Nemá to budoucnost

Lucie se ptá:

Seznámila jsem se před rokem s mužem, který je o osm let mladší, je mu 24 let a je bez závazků. Já mám dvě děti a žiji s nimi sama. Scházíme se, ale ne tak často jak by bylo možné. Bydlí 20 km ode mne. Neexistuje však jiný způsob komunikace mezi námi, když spolu nejsme, pakliže se nejedná o domluvu našeho setkání. Dokonce mi jinak ani neodpovídá na SMS. Volání je vyloučeno. Hned na začátku mi vyznal lásku a řekl mi, že mě miluje. Pořád psal a potom, jako když utne. Tou dobou se odmlčel a později navrhl jenom přátelství a já jsem na to přistoupila. Já své city k němu nemusím skrývat, nemám s tím problém. Naše komunikace ale vázne, nebavíme se o nás přesto, protože nechci naléhat. Respektuji ho celého, má volnost a svobodu. Dva měsíce jsme se neviděli a on se vrátil, přestože byl první, kdo nechtěl ve vztahu dál pokračovat, kdy argumentoval tím, že to nemá budoucnost. A jeho, že je jinde a s někým jiným. Nešlo tomu uvěřit, co píše, protože nám dvěma je spolu vždycky moc hezky. Nedávno mi dokonce řekl, že se mám přestěhovat do města, kde bydlí, že by tam byl s námi. Musela jsem to odmítnout prozatím, je to vážné rozhodnutí. Někdy to na mě celé působí opravdu zvláštně, jakoby ne existoval a v jeho přítomnosti cítím obrovské souznění. Jaký může mít on problém ve vztahu ke mně? Je tak nerozhodný nebo se něčeho obává, tak to na mě celé působí. Děkuji za případnou odpověď.

Milá Lucko,

tvůj problém není nijak netypický a nejsi v nich sama, kdo něco takového řeší. Ale přesto je Tvoje otázka jedinečná a hodně mě zaujala. Proč? Hned na začátku mluvíš o tom, že máš dvě děti a přesto se o nich dál už vůbec nezmiňuješ. Jsou už dost velké na to, aby měli na Tvého přítele názor? Mají ho rádi nebo ho aspoň berou? A co on na ně říká? Vidí je rád, chce s Vámi všemi být? Jezdit s Vámi na výlety? Už vzal děti do kina nebo do ZOO?

Myslím, že právě těmito otázkami by jsi měla začít. Teprve pak by jsi měla řešit, proč s Tebou nekomunikuje. I další otázky se nabízejí: Je na Tebe vůbec pyšný? Bere Tě mezi své přátele? A nebo se za Tebe stydí? A další a další otázky, na které si musíš odpovídat: máte společné zájmy? Co dělá rád on a co Ty? Najdete něco společného?

Podobných otázek lze vymyslet mnoho a mají jedno společné: Ty potřebuješ oporu, na kterou se můžeš spolehnout Ty a Tvoje děti. Nepotřebuješ experimenty a další pokusy. Potřebuješ rodinu a mě zatím dost jasně vychází, že Tvůj přítel rozhodně není vyspělý na to rodinu mít, natož přijmout dvě cizí děti za své. Neposlouchej jenom srdce, ale i svůj rozum. nesmíš opravdu zapomínat na to, že nejsi sama... Držím Ti Palce.