Babinet.cz  /  Magazín  /  Život a vztahy  /  Střípek dne 8: Hladový bankomat

Střípek dne 8: Hladový bankomat

Jana Šulcová

Ten den mi šla práce hezky od ruky, všechno jsem stíhala a tak ještě večer vyzvednout manžela a cestou domů nakoupit pro rodiče. Když už zamykám dveře a přemýšlím, co všechno mám nakoupit, tak zazvoní telefon a v tom mi dodavatelská firma oznamuje, že ráno přivezou objednané koberce a že je také položí. A tak k nákupu ještě nesmím zapomenout vybrat větší částku peněz z bankomatu.

V poloprázdném obchodním době díky večerní hodině nakupuji bez čekání a hned nato využívám bankomatu přímo v objektu prodejny. Chvíli čekám, protože přede mnou jsou ještě lidé, a když na mě přijde řada, tak dělám tolikrát již známý úkon, vkládám kartu, zadávám PIN, vyťukám potřebnou částku a ono…nic. V bankomatu se ozvalo chrrrr a moje karta skončila v jeho útrobách. Ještě že na bankomatu je uvedené číslo operátora, kterého je v podobných situacích možné volat. Za mnou stojící lidé chtějící také vybírat peníze je dostávají, ale jen já ne.

A tak manžel s povzdálí sledoval, zda náhodou moje karta se nějakým zázrakem neobjeví a ono nic. Protože představa, že by někomu vypadla moje kreditní karta a s ní i požadovaná částka, mně naháněla hrůzu. Pár metrů od zmíněného bankomatu z telefonu volám operátora peněžního ústavu a sděluji mu, co se mi právě přihodilo a že co mám dělat dál. Operátor mi řekl, že opravdu bankomat pojmul moji kreditní kartu z důvodu chyby počítače a že bohužel já musím navštívit svoji peněžní pobočku, nahlásit co se přihodilo a vyplnit žádost o zablokování karty. A tak spolu s tmou jedu s manželem pro jistotu k jinému bankomatu a vybírám potřebnou částku na koberce s jeho kartou.

Druhý den hned ráno mířím do bankovní pobočky, kde sepisuji spolu s paní za přepážkou tiskopis na zablokování karty a při tom se dovídám, že až se bude bankomat otevírat a bude doručena karta k nim, že mi zavolají a že vzhledem k tomu, že chyba nebyla na mé straně, tak nebudu muset platit manipulační poplatky s tímto spojené.

Asi za tři dny jsem si měla jít na pobočku vyzvednout svoji kartu. Říkám si konečně, protože raději než hotové peníze, používám právě kreditní kartu. A tak na pobočce dostávám kartu zpět a opět se sepisuje tiskopis, ale tentokrát o odblokování. Poděkovala jsem a tím se toto všechno považovala za vyřízené.

Za pár dní jsem byla opět nakupovat, protože další den mě čekala velmi dlouhá cesta s návratem až za měsíc. V obchodě mi padla do oka hezká látka na kostým a tak si ji nechávám ustřihnout a jdu k pokladně zaplatit. Moje karta projela čtečkou a nic. Za mnou stálo asi šest zákazníků, kteří chtěli platit, a tak paní pokladní jim markovala nákup a já tam stála jako solný sloup a nechápala jsem, proč nemohu platit. A tak se pokladní ptám, proč nemohu zaplatit nákup. „Víte, já musím jít pro paní vedoucí a vy tu musíte počkat," odpověděla pokladní. V ruce odcházela s mojí kreditní kartou. Já jsem se ten moment ozvala, „To můžete, ale bez mé karty, protože nemáte právo ji odnášet". A tak pokladní zavolala přes prodejnu ke své kolegyni „Hanko, pojď sem, mám tu problém s kartou, pojď to tu ohlídat".

