšíří to naše obzory a budeme si více vážit toho, co máme a kde žijeme?

Asi, v tom je smysl filmu. Zíráním na šeď šedivou bychom si měli už konečně uvědomit, že žijeme v barevném světě, navíc máme spoustu barev na výběr. A pokud nám nestačí nebo nás tady NĚCO šíleně vytáčí, měli bychom se sbalit a udělat si výlet do šedivého stále komunismem vibrujícího Podněstří.  Má snad pohled do šedi, odvést naši pozornost od bezpráví a nespravedlnosti našeho barevného světa?

Snímek mi připomněl dokumentární film Vítejte v KLDR (2008), kde Linda Jablonská využila turistického zájezdu, aby tajně natočila život v totalitním systému Severní Koreji.

Zrovna tak se mi spontánně vybavuje případ dvou českých turistů – počítačových vývojářů v Řecku, kteří tam fotografovali citlivé vojenské objekty pro svou firmu vyrábějící počítačové hry. Ti dokonce nedělali nic tajně a přesto skončili v řeckém vězení pro podezření ze špionáže. Když si vzpomenu kolik úsilí od loňského září muselo vynaložit naše ministerstvo zahraničí včetně prezidenta Klause, aby konečně v těchto dnech byli propuštěni, nechápu, proč autoři tohoto filmového dokumentu tolik riskovali.

Přitahuje je snad investigativní novinařina, nebo adrenalinová dovolená?

K tomu abychom se dozvěděli o této malé zemičce, není snad nutné tolik riskovat.  Film sice na MFDF Jihlava 2012 získal hlavní cenu pro nejlepší český dokument v sekci Česká radost, možná ocenili jejich investigativní odvahu, ale já to spíš považuji za hazard.

ČR 2012

Režie a scénář: Klára Tasovská, Lukáš Kokeš

Kamera: Lukáš Kokeš

Premiéra: 24. 1. 2013

Zdroj foto: www.artcam.cz

Napsala Hana Kasalová

Vaše názory

Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)

Vložit komentář

Další z magazínu

Náš tip