Babinet.cz  /  Magazín  /  Dům a zahrada  /  Tradice českých Vánoc: Kdy se kapr dostal na vánoční stůl /12.díl

Tradice českých Vánoc: Kdy se kapr dostal na vánoční stůl /12.díl

Redakce Babinet

Štědrovečerní kapřík Tonda

Luboš Kaplický byl odjakživa pracant. Nemohl si odepřít službu ani 24. prosince a hned ráno se vypravil do dílny, kde opravoval automobily. Manželka si letos koupila s dcerou dvoutýdenní dovolenou, aby strávily svátky taky jednou v teple Dominikánské republiky a ne stále doma, jak říkaly s neobyčejně nudným mužem, který se nemohl ani vykoktat, pokud se ho někdo neptal na praktické věci točící se kolem.

Slyšel to tisíckrát: „Tak už si sedni a nechoď pořád z domu. Dívej se klidně na televizi a užívej si zázraky.“

Na zázraky nevěřil. I toho chudáka kapra si musel draze zaplatit a domlouvat mu, aby si ve vaně nehrál na leknutého, protože by se na něho rád díval až do třetího ledna, kdy bude muset z vany, protože přiletí ženská část rodiny, které nepostačí k namydlení a opláchnutí sprchový kout.

Navíc s kaprem si rád povídal, na rybu by nikdy nemohl mručet