Rozhovor s Markem Ebenem

o vínu, dražbách a charitě u příležitosti veletrhu Víno & Destiláty 2006 v Praze. Ale přes vína jsem trubka, říká o sobě pan Eben, sotva se pozdravíme. No tak to si o víně moc nepopovídáme, když se hned v první větě takhle oklasifikujete. Ale občas ho snad trochu vypijete? Samozřejmě, a rád. Většinou dávám přednost lehčímu červenému. Takže vztah k vínu mám, ale opravdu se v něm nijak moc nevyznám. Málo trénuji. Mám totiž problém, že v 90 % případů řídím. Třeba teď jdu z natáčení Plovárny, večer hraju, po představení ještě zkouška s kapelou a potom, někdy kolem půlnoci, pojedu do Varů...Jaké bylo natáčení? Měl jsem dneska na Plovce úžasného člověka, profesora Josefa Michla. Prý se mu říká generál českých chemiků. Učí na universitě v Coloradu a byl několikrát nominovaný na Nobelovu cenu. Teď zrovna pracuje na nanomotorech - něco naprosto šíleného. On dělá z molekul! takové malé stroječky! Něco v řádu miliardtin milimetrů! Pod normálním mikroskopem to ani nevidíte! Úplně nejdřív udělal z molekul činku, pak krychličku a pak takový opravdový rotor - má to osičku, lopatky... Mně to přišlo, jako když čtu poezii Christiana Morgensterna: že tomu v podstatě moc nerozumíte, ale je to fascinující. A k čemu to je? To jsem se taky ptal a říkal, že teď ještě neví. Ale jednou by to prý snad mohlo nahradit křemíkové čipy. Ještě jednou zkusím téma víno... Na víno jsem fakt laik a amatér. Ale teď jsem se přivzdělal v příbuzném oboru. Začali jsme zase hrát s kapelou - to znamená Ebeni a rytmická sekce z E.T.C. A věru že mezi námi široko daleko není žádný alkoholik, ale vždycky, když jedeme na zájezd, mám pocit, že bychom si něco hezkého k pití zasloužili. Tak jsem si řekl, půjdeme cestou kvality, a našel jsem si v Týnské speciální obchod na whisky a rumy a kupuji tam na každý zájezd jednu opravdu dobrou láhev whisky. V kapele je nás sedm plus technika, to znamená, že si o pauze můžete dát micro panáčka, stejného po představení a ta láhev je pryč. Ani náladu z té trošky pití člověk nemá, ale je to takový příjemný obřad. Jednou mi tam nabídli, co kdybychom prý zkusili rum. Trochu se mi do toho nechtělo, ale oni prý: "Pane Ebene, to se moc mýlíte a o hodně přicházíte!" Tak jsem to zkusil - a bylo to něco úžasného. Pravý kubánský? Jsme ve fázi vzdělávání se a máme širší záběr. Moc dobrá produkce je Trinidad a Tobago. Vynikající. Skvělá je Venezuela, Kuba samozřejmě. To, o čem mluvím, jsou všechno minimálně dvanáctileté rumy. Ovšem s chutí rumu to nemá nic společného. Je to něco mezi koňakem a whisky, spíš armagnacem a whisky: aromatické a neuvěřitelně lahodné. Kluci v kapele to posuzují z muzikantského pohledu: "Člověče, má to hodně výšek a takový dlouhý dozvuk!" Mně to pořád nedá: Nevzpomínáte si na nějaký zážitek s vínem? Přijeli známí z Moravy a říkali, něco jsme ti přivezli, to budeš zírat. A já koukám, láhev, a přes celou vinetu nápis EBEN. To mě vážně překvapilo, říkal jsem si, no jo, to si všichni budou myslet, že mám nějaký vedlejšák.... A pak se ukázalo, že v Lednici existuje jistý pan Peřina, pracuje na vysoké škole vinařské. A má svůj vlastní vinný sklep a ten se - představte si - jmenuje Eben. Tak jsem se s ním kontaktoval. Ten jeho sklep je takový krásně urovnaný, opečovaný a on dělá opravdu moc dobrá vína. Ostatně - jsou to biovína, nepoužívá vůbec žádnou chemii, tak si kvůli tomu musel vyšlechtit vlastní odolné odrůdy. Samozřejmě jsem se ho ptal, jak k tomu jménu přišel. A on říkal: "To s vámi vůbec nesouvisí, to jsme vymysleli dřív a jinak." Občas k němu zajedu a koupím pár lahví. Jednak mi moc chutná a navíc to má svůj půvab, když k vám přijde návštěva a vy na ni s tímhle vínem. Na veletrhu Víno & Destiláty 2006 se můžete o vínech hodně naučit. Například Francouzi představí takovou skoro výukovou novinku, se kterou měli velký úspěch v