Jak jsem se nesmazatelně zapsal do dějin

Musím se pochlubit, jak jsem nedávno dokazoval, že nic není nemožné. Ráno jsem hodlal využít služeb MHD, jestli se to tak ještě jmenuje...

Spoj č.16,zastávka Chaloupky, čas odjezdu 9:43. Jdu k zastávce, je 9:40, podvědomě vnímám autobus. Zvedám oči a vyděšeně zírám. Autobus přijíždí na zastávku. Chybí mi 50 metrů. Mávám. Utíkám. Řidič na zastávce nezastavil. Projel ji o víc než dvě minuty dřív bez zastavení. Přicházím k zastávce. Kontroluji jízdní řád. Ano má odjíždět až za dvě minuty. Jímá mne zlost. Na jízdním řádu vidím telefoní číslo. Volám tam.

"Prosím"

"Haló, prosím vás kolik máte na dispečinku hodin?"

"Prosím?"

"No ptám se kolik je hodin, až mi to řeknete budu pokračovat."

"Aha, no 9:42."

"Výborně, takže i podle vašeho času má jet za minutu autobus č.16 ze zastávky atd atd"

"Ano"

"Tak jen taková informace pro vás, nepojede, už jel. A teď otázka pro vás: Na co tisknete jízdní řády, když se podle nich neřídíte?"

"To je špatné, co mám dělat, víte co, já zavolám řidiči, ať se pro vás vrátí."

"To byste byl hodnej, děkuji"

A tak se jedenadvacátého června léta páně 2005 stalo, že autobus linky 16 se vrátil od Hradce k Chaloupkám.

Myslím, že jsem se nesmazatelně zapsal do dějin hromadné dopravy v Hradci Králové.