Nevím, co s ubrečenou kamarádkou

Nejvyšší čas, aby se vaše kamarádka vzchopila. Lepší to s takovýmhle typem nebude nikdy, naopak. On si bude dovolovat víc a víc, zkouší to, kam až může dojít. Nehledí-li ta paní na sebe, musí hledět na děti. Čeho se bojí? Že jí "dá přes hubu"? Od slov nemusí nutně dojít ke skutkům, protože on je srab. A ne že by člověk o nějaký výprask stál, ale byla by to největší chyba, kterou by ten slavný maturant mohl udělat (okamžitě lékař, policie). Takže nějaký seznam mu hodit na hlavu, nebát se a odporovat, stát pevně za dětmi a bránit je, nebát se pohrozit policií a odchodem. Je velká naděje, že pokud žena bude moci toto všechno prokázat u soudu (včetně toho seznamu), bude si muset byt hledat on a děti budou bez problémů přisouzeny do její péče. A nenechat se ponižovat - matura ještě nikoho králem nedělá a to, že je jeho žena "jen vyučená" věděl od samého začátku, nemusel si ji brát. Shrnuto: nedat se, nebát se, aktivně si stát za svými právy, ze všech sil chránit děti, v případě potřeby podat žádost o rozvod. Pro pomoc doporučuji kontaktovat některou neziskovou organizaci - jsou tam zdarma psychologové, právníci i sociální pracovníci (nestátní, nebojte). S největší pravděpodobností by vám pomohli řešit i bytovou situaci. Nebude to celé snadné, ale toto je utrpení, které by mělo skončit. Držím palce.

Myslím, že je docela nebezpečné s ním jakkoli diskutovat o možném rozchodu, odchodu, už rozhodně ne házet mu na hlavu jeho seznam či dát mu najevo, že uvažuji o ukončení vztahu a o tom, že se hodlám někomu svěřit. Ten člověk je magor, despota, manipulátor, který si hojí svoje mindráky na bezbranných nejbližších. Připravit se nenápadně na odchod. Vždycky je nějaké řešení. Kamarádi, příbuzní, poradna pro mezilidské vztahy, podnájem, dům pro matky s dětmi. On z nich všech udělá duševní trosky. Jde i o děti. Lépe být sama. Prachy na děti posílat bude muset a každému, až začne řádit a začne je hledat, musí okamžitě docvaknout, že má co do činění s mizerou, který záměrně psychicky deptá rodinu. Až nastane opět nějaká vyhrocená situace, mít v záloze člověka, který pro ně přijede a odveze je. Budou svědci, protože tuhle situaci on nezvládne a tu policii bude potřeba jistě zavolat. Začátky samostatného života sice krušné budou, ale cokoli je lepší, než to nechat takhle. Za chvíli je začne mlátit a zavírat doma. Je potřeba jednat. Opatrně, s rozmyslem, ale HNED.

Ahoj. Nebudu psát nic, co by jste se nedočetli nikde jinde, ale je třeba tohle opakovat, aby si to každej - ženksá / chlap, je to jedno - vštípil a pamatoval. DOMÁCÍ NÁSILÍ NENÍ JEN FYZICKÁ ZÁLEŽITOST. PSYCHICKÉ TÝRÁNÍ JE TAKY TÝRÁNÍ! To si pamatujte stejně tak, jako že je potřeba z takového "vztahu" se co nejdříve vymanit, i kdyby to znamenalo vzdát se "komfortní zóny". I s nedostatkem financí to jde. Vždycky to jde, chce to jen odhodlání a notnou dávku odvahy. A čím déle to potrvá, tím více bude odvahy ubývat. A pokud by jste snad měli tendence namítnout, že nevím, o čem "točím" a že ne vždycky to jde, tak bohužel vím. Vím jak to bylo těžký pro mojí mámu po 19 letech fyzickýho i psychickýho týrání. A vím taky o kolik moc jsem to pak měla snažší já, když jsem vlítla do podobnýho vztahu a ukončila jsem ho po necelým roce ze dne na den tím, že jsem se odstěhovala skoro o "půl republiky" dál. Nečekejte, jednejte. Nevěřte, že to bude lepší a vždycky se na někoho obraťte. Ať už na rodinu, přátelé či na odborníky. - Pokud jste v takovém vztahu krátce, dobře pro vás, ale spěchá to. - Pokud v takovém vztahu jste dlouho, spěchá to ještě víc, zvlášť pokud už máte děti. Čím dřív je "vysvobodíte", tím větší budou mít šanci nepochytit špatný návyky, co se fungování rodiny týče.