Recenze CD: OGAŘI PÁLIJÁ

Přímo v srdci vsackého Valašska, ve Vsetíně, vznikla před časem nová folková kapela Dareband, která v tomto roce dodala na trh svoje debutové album Ogaři pálíjá. Dareband - proč takový název, který by u skupiny vycházející z ryze valašské historie i současnosti málokdo očekával? Vysvětlení je prosté. Za vším stojí člověk jehož koníčkem je právě valašská historie, mimo jiné dvorní textař kapely, jehož přezdívka se zove Dareba – tedy Jiří Dareba Václavík a odtud Dareband.

Hudba skupiny Dareband vychází samozřejmě z valašských kořenů a již z tohoto důvodu není zcela přesné tvrzení posluchačů, kteří ji z určitého úhlu poslechu přirovnávají stylu skupiny Čechomor. Ať už to členy kapely štve nebo těší, takový názor valašskými hvozdy poletuje.

Co však kapelu Dareband dělá naprosto originální a nezaškatulkovatelnou (páni, to je slovo!) jsou její texty. A ty, na rozdíl od mnoha jiných hudebních skupin, stojí za to poslouchat. Nejen, že jsou natolik vtipné, aby vás dokázaly rozesmát již při prvním poslechu, ale snad každá má svoji historii, kterou na koncertech skupiny prozrazuje Jiří Dareba Václavík. Hudebního fajnšmekra dostanou vypracované, a především čisté! vokály, jejichž čistota je samozřejmostí nejen na studiové nahrávce, ale i při živém vystoupení.

Zážitkem na velmi dlouhou dobu je však návštěva koncertu skupiny Dareband. Není to jen příjemný zážitek z pohodové muziky, ale doslova divadlo komedie. Jako správní Valaši jsou členové skupiny samý jinotaj nebo ještě lépe jemný dvojsmysl a tak se během večera nasmějete co hrdlo ráčí. Tohle všechno má na svědomí především největší kecal kapely Martin Mrlina, jinak kytara a zpěv. Zahanbit se nedá svými valašskými durchy ani Daniel Kačer, mimo zpěvu basa, píšťala, fujara, grumle. Do toho si sem tam přidá houslista a zpěvák Michal Burda a viník všeho, Jiří Dareba Václavík jen občas, jako skromný valašský ogar prohodí nějakou tu větu, která vaši bránici zcela dostane. Ovšem největším překvapením je doslovná „tichá voda břehy mele“, jinak rodinné stříbro (nebo zlato?) kapely, zpěvačka Katka Minarčíková, která si, co se „valašského mudrování“ týká, s ogary nezadá. Ale její největší předností a darem pro skupinu Dareband je její hlas, který je zvonivý a čistý jako potůčky a bystřiny spěchající z valašských vrchů. Kdyby už pro nic jiného jen pro tento hlas stojí za to skupinu Dareband slyšet.

Humor čiší už jen ze samotného zpracování CD a jeho obalu. Na placce je zvěčněná kapela jak mlsá slivovici a Katka se směje. Když ji sejmete, naleznete muzikanty slivovicí sejmuté a Katka se nesměje. Rozesmějí vás i výroky v poděkování: „Poděkování si zaslúžija fšeci dobří ludé, keří barsgdy (někdy) zasadili trnku“ nebo „Cenu strýca Nobela temu, kdo vymyslí neco proti šarce“. Za vše hovoří upozornění na samotném CD: „Fšecky práva k toťtéj placce sú naše, kdo ju bude pálit, dostane po čuni. Pálit sa može enom trnková“.

Takže kdo nevěří ať si koupit CD běží nebo si na www.dareband.cz pustí na mp3 písničky skupiny Dareband. Věřte mi, stojí to za to.