Kam na dámskou jízdu? Přece do Provence!

Kdybyste chtěli tuhle kopcovitou jižní část Francie nad Středozemním mořem projezdit celou, dovolená by vám na to zaručeně nestačila. Proto je lépe rozhodnout se pro východní část (Nice a okolí), střed (Saint Tropez, kaňon řeky Verdon), anebo konečně pro západní část kolem Avignonu zvanou Vaucluse a deltu řeky Rhôny s přírodní rezervací Camargue. Právě to jsme udělaly my.

Abyste mohli prozkoumat i ty nejzapadlejší kouty zdejšího kraje, je potřeba mít auto. To si lze půjčit na místě (a přicestovat letadlem), ale jestli máte dost času a chcete trochu ušetřit, vydejte se do Provence klidně autem z domova. Vzdálenost z Prahy do Avignonu dělá asi 1300 km a nechcete-li jezdit přes noc, můžete se prostě ubytovat někde kolem Freiburgu nebo Besançonu a večer si dopřát trochu pohybu a prozkoumat nějaké půvabné místní městečko. Zrovna Besançon má výhodnou polohu za půlkou cesty a může se pochlubit úžasným muzeem hodinek, orlojem a obrazovou galerií. No a druhý den už pohodlně dojedete k cíli.

První dojmy
My jsme na dálnici nevydržely ani do Avignonu, který bývá považován za vstupní bránu do Provence, a sjely jsme z ní už u města Valence, v údolí řeky Rhôny. Zdejší kraj – Ardèche – už je velice malebný a přitom bez turistů. Najdete tu středověká městečka přilepená na skalách, zříceniny hradů, cypřiše (ale ještě nikoli olivovníky), přírodní rezervace s lesy, kopci a jeskyněmi. Nás ale zvědavost hnala dál, do Orange, což je první opravdu provensálské městečko, které budete mít při cestě. Není velké, ale najdete tu charakteristické domy s okenicemi, náměstí s platany a kavárničkami, obchůdky s půvabnými výrobky místních řemeslníků – ovšem zlatý hřeb představuje ohromující antické divadlo Théâtre Antique, nejlépe zachovalý římský amfiteátr v celé Evropě. Návštěvu divadla zpestřují audiovizuální programy v klenutých útrobách stavby, díky nimž nejde jen o sucharskou lekci z historie. V Orange zbyl po Římanech i vítězný oblouk, ale ten není vidět, jelikož se právě opravuje.

Další zastávku jsme si udělaly v Avignonu. Návštěvníci tady prostě musí vidět Papežský palác (Palais des Papes) ze 14. století, působící spíše jako obrovská nedobytná tvrz. Vnitřek je zařízený z větší části jako muzeum, mají tu například dvě sochy Karla IV., který tady svého času také pobýval. Stejně slavný je i středověký most Pont Saint-Bénézet z 12. století, z něhož se však zachovalo jen několik oblouků, ostatní odnesla po několika staletích povodeň. Znáte písničku „Sur le pont d’Avignon…“? Tak to je on.

Avignon je vůbec krásné a přívětivé město, kde byste rozhodně měli ochutnat místní dobroty, jako paellu, quiche nebo nějakou rybu. Na hlavním náměstí Place d’Horloge je sice spousta restaurací, které vaří jako všude ve Francii skvěle, ani nejsou předražené, ale raději si poseďte v nějakém malém podniku v Rue des Teinturies, tedy v Barvířské uličce, kam chodí místní lidé a panuje tu božský klid. Je to údajně nejhezčí ulička Avignonu, lemovaná náhonem s vodními mlýny korunami urostlých platanů a dlážděná říčními oblázky.

Nákupy si nejlépe užijete na hlavním bulváru Rue de la République, kde sídlí velké obchody a značkové řetězce, ale za originálními úlovky z místních designových obchůdků zajděte do méně nápadné uličky Rue Joseph Vernet.

V okolí Avignonu byste neměli vynechat Pont du Gard, úžasně zachovalý akvadukt po Římanech, klenoucí se ve třech patrech oblouků nad hlubokým údolím řeky Gard. Monumentální památka je vysoká 49 metrů a dlouhá 275 metrů. Má krásné přírodní okolí a v řece se můžete rovnou vykoupat.

