Rozhovor se spisovatelkou Evou Hauserovou: Co ženy zajímá?

Eva Hauserová je žena mnoha profesí a zájmů: spisovatelka, překladatelka, publicistka, scenáristka, amatérská výtvarnice, redaktorka. editorka a ekologická aktivistka, a proto jsem se jí zeptala na několik otázek ohledně zájmů žen.

Obsah ženských časopisů budí dojem, že ženy zajímá jen móda, kosmetika, štíhlá linie-diety, vaření, jak si sehnat, nebo udržet chlapa. I na internetu se objevují často mezi nejčtenějšími články s těmito tématy. Myslíte si, že navzdory emancipaci ženy touží především po tom, být krásná a úžasná hospodyňka, aby se zalíbily mužům?

Sama si občas nějaký ten ženský časopis koupím, jednoznačně tehdy, když si potřebuju odpočinout, relaxovat. Na ženské časopisy se často žehrá, že je to „slepičí čtení“, ale koukněte se, jak vypadají časopisy pro muže! Směs fotek nahých dívek, aut, adrenalinových sportů, články jsou psány z machistické, machřící pozice… vždyť mají mnohem pokleslejší úroveň než ženské časopisy. Mám teorii, že kvalitní, intelektuálně náročná literatura nebo žurnalistika je „unisexová“, zatímco odpočinkové, relaxační čtivo pro muže a ženy se velmi liší. A protože ženy jsou zaměřeny spíše vztahově, vypadají podle toho i ty ženské časopisy. Na tom není nic špatného.

Pracovala jste v v redakci časopisu Jackie a pak v časopisu Marianne, odkud jste odešla počátkem roku, poskytla vám práce redaktorky přehled o tom, co ženy nejvíce zajímá?

Něco se dozvíte z čtenářských dopisů, ale ty jsou často napsány spíš tak, aby pisatelka získala odměnu za nejhezčí dopis. Pak se také dávají dělat průzkumy zájmu čtenářek, ale ty zase obvykle vyjdou tak, že víceméně potvrdí správnost toho, jak je časopis sestaven – čtenářkám trochu jako by chyběla fantazie na vymýšlení toho, co by chtěly číst. Takže asi nejspolehlivějším měřítkem je, co takzvaně „prodává“. V Jackie nejvíc prodávaly skandály celebrit, případně dojemné příběhy obyčejných lidí, v Marianne to asi byly vztahové články. Musím se pochlubit – u čtenářek byl za celý loňský rok nejúspěšnější můj článek o tom, jak jsem překonala lymfom, nestyděla jsem se mluvit o té nemoci, jak vypadá „zevnitř“.

Nemáte pocit, že mediální obraz dnešní ženy zvláště pak ten reklamní vytváří image ženy krásné, povrchní pipiny vzorně pečující o rodinu, tedy ideál ženy patriarchálního světa?

Vždycky říkám, že je potřeba rozlišovat mezi články v ženských časopisech, které už dnes většinou nejdou proti emancipaci, a mezi reklamami, kde je situace mnohem horší. Reklamy totiž útočí na naše nejprimitivnější pudy a nejzažranější archetypy, takže zase končí u těch obnažených dívek, vzorných hospodyněk, případně zmasakrovaných tchyní, manželek vyměněných za mladší a podobně. Tvůrci reklam by si ale měli uvědomit, že většinu peněz utrácejí ženy, a snažit se je nalákat například na hezké svalovce-zajíčky, na obrazy tatínků pečujících o miminka a podobně.

Napsala jste i scifi povídky Hostina mutagenů, U nás v Agonii a feministickou sci-fi novelu Cvokyně. Řekla bych, že sci-fi žánr je spíše snivou doménou mužů, ženy raději sní o romantice. Jaký ohlas měly tyto vaše knihy u žen?

Musím přiznat, že o mých sci-fi čtenářky moc nevědí a tudíž je ani neoceňují, ve sci-fi komunitě je totiž tradičně daleko víc mužů než žen. Na druhou stranu si nemyslím, že by ženy prahly jen po romantice, možná že kdyby se moje texty nenabízely jako sci-fi, ale jako experimentální prózy, které si pohrávají s tím, jak to na světě chodí a jak by to také mohlo chodit, možná že by to zaujalo i čtenářky.

A co politika? Zdá se ženy příliš nezajímá.

Já se vůbec nedivím, že se ženám nechce do politiky, tak jak vypadá u nás. Já bych do ní taky nešla. Na druhé straně bych si přála, aby se v tomto směru „obětovalo“ co nejvíc žen, protože věřím, že kdyby jich bylo opravdu hodně – přes 30% - muselo by se to projevit a politika by snad byla „lidštější“ a praktičtěji zaměřená.