Kolemjdoucí zákazníci byli přesměrování na jinou pokladnu a já tam stála dál středem pozornosti nejen prodavaček, ale i zákazníků. Když u pokladny stálo již pět prodavaček, tak přišla vedoucí úseku s papírem v ruce. Protože jsem spěchala a stále nevěděla co se děje, tak jsem chtěla zaplatit hotově a ať mi tedy vrátí moji kartu, když jim tato platba nefunguje. Paní vedoucí si peníze převzala a řekla po chvilce čtení v ruce držícím papíře, že mi kartu nevrátí, protože asi není moje. A tak v tuto chvíli jsem byla doslova středem pozornosti a vypadalo to, že jsem tu kartu odcizila. „Já vám tu kartu nevrátím" odpověděla vedoucí. Představa, že budu více jak čtyři týdny mimo domov a bez karty, byla pro mě nepřijatelná. A tak jsem se nedala, „Paní vedoucí, ta karta je opravdu moje a já ji chci zpět. A pokud mi nevěříte, tak zajděme do pár metrů vzdálené pobočky peněžního ústavu".

Odcházíme tedy do pobočky a paní vedoucí stále v ruce drží moji kartu.

V pobočce opět vysvětlujeme co se přihodilo a já vysvětluji, že obchodu nic nedlužím, protože jsem nákup zaplatila hotově, ale že bych chtěla kartu zpět, ale paní z obchodu ji nechce vrátit. Ten moment se dovídám, že důvodem k nevrácení karty je ten, že je na listině „černých" karet, tedy zablokovaných či odcizených a že by ji měla podle nařízení přestřihnout. Zmínila jsem se také, co se mi s kartou nedávno stalo. Úřednice za přepážkou mi začala vysvětlovat, že na jejich pobočku nepatřím a že musím na svoji. Přidal se k tomu další úředník, který všechno sledoval a tak aspoň ubezpečil paní z obchodu, že ta karta podle předloženého OP je opravdu moje a že není kradená a jsou na ní peníze. Prodavačka je spokojena a předává mi kartu zpět a omlouvá se, že ona se musí držet předpisů, a odchází.

Úřednice za přepážkou mne odkazuje na moji pobočku, ale protože je již uzavřena, tak trvám na zjištění příčiny zablokování karty. To úřednice odmítala, že to nemůže udělat a ani mi to říct. To už jsem dostala zlost a trvala jsem na zjištění, protože mají všechno propojené přes PC, takže ať se spojí s ústředím a vše se vysvětlí, že já tu kartu opravdu ráno potřebuji. Asi jsem byla dosti neodbytná, protože úředník, který všechno sledoval, se podíval do PC, kliknul a řekl

„Mladá paní, máte to odblokované a ráno kartu můžete používat". Po nepříjemnému incidentu, kdy jsem se cítila jako zloděj v obchodě se konečně vydávám zpět domů. Když jsem manželovi sdělila, co se mi přihodilo, tak se jen pousmál a řekl, „Když to není nic horšího, do rána tě to přejde". To se ale mýlil. Ráno naložil moje objemná zavazadla do auta a já jsem ještě zamířila do „své" peněžní pobočky. „Prosím tě, nech to plavat a nerozčiluje se". Tvrdil manžel, ale já jsem trvala na svém. A tak jsem navštívila přímo pana ředitele a sdělila mu, co se přihodila a že se cítím velice pohoršena, protože chyba není na moji, ale na jejich straně. Po překontrolování všech zápisů a pohybů na účtu se konečně přišlo na příčinu zablokování karty. Úředník, který měl odblokovat kartu, patřičný tiskopis parafoval, ale úkon neprovedl a tím nastal celý tento problém. Pan ředitel se za všechno omluvil a jako odškodnění nabídl, že až bude končit platnost mé kreditní karty, tak další budu mít bez poplatku. Jaké bylo překvapení, když asi za čtyři měsíce jsem našla ve výpisu z účtu i poplatek za novou kreditní kartu.

Pokud máte podobný zážitek s kreditní kartou, nebo nějakou jinou příhodu, napište nám ji. Rádi si přečteme vaše zážitky. Na vaše

příběhy ze života, či připomínky se těší

Jana Šulcová

Vaše názory

Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)

Další z magazínu

Náš tip
  • Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz