Uvězněný syn

Bydlíme na vesnici, kde máme jen malý obchůdek, a tak na velké nákupy musíme jezdit do města. Minulý víkend jsme se opět vypravili do našeho oblíbeného supermarketu. Tentokrát jsme s sebou museli vzít i našeho dvouletého syna, protože babička nemohla hlídat. Péťa ale po cestě usnul a nebyl ke vzbuzení.

Dohodli jsme se tedy s mužem, že půjdu nakoupit sama a on s ním počká v autě. V obchodě ale byla spousta lidí a já jsem také měla hodně dlouhý seznam všeho, co jsem potřebovala, tak mi nákup trval dost dlouho. O ty dva venku jsem si však nedělala žádné starosti. Malý spí a manžel si nakonec může dát "dvacet" s ním, říkala jsem si, když jsem stála v předlouhé frontě u pokladen. Venku ale zatím bylo všechno jinak.

Péťa skutečně spokojeně spinkal, ale velkého Petra už to v autě nebavilo, a tak se rozhodl, že se půjde ven trochu protáhnout. Pár minut chodil po parkovišti, a když se vrátil k našemu autu a chtěl si zase sednout dovnitř, zjistil, že je zamčené. Začal hledat po kapsách klíče v domnění, že za sebou zamkl, ale najednou ztrnul. Klíče od auta byly strčené v zapalování, tak, jak je tam zanechal, páčky na uzamykání auta zevnitř byly zacvaklé a za okýnkem se něj smála vyspinkaná tvářička našeho synka.

Marně malého Péťu přemlouvat, aby otevřel dveře, marně mu vysvětloval, jak má dveře otevřít, ale ten se jenom smál. Manžel snad stokrát obešel auto, ze všech stran se pokoušel dostat se dovnitř, ale bez úspěchu. Pobyt v uzavřeném autě se však po nějaké době přestal našemu chlapečkovi líbit. Už se nesmát, začal natahovat až spustil řev, který byl slyšet i přes zavřená okýnka.

Bezradný otec už už chtěl rozbít boční sklo, když ho napadlo vyzkoušet ještě kufr. Snad omylem či nějakým zázrakem nebyl uzamčený, a tak se Petr kufrem protáhl k zadním dveřím, otevřel je a malého uličníka vysvobodil. Ten, kromě toho že byl vyděšený a ubrečený, byl samozřejmě také počuraný. Ale to jsme se nemohli divit, naše výuka k zachovávání čistoty byla zatím ve stadiu, kdy po hlášení "chci čurat" muselo následovat bleskové posazení na nočník či odběhnutí ke "na travičku".

Když mi po návratu z nákupu manžel vyprávěl, jak se u hlídání synka zapotil, samotnou mě polilo horko, a to už bylo po všem a Péťa byl v pořádku. Bylo to pro nás velké ponaučení, teď už bychom samotného Péťu v autě nenechali, i kdybychom měli být týden o hladu.

Marta, 32 let, Čas na lásku č.9/05

Zajímá vás, co prožívají ve svém životě jiné ženy" Co je těší a co trápí" Jak řeší své problémy, jak se vyrovnávají s nevěrou, jak vychovávají své děti" To vše najdete každý pátek v časopisech NAPSÁNO ŽIVOTEM a ČAS NA LÁSKU plných skutečných životních příběhů.

A navíc rady MUDr. Plzáka, partnerské taroty na míru, skvělé tipy na hubnutí, recepty, křížovky o ceny a od Nového roku spousty novinek.