Mají ženy podle vašich zkušeností ve většině případů své vlastní politické názory, nebo se řídí podle svých mužů?

Když nad tím uvažuju, tak neznám ženu, která by říkala: „Já tomu nerozumím, jsem na to moc hloupá, ale můj Karlíček volí ODS, tak ji budu volit taky.“ Fakt neznám. Ženy si určitě myslí své.

Zaujal mě název knihy Růže mezi trním, ženy v politickém životě (sborník z konference Zelený kruh ), kterou jste editovala.

Co si myslíte o tvrzení, že z růží se musí stát trní, aby ženy v politice obstály?

No, my jsme tehdy tím trním myslely to drsné mužské prostředí v politice. Ale vlastně máte pravdu, něžná, jemná, submisivní žena by si samozřejmě v politice neškrtla, ale takovou by asi ani nenapadlo do politiky jít. Určitě k tomu potřebujete přinejmenším asertivitu a sebevědomí. To ale neznamená, že byste musela ztratit ženské vlastnosti. Výborným pozitivním příkladem političky je Angela Merkelová.

Vy sama máte široké spektrům zájmů. Vystudovala jste přírodovědný obor biologii a přitom vaše záliby jsou opačného - humanitního rázu: psaní knih, televizních scénářů, malování. V současnosti ještě pořádáte kursy tvůrčího psaní. Vzdala jste se svých zálib na mateřské?

U mě to bylo tak, že když jsem zjistila, že ve vědě nedokážu být tvůrčí, odešla jsem na mateřskou a doufala, že se to během těch let nějak vyvrbí. Na mateřské jsem naopak své zájmy začala rozvíjet, psala jsem, vedla jsem mladé ochránce přírody, malovala naivní obrázky a podobně. No a když jsem „vyvedla“ své dvě děti, nastal rok 1989 a možnosti se otevřely.

Myslíte si, že péče o děti a domácnosti bere ženám čas na jejich zájmy?

Určitě ano, někde jsem četla, že muži mají několikrát víc volného času než ženy, což by „mělo nebýt“. Na druhé straně mnoho žen pečuje o domácnost perfekcionalisticky a třeba by ani nesvěřily mužům do rukou malé dítě, což je chyba. Určitě je v moci žen zavést si to v rodině tak, aby povinnosti i volný čas byly rozděleny rovnoměrněji.

Co byste vzkázala ženám, které se kvůli péči o rodinu se vzdaly svých zálib?

Pokud to udělaly rády a vyhovuje jim to, pak je to podle mě v pořádku, ale měly by si dát pozor na to období, kdy jim děti vyletí z hnízda. Měly by mít v záloze nějaký životní program.

Děkuji za rozhovor

Hana Formánková

Eva Hauserová:

Hostina mutagenů (sci-fi povídky), Svoboda 1992

Cvokyně (feministická sci-fi novela), Ivo Železný 1992

Když se sudičky spletou (povídky s fantastickými motivy), Maťa 2000

Zrání Madly v sedmi krocích aneb Přitažlivost západních mužů (satiricko-dívčí románek ze současnosti), ROD Brno 2000

Lapače času, fejetony a jiné obrázky doby, Votobia 2000

Blues zmražené kočky, krvavý zelený román, Šťastný 2005

U nás v Agonii, sci-fi povídky, Triton 2006

Jednotlivé povídky:

Soubory povídek nakladatelství Listen (Nech mě žít, Šťastné a veselé, Povídky o ženách)

Divoká jízda, antologie erotických povídek, Knižní klub 2006

Populárně feministické knížky:

Na koštěti se dá i lítat, LN, Praha 1995

Jsi přece ženská... malý, lehce feministický rádce, Grada, Praha 1998

Příručka militantního feminismu, pod pseudonymem Johana Suková, Reneco, Ústí nad Labem 1999

Editorka:

Alty a soprány, přehled českých ženských organizací, s Janou Štěpánovou, Gender Studies Center, Praha 1994

Růže mezi trním, ženy v politickém životě, sborník z konference, Zelený kruh, Praha 1996

Peníze nebo život, alternativy konzumního způsobu života, sborník z konference, Zelený kruh, Praha 1997

Překlady:

kromě desítek ženských románů a psychologických příruček pro nakladatelství Motto, Ikar, Harlequin a další jsem přeložila například populárně vědeckou knihu Vagina od Catherine Blackledge, pojednávající o ženské a samičí sexualitě a reprodukci (Triton 2005)

Dílny tvůrčího psaní pro každého:

www.tvurci-psani.cz