Bláznům se neodporuje

Ten den nezačal zrovna šťastně. Od rána jen samé trable. Nejdříve se v noci zastavil budík, takže jsem zaspala, pak jsem se opařila čajem a nakonec se musela vracet domů, protože jsem si v té rychlosti nevzala sukni. Uvízla jsem v autobuse v zácpě a nakonec mě seřval šéf. A když jsem tak na něj zírala, došlo mi, že ho vidím trochu rozmazaně, vlastně ho skoro nevidím! Výborně, ještě jsem si nevzala kontaktní čočky, takže jsem slepá jako patrona, to bude tedy báječný den! „…asi za hodinu tady bude řidič a odveze vás na letiště, kde osobně vyzvednete ten model, co nám posílají z Německa. A pak ho okamžitě přivezete na poradu. A nebudete mít ani sekundu zpoždění, je vám to jasné, Romano?!“ Ach jo, co mi to šéf říkal? Že na mě bude čekat červená felicie a pojedeme na letiště. Pět minut před dvanáctou jsem pro jistotu sešla na parkoviště a červená felicie už tam stála. Skočila jsem dozadu a zavelela, že můžeme jet. „Prosím? A kam jako, slečno?“ zeptal se mě řidič. „No, kam asi. Na Ruzyň pro tu zásilku z Německa, je to moc důležité! A vůbec, kde je pan Hrazděra?“ dotazovala jsem se nového řidiče. Sice jsem ho skoro neviděla (mám opravdu silné dioptrie), ale hlas mi nebyl vůbec povědomý. Ještě chvíli jsme se dohadovali, a teprve když jsem mu začala vyhrožovat vyhazovem z práce, nastartoval. Byli jsme už skoro na letišti, když mi zazvonil mobil: „Romano, ženská, kde vězíte? Já vás už roztrhnu jako hada. Říkal jsem, že máte dojet pro ten model, ne???“ Šéf na mě řval jako pominutý, stěží jsem mu skočila do řeči: „Ale já pro něj jedu, už jsme skoro před halou.“ To ho rozlítilo ještě víc: „Nelžete, jak můžete být před letištěm, když na vás pan Hrazděra už půl hodiny čeká na parkovišti!“ Vůbec nic jsem nechápala. S kým to tedy jedu? Ten chudák si myslel, že jsem pomatená! Než by se se mnou dohadoval... Pro úplnost jen dodám, že mě dovezl i se zásilkou zpátky do firmy, takže poradu jsem stihla bravurně. A pak na mě počkal i po práci a odvezl domů. Když jsem si vzala kontaktní čočky a uviděla ho, zjistila jsem, že není vůbec k zahození. Tak jsem s ním pro jistotu začala chodit. A tou „červenou felicií“ jezdím teď dost často…

Romana, 31 let, Napsáno životem č. 6/ 2005

Zajímá vás, co prožívají ve svém životě jiné ženy" Co je těší a co trápí" Jak řeší své problémy, jak se vyrovnávají s nevěrou, jak vychovávají své děti" To vše najdete každý pátek v časopisech NAPSÁNO ŽIVOTEM a ČAS NA LÁSKU plných skutečných životních příběhů.

A navíc rady MUDr. Plzáka, partnerské horoskopy na míru, skvělé tipy pro zdraví, křížovky a soutěže o ceny a spousta další zábavy.