1207. Jen tak si snít

Jen tak si snít

Jen tak si snít a vzít srdce do dlaní,

dělat si jen to, v čem ti nikdo nebrání.

Toulat se krajinou, brouzdat louky, řeky.

Zapomenout na stáří, na celé věky.

Usnout, a probudit se svou láskou,

tou nádherně vonící plavovláskou.

Dotknout se zase zlehýnka jejího těla,

ano, tenkrát, to tě ještě chtěla.

Dnes máš svou ženu a kupu dětí,

na hlavě chlupů pár a vynášíš smetí.

Jdeš z práce do práce a neznáš klid,

stáří tak vyměnit za mládí blahobyt.

Říkáš si: „Žijeme v hektické době.“

Přemýšlíš o jednom – o lidské zlobě.

Dnů plných překážek a lidské závisti,

o lidech, co všechno si penězi pojistí.

Člověče, nezlob se, zbav duši strachu,

vzpomeň si na bídu a cesty z prachu.

Otevři přátelům dveře, svou duši,

srdce tvé zajiskří, tohle mu sluší.