Filmová recenze: Michael Moore - Capitalism: A Love Story

Konečně jsme se dočkali Moorova nového dokumentu: Capitalism: A Love Story. Jedná se o jeho největší dílo, a jak sám říká, pracoval na něm něco přes dvacet let. Ti z vás, kteří už nějaký jeho snímek shlédli, vědí, že se zaměřuje na kontroverzní témata a často pracuje i s delším časovým úsekem, aby poukázal na dopad událostí. Ti, kteří obtloustlého dokumentaristu neznají, by mohlo zajímat, že je díky své práci jedním z nejdiskutovanějších dokumentaristů současné filmové scény a dočkal se ocenění za své filmy Bowling for Columbine a Fahrenheit 9/11. Vypadá to ale, že Kapitalismus je jeho nejodvážnější kritikou...

Úvodem jsme varováni ať urychleně opustíme kino, patříme-li mezi citlivky. Následují scény ze starého Říma v době úpadku jako metafora na řád kapitalismu. Krvelačné hry a poutavé divadlo přirovnává k dnešním laciným reality show a plytkým zábavným pořadům, které ovládají pěšáky kapitalismu - zaměstnance, neboli davy, kteří se tak nebouří a stávají se z nich hypnotizované ovce. Tedy zábava pro konzumenty, aby byli produktivní. Zároveň také ale v průběhu filmu odkrývá skutečnost, že tento princip, kterým bohatí ovládají chudé, s krizí kolabuje. Střední třída se bouří, protože ztratila vizi o ,,americkém snu’’. Ostatně jím byli také léta krmeni, ale on očividně  ne a ne přijít. Vlastně je to daleko horší. Krásný sen se mění v noční můru.

Moore nás provádí životy několika rodin, kterým ekonomická situace v USA vzala všechno. Viní z toho kapitalismus. Přes osudy jednotlivců se dostává až ke kořenům ekonomické krize. Jsme svědky neskutečných příběhů.

Nejvíc mě zaskočilo šokující odhalení, že v legislativě USA existuje možnost, kdy si zaměstnavatel nechá pojistit zaměstance životní pojistkou a v případě úmrtí zaměstance připadne nemalý finanční obnos komu jinému než zaměstnavateli. Rodina ostrouhá a firma zbohatne na smrti nejlépe mladého člověka. Čím mladší, tím větší obnos a ještě lépe nečekaná smrt. Jedná se o tzv. mrtvé balíky (dead peasants). Velké firmy tak jedou na úmrtnost (%) a počítají s naplněním této veličiny, aby naplnili své roční rozpočty.

Méně šokující, ale neméně poutavý je také koloběh, kdy realitní makléři a spekulanti skupují nemovitosti pod cenou, což vede k tomu, že spousta lidí nemá kde bydlet, města se postupně vylidňují a rostou počty bezdomovců, kteří pak nemohou najít práci atd...Napříč osudy mnohých ,,obětí kapitalismu’’ si chvílemi říkáte, že už to s uplakanými scénami přehání a jeho zdlouhavé srdcervoucí záběry byste radši vystřihli. Ovšem bez toho by to asi nebyl Moore a musím říct, že to funguje. Emotivnost a smysl pro drama jsou pro něj typické. Na druhou stranu však také předkládá fakta. Prochází ústavu, aby se dopátral pilířů kapitalismu, jako je právo na důstojný plat, bydlení atd.. Zjišťuje, že Rooseveltův dodatek z doby před koncem 2. světové války, jenž všechna tato práva ustanovuje, nakonec nebyl přijat. Nejednou se tedy Moore odkazuje na historii.

Aby nebyly celé dvě hodiny jen ve vyčítavém duchu, čerpá Moore také z pozitivního příkladu amerických podniků, kde jsou zaměstnanci i vlastníky a ředitel nevydělává víc než jeho podřízení, a přesto, nebo právě proto, tyto firmy - ať už se jedná o soukromou pekárnu nebo kybernetické středisko - produkují milionové zisky, jež jsou ovšem spravedlivě rozděleny mezi všechny.

Kapitalistický systém je neustále spojován s pojmem demokracie, Moore však poukazuje na fakt, že se dostáváme do začarovaného kruhu, kdy už dávno nejsme svobodní. Rozhodují jiní. Uvádí nás skrze rozhovory s kongresmany do vysoké politiky, jež je totiž - spolu s Wall Street - podle Moora hnízdem zla. Místem, kde se zrodila finanční krize za pomoci vmanipulovaných politiků, kteří odsouhlasili tzv. záchranný balíček 700 miliard USD. V závěru filmu se tak Moore ocitne znovu na burze Wall Street a celou budovu objede policejní páskou „crime scene" (místo zločinu). Komické vyústění pro neblahou skutečnost, se kterou odsud bohužel asi moc nenaděláme. Sám Moore dodává, že v takové zemi žít nechce, ale zároveň nemůže odejít a proto vyzývá ke vzpouře proti bezpráví.

Po tom všem, co vám Moore naservíruje se budete cítit minimálně velmi informovaní a osvěžení silnou dávkou drsné reality prošpikovanou jeho komediálními gagy. Jako bychom byli najednou všichni spiklenci proti globálnímu zlu finančního pekla, proti kterému nás Moore svou jasnou argumentací naverbuje. I přes přehnanou sentimentalitu, ledabyle otevřenou náklonost k círvi a malé srovnání s Evropou jsem také podlehla a vycházím z kina s vědomím satisfakce, že někdo konečně vmetl viníkům špinavou pravdu do tváře. A nejen jim.

USA – 2009;  20th Century Fox

Scénář: Michael Moore

Režie:   Michael Moore

Kamera: Daniel Marracino, Jayme Roy

Hudba: Francisco LaTorre, Mark Roy, Hillary Stewart

Hrají: Michael Moore, Thora Birch, William Black, Jimmy Carter, Ronald  Reagan, Marcy Kaptur, Baron Hill,

Premiéra: 4. února 2010

Zdroj foto: www.bontonfilm.cz