Japonsku: V expozici mají karafy, v nichž jsou maliny, máslo, borůvky, kopřivy, švestky... Vy si načucháte třeba máslo a pak ho jdete hledat ve vínech. Vážně? To je nádherná představa, že bych přišel domů, měl bych ji jako z praku, žena by říkala kde ses tak zřídíl a já ále, hledal jsem máslo a nemohl jsem ho najít... Vy se na veletrhu objevíte v roli licitátora charitativní aukce vín. Už jste někdy řídil dražbu? Mnohokrát. A samozřejmě hodně charitativních, v poslední době například pro nadaci paní Hlinkové. Tam byla spousta hokejistů a musím říct, že se docela ukázali. Ale dělal jsem i aukce dalo by se říct opravdové a dokonce některé i docela husté. V Anežském klášteře to byl osmdesátipoložkový katalog uměleckých děl, kde bylo všechno: Karel Nepraš, sestry Válovy, Olbram Zoubek, Václav Boštík, prostě co si vzpomenete, úžasné věci. A komplikovaná dražba: mnoho vážných zájemců, lidi na limit a lidi na telefonu, dokonce až ze Států. Docela adrenalin. Trvalo to skoro čtyři hodiny a vydražilo se celkově skoro za 2 miliony. No tohle kdyby se vám povedlo 17.5. v 17.00 hod. v levém křídle Výstaviště v Holešovicích! Kolik asi tak pořadatelé očekávají, aby byli s dražitelem spokojeni? Odhaduji, že kolem 100 000 Kč. Rekord je myslím sto dvacet. Ale letos budou v dražbě i úžasná francouzská vína, jejichž normální prodejní cena je kolem 10 000 Kč za láhev. Licitátor musí umět ty přihazující rozjet, podpořit jejich soutěživost, aby zapomněli, kolik tam vlastně je. Hodně ale záleží na náladě, na atmosféře v sálu. Někdy se nemůžete odlepit od vyvolávací ceny, dlouho. Pak se někdo rozhoupe a zvedne ruku a během 2 minut jste na pětinásobku vyvolávací ceny. Výtěžek aukce bude věnován nadaci Dagmar a Václava Havlových Vize 97 a organizátoři veletrhu mají předběžně dojednáno, že si ho přijde osobně převzít pan Václav Havel. Vy sám byste měl tip na nějakou charitu? Volba Vize 97 mi připadá výborná. Ale vím o projektu, který se mi osobně moc líbí. Je to mobilní hospic, který se jmenuje Cesta domů. Pomáhají starým lidem dožít poslední dny života v jejich vlastních rodinách. Víte, přispívat na děti je v jistém smyslu komerčně velmi výhodné, protože jsou roztomilé, hezké, malé a dojemné a taky jsou to budoucí konzumenti. Kdežto ti staří lidé jsou méně vzhlední, nemocní a pro žádnou z těch firem, které případně dávají na charitu, to není nic, co by si zrovna chtěly dát na billboard. Staří, nemocní, umírající - to nikdo nechce vidět, protože to podvědomě ze svého života vytěsňuje. A přitom je to něco, s čím se dříve nebo později všichni setkáme, jednou v té situaci budeme přímo osobně. Takže je moc záslužné, když se někdo snaží těmhle lidem pomoci s důstojnějším odchodem. (Poznámka: Teprve po rozhovoru se upřesnilo, že výtěžek aukce půjde v nadaci Vize 97 do fondu Porozumění na podporu programu pro osamělé seniory, což se bude licitátorovi jistě líbit!) Vracím se k začátku: Mohu se zeptat, proč o půlnoci ještě do Karlových Varů? Bydlíme tam. Trochu nás k tomu dohnaly povodně: Žena je vozíčkářka a tenkrát nám to v pražském bytě, který je ve čtvrtém patře, zaplavilo výtahovou šachtu. Nastal naprosto neřešitelný problém... Co s tím? Řekli jsme si, že si musíme vybudovat nějaké alternativní bydlení. A na kopci! Takže na kopci nedaleko Kolové teď máme strašně příjemný dřevěný dům od Finů. Má jen přízemí, bez sklepa. A kde máte uskladněné víno? Mám profesionálně opečovávanou kóji v Mikulově. Jak vidno z rozhovoru, on pan Eben zas až taková úplná "trubka" přes vína není! A bude toho o vínu znát ještě mnohem víc, protože má už teď na veletrhu domluvenu řízenou (tedy výkladovou) degustaci vín pro sebe a pro své přátele.   Veletrh Víno & Destiláty 2006 proběhne ve dnech 16. - 18.5. na Výstavišti v Praze-Holešovicích. Otázky kladl Karel Soukup, tiskový mluvčí veletrhu Víno & Destiláty 2006