Hurá na jih
Ubytování jsme sehnaly kousek na východ od Avignonu v malebném domě staré malířky a pianistky, působícím velmi bohémsky a umělecky. Večery jsme mohly trávit na dvorečku plném rozkvetlých oleandrů a dalších květin. V okolních kopcích kraje Vaucluse můžete objíždět starobylé vesničky a specializované farmy, kde vám ukáží, jak a co pěstují, a nakoupíte si tu víno, kosmetické výrobky z levandule, nebo různé druhy domácího medu.
My jsme ale už byly zvědavé na cíl naší cesty – přírodní rezervaci Camargue v deltě řeky Rhôny. Dojely jsme do „hlavního města“ zdejšího kraje, osady St Maries de la Mer, a prožily jsme tu několik úžasných dní. Městečko samotné připomíná jiná středomořská letoviska, nejpozoruhodnější v něm je románský kostel ze 12. století Notre Dame de la Mer, z jehož kamenné střechy je hezká vyhlídka do kraje. Všude najdete plno krámků a butiků s nejrůznějšími suvenýry, oblečením a doplňky – určitě si musíte koupit levanduli nebo nějaký výrobek z ní (mýdlo, kolínskou, pleťovou vodu…), místní víno (nejcharakterističtější je růžové), sklenice na víno nebo provensálskou látku (třeba ubrus), a z místní kuchyně ochutnat bouillabaisu (rybí polévka spolu s vařenými rybami a plody moře, takže vydá za celé jídlo), paellu nebo tartelles, což jsou velké pláty bílého chleba zapečené s tapenádou, zeleninou, sýrem nebo masem, a konečně tu připravují hovězí maso na mnoho způsobů, třeba na víně.

V městečku je stále živo: v aréně u pláže se konají zápasy s býky, při nichž se ale zvířata nezabíjejí, jen se jim strhují rozety a kroužky z čela nebo rohů zvláštními hrabičkami, místní muži v kostýmech gardianů  (kovbojů) se projíždějí ulicemi i okolím na bílých konících, občas potkáte kapelu vyhrávající dechovku. Pobřeží tu lemují pláže a moře je teplé, jako stvořené ke koupání.

Unikátní divočina
Do Camargue se ale jezdí hlavně kvůli divoké přírodě, jaká nemá v Evropě obdoby: do okolí osad se můžete vydat pěšky, malým turistickým vláčkem, na půjčeném kole, na lodi nebo na hřbetě koně pod vedením gardianů. Hodiny a hodiny se můžete těšit měnícími se vyhlídkami na rybníky a mokřady oddělené od moře hrázemi, písčité duny, rákosové porosty, to všechno osídlené hejny divoce žijících plameňáků, volavkami a dalšími mořskými ptáky, a zároveň polodivokými stády bílých koníků a černého skotu. Nejvíc nás bavila vyjížďka na lodi do jednoho z ramen Rhôny, při níž jsme všechno viděly v koncentrované podobě a dostaly jsme dokonce vytištěný výklad v češtině. V jednu chvíli přijel ke břehu gardian se smíšeným stádem bílých koní (hříbata jsou hnědá) a černých býků, krav a telat a předvedl nám je.

Krajem malířů
Když jsme se odpoutaly od Camargue, zamířily jsme na sever do městečka Arles, proslaveného z obrazů Vincenta van Gogha. Město doslova vyrůstá ze zdí starořímských staveb, takže všude vnímáte kontinuitu s antikou, nejzajímavější památkou z té doby je amfiteátr připomínající zmenšeninu římského Kolosea. Ještě víc mě ale fascinovala románská katedrála St Trophime z počátku 12. století a sousední klášter s úžasným dvorem. Po van Goghovi toho zde mnoho nezbylo, protože dům, ve kterém bydlel, padl za oběť válce, a tak si můžete prohlédnout alespoň kulturní centrum Espace van Gogh, kde bývala městská nemocnice a van Gogh tu pobýval v dobách svých duševních obtíží.

Dovolená se krátila a já jsem ještě toužila vidět Aix-en-Provence, což je pro změnu město Paula Cézanna a už od dob Římanů slavné a elegantní místní centrum. Tohle město má uvolněnou, jakoby lázeňskou atmosféru, kterou podtrhují spousty fontán, platanové aleje, elegantní domy s okenicemi, pěší zóny. Projít si musíte hlavně třídu Cours Mirabeau, kde lidé s oblibou korzují a je tu spousta kavárniček, ale hlavně zajímavých stánků s nejrůznějšími a velmi nápaditými šperky, tretkami, doplňky a oděvy. V době naší návštěvy zrovna ve všech ulicích hrály nejrůznější kapely a v muzeu Musée Granet se konala rozsáhlá výstava Picassových a Cézannových obrazů, pojatá jako srovnání toho, jak rozdílně oba umělci zpracovali podobná témata. Na nějaké kulturní akce tu ale narazíte kdykoli. Po Cézannových stopách se můžete vydat na severní okraj města, kde se zachoval umělcův ateliér, nebo po vyhlídkové silnici Route Cézanne do Montagne Sainte-Victoire, kde maloval nejraději.

Na dovolenou jsme měly deset dní a to je opravdu málo. Každičké místo ve zdejším kraji vás láká, abyste odbočili, zdrželi se, prozkoumávali místní zajímavosti a krásy blíž. Ale co – aspoň má člověk důvod se do Provence znovu a znovu vracet.

Tipy:
-    Šetříte? Najděte si předem na internetu pár hotelů řetězce Etap nebo Balladins, mimo sezónu si je nemusíte rezervovat a seženete v nich nocleh kolem 30 – 40 euro za dvoulůžkový pokoj. Nespoléhejte ale na to, že si pronajmete bez předchozí rezervace obytný přívěs (mobil home) v kempu, to už si raději rovnou vezměte stan. Kempy jsou tu hezké a dobře vybavené.
-    Předem se mrkněte na stránky www.provenceguide.com. Jsou sice ve francouzštině, ale jsou mezinárodně srozumitelné a získáte z nich nejlepší přehled o možnostech ubytování i o všem, co se v oblasti, kterou jste si vybrali, právě děje.
-    Papírový průvodce je v terénu nenahraditelný a nevyplatí se na něm šetřit. V laciné příručce za 200 Kč jsem našla jen mlhavé bláboly, autoři zřejmě nikdy nebyli v místech, která popisují. Naopak průvodce Nelles Guide za 400 Kč už úplně stačí a velmi se mi osvědčil.
-    Než se vypravíte na dámskou jízdu, určitě se sejděte a o všem se důkladně poraďte. Máte podobné představy, co chcete vidět a  zažívat? Nechce jedna hlavně nakupovat a druhá hlavně běhat po památkách? Můžete se rozdělit a každá se věnovat svým zálibám, ale je potřeba si to ujasnit předem, aby nikdo nebyl ukřivděný. Taky si předem zhruba určete tempo: stačí vám prozkoumat jedno město nebo jeden kousek přírody denně a vstřebávat dojmy, nebo patříte k typům, které toho potřebují proběhnout a v rychlosti nafotit co nejvíc a užijí si to až doma při prohlížení fotek? To může být další kámen úrazu!
-    Dohodněte se i na financích: připravte se na to, že pokud budete hledat levné hotýlky, do restaurace půjdete jednou denně na meníčko, jinak si budete dělat pikniky z věcí koupených v samošce a sem tam si jen dopřejete nějaký vstup, půjčení kola, drobný nákup apod., přijde to i s dopravou zhruba na 70 euro za osobu a den. Srazit rozpočet níž se moc nedá, což by mohlo být pro někoho zdrojem zklamání. Za hezčí ubytování, častější gurmánské požitky, větší nákupy apod. můžete zaplatit třeba dvakrát víc.
-    Na dálnicích se platí mýtné (péage) a systém vás možná zmate: hned poprvé od vás chtějí menší obnos (dvě eura), u další brány vám teprve dají lísteček, u příští vás zinkasují, a tak se to pořád střídá. Mýtné za jednu cestu přes Francii nepřesáhlo 30 eur. V Německu se mýtné neplatí, v Itálii (pokud byste přes ni jeli do východní Provence) ano.
-     Až dorazíte na místo a budete se chtít zorientovat, nejdřív běžte do Office du Tourism, kde zjistíte, co se zrovna děje zajímavého, získáte letáky, mapky a kalendář místních trhů, a poptáte se po ubytování. Určitě tu budou umět anglicky a čím zapadlejší městečko, tím víc z vás budou nadšení! Jinde je lepší začít aspoň několika francouzskými slovíčky a místní lidé k vám pak budou strašně milí. Anglicky se v zásadě domluvíte, německy spíš ne.