Máš-li dva bochníky chleba...
"Zatracení pacholci," ozval se zvenku rozčílený mužský hlas. „Nemůžete s těma sáňkama jezdit jinde?! Zlomili jste větev u stromku!"
Vyběhla jsem se podívat na tu katastrofu. Zkroušené dětské tváře, vedle výhružně napřažená ruka s ulomenou třešňovou větvičkou. "Už se stalo," řekla jsem dětem. Vzala jsem zasněženou větvičku do dlaní a dýchla na ni. "Dáme ji do vázy, třeba vykvete."
A tak, třebaže není Barborky, kdy se ovocné větvičky dávají do vázy, aby na Štědrý den vykvetly, my máme něžně vykvetlou třešňovou větvičku uprostřed ledna. Jak řekl čínský filosof Konfucius: "Máš-li dva bochníky chleba, jeden prodej a kup si hyacint, tím nasytíš i duši." Mě k tomu stačila třešňová větvička.
/Povídka je z knihy Libuše Čihákové „Páchám dobro“
Svátek sv. Barbory 4. prosince je druhým adventním svátkem.
Barborka čeká na ženicha.
Manžela chtivé ženy dávají do vázy třešňovou větvičku s pupeny a nervózně čekají, jestli jim do Vánoc rozkvete. Rozkvetlá větvička jim totiž přináší dobrou zprávu - do roka najdou ženicha.
Rada pro ženicha chtivé ženy: Větvička se musí trhat až po setmění a dát na teplé místo. Zalévat se musí každý den jen mírným prsknutím. A pozor: Na kterou stranu se větvička otočí, z té strany přijde ženich.
/Komentář o sv. Barboře: Hana Formánková/
Předchozí díly si můžete přečíst ZDE a ZDE a ZDE
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)