Co dá múza dam
Je navečer a sychravo
u krbů lidé se tulí
jen tam v lese
tam hluboko
za vesnicí co by kamenem
ale přeci tak daleko
pro všední zrak
za kmeny bílé ruce
smích zvonivý
v očích měsíc odráží se
nášlapy neslyšné
křehké ženy
která velkou mocí oplývá
ač nemá žádný artefakt
snad jen tu stříbrnou brož...
nu což
jen dál pokračujme
ve výjevu dění
zlatavé vlasy
zcela zlaté ne
jen lehce zbarvené
po pás
jak už to u víl chodí
zoubky bílé
perličky v rudé ráně
pijavice vysílená
po léčbě stromu
pak špičkou baletní
odrazí se od kořenu
měkce
chmýří pampelišek uletí
prstem pokyne do taktu
neslyšného údivu
velikánů mlčících
tak jako padá sníh
na dlani vločka když taje
ta rychlost
a přece ti otisk zůstane
kde?
to víš nejlíp sám
a teď omluvte múzu dam
která kráčí za jinou
mě tu ponechala
už jen se vzdálenou vidinou.
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)