Tatík sportovec, čundr-country show nebo lenoch-prudič?

V mé knížce s názvem Matka z cukru a oceli, která nyní čeká již na druhý dotisk (milé překvapení), jsem si vzala na mušku především ženy-matky. V článku „Jste plastiková, eko-bio nebo soutěživá matka?“ jsem představila různé hraniční typy matek, ale otce jsem ušetřila. Nyní nastal čas vyrovnat účty a představit extrémní karikatury otců, kteří bohužel mezi námi tu a tam existují, ale naštěstí jich není moc. Pánové, neberte to osobně. To není o vás. Určitě ne.

Tatík Sportovec

Na dítko se moc těší. Břicho vypadá stoprocentně jako syn. Musí to být syn! Bude to fotbalista nebo hokejista. Ale aktivní, ne televizní jako taťka. Synek vydělá spoustu peněz a zajistí perfektní lístky na zápasy pro tatíka i kámoše. První dupačky, které nechá na zakázku vyrobit, nesou hrdý nápis Sparta rulez! Na svého ještě nenarozeného potomka špitá do pupíku: „no tak, kluku, odpověz tátovi, zkus to aspoň….Špalta! Gól! Jágl! Baloš!“ V noci si představuje, jak spolu kopou do míče. Narodí se holčička. Tatík to chvíli zkouší ignorovat. Nasazuje kopačky na malé nožky, dlouhé vlasy cpe pod čepici. Pak rezignuje, zapne eurosport a doufá, že příště to SPARTA!! vyjde. Snad!

Tatík workoholik

„Děti? Jo, ty mám. Kolik? Ehm, tak dvě? Dejte pokoj se jmény, moment, jo, Tomáš a KKK…Klárka. Věk? To se zeptejte sekretářky. To jsou dotazy. U porodu? Ne, to ne, to je přece ženská věc. Se narodily mé ženě, tak ona se o ně stará. Pardon, jen vezmu mobil. Cože jo, miluju svoji rodinu. Vždyť jim dávám peníze. Moře peněz. Dovolená? Jo, byli jsme, to je tak, ehm, pět let. Rozvod? Cože? Nechápu. A vy jste právnička? Mojí ženy? Ale…. Moment, telefon…“ Hm, možná to vyjde příště, snad.

Tatík čunder-country show

„Dítě? A jsem otcem určitě já? Vždyť v tom křoví s náma spal ještě Pepa a Mirek,“ rukou prohrábne mastný vlas, podrbe se ve vousech a prsty nervózně přejede po kytaře. Musí si to teďka promyslet a tak vyjede na pár dní do přírody. Pár dní se protáhne na 10 měsíců. „Tak to je on? Je to celej táta, viď?“ rozněžní se potom. Zazpívá „U stánků na levnou krásu, postávaj a smějou se času…“ Dítě zkrabatí čelo, pak se rozpláče. Taťka se z toho zážitku musí provětrat. Vrátí se za 7 let. Moc se diví, že dítě říká „tati“ nějakému cizímu pánovi. S kytarou odchází do lesů, možná to vyjde příště! Snad!

Tatík žvanil

„Jednou, jednou budeme mít peníze. Pak ti koupím houpacího koníka a mámě náhrdelník. A dům se zahradou. No, teď ještě ne, vždyť víš, že nemám práci a na pracáku maj jenom divný nabídky. Podpora stačí. Ale až budu mít práci, vezmu vás na dovolenou, na Kanáry. Co? Večeře? Dej si chleba. Ne, na lyžák nemůžeš, nemáme peníze. Možná babička má? Zkus poprosit, i pro taťku na pivko, jo?“ Uplyne pár let. „No, není to tu u Mácháče krásný? Taťka přece říkal, že pojedeme na dovču!“ Tentokrát sice platila máma, ale to není potřeba zdůrazňovat. Je těžká doba a taťka pořád bez práce. „Až budeš větší, koupím ti kolo, motorku a možná i auto, byt. Vždyť jsem táta, to tátové dělaj. Pro tebe všechno, kluku. Jen najít tu práci. Ne, teď jsi ještě malej. Aha, cože? Je ti už 15, tak jdi na brigádu, kup si penál sám, kluku jeden nevděčná! Dělal jsem pro vás první poslední! Pečení holubi létali do pusy!“ Za pár let. „Jak, že nemám syna? Nepřijde ani na moje narozeniny? Sakra, možná to vyjde příště. Snad!“

Tatík lenoch-prudič

Z kanapíčka volá: „Copak ji neslyšíš? Nějak tam pobrekává.“ V noci: “Vstávej, musíš ji přece krmit. A dělej, ať můžu spát.“ Ráno: „Vstávej, slyšíš, dítě je vzhůru, já chci ještě spát. Ona mě ruší, sakra!“ Přes den.“Měla bys ji vít ven, už je čas jít do školky, do práce, na nákup…“ Kdykoliv: „Není špatně oblečená? Neměla bys jí převlíct? Kde je večeře? Kde mám vyžehlenou košili? Už má úkoly? Bylas na schůzce rodičů? Proč jsi tak nabručená? Na co máš v ruce tu paličku? Au!“ Možná to vyjde příště, snad!

Tatík půllitr

„Držte hubu, ale všichni. Co tu řve, ten fracek. Ani si nepamatuju, že bych měl dítě. Mámo, podej mi kuželku. Vyschlo mi v krku. Proč tak ječí? Jdu do hospody.“ Za pár let. „ Aspoň k něčemu ty děti snad jsou. Mladej, zkus, jestli už udržíš půllitr. Udržíš? Fajn? Mazej pro pivo. Taťka žízní! Jak, že nejdeš? Mám tě srovnat? Co? Na léčení? Nějakej drzej, ne? Hada si hřeju na prsou! Proč jsou tu ti pánové od Policie? To byla jen malá facka, fakt. Mě provokovala. Jsem měl pár kousků v sobě, sem vo sobě ani nevěděl. To se přece nepočítá, kucíí? Dyť mějte pochopení.“ Auto mizí v dálce i s tatíkem. Všem se uleví. Možná to vyjde příště, snad.“

Tatík hygienický pedant

„A neměla bys jí ještě natřít tou čistící emulzí? Všechno je nějak hrozně špinavý. Ten její zadek. Udělej s tím něco. Ty hračky, lahve, dudlíky, hrnky, talíře musíme vyvařit ve sterilizátoru. Podlahu vydezinfikovat. Fuj, má ulepenou pusu a ty ruce… Můžeš s tím prosím něco udělat? Já? Dobře, ale vezmu si ochranné rukavice. Vidíš tu otlapkanou kliku? Vidíš to auto? Jsou tam drobky! Zase! Musíte být všichni taková prasata? Ne, nelíbej mě, ne, ani na tvář, co když v sobě něco máš. Obejmi mě na dálku, ano, tak přes sklo. Jenom jako. Mám tě rád, ale zůstaň venku. Proboha! Ona mi obtiskla mrkev na košili! Proč se děti nevyráběj s ochranným krytem? Možná to vyjde příště, snad.“

Tatík neurotický přísňák

„Ticho bude! Ne, nic ti nekoupim. Ticho. Ne, nikam nepůjdeš. Doma budeš. Ticho. Ne, to nesmíš! Tohle musíš! Ticho. Doma nejpozději v devět. Počkej? Kam se stěhuješ? Proč je tu sakra takové ticho??? Možná to vyjde příště, snad.“

Tatík nestárnoucí krasavec

„Hele, neříkej mi před lidma „táto“, ještě se na to úplně necítím. Přece jen, jsem pořád docela fešák, ne? Podáš mi tu pomádu? Jak nenosí? Vždyť jsme mladý, ne? Co, že je mi 50? No, a co? Stejně. Říkej mi raději Jirko. A zavěs se do mě trochu, že si má dcera nemusí hned každej vědět. Tuhle na dovolený si vrátnej myslel, však víš co. Není to zábava? Co se tváříš? Jdem do klubu, ne? Tví kámoši jsou bezva a dost mě berou. Jak ze soucitu? Jak stydíš? Kam utíkáš? Kdy máme spicha? “ Možná to vyjde příště, snad.

Jistě si vymyslíte i další kategorie. Je jich spousta. Muži, stejně jako ženy se krásně karikůjí, tak příjemnou zábavu. Doufám, že žádného z představených doma nemáte. To by asi zas až taková sranda nebyla J

Tereza Boehmová, novinářka, se serverem Babinet.cz spolupracuje přes rok a půl, vydala knihu Matka z cukru a oceli, soubor humorných fejetonů o mateřství, jejichž výběr jste mohli číst i na serveru babinet.cz. Kniha se vyprodala během 2 měsíců, stejně jako první dotisk. Druhý dotisk je naplánován na 26.1. 2010. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji objednat či přečíst ukázky na www.boehmova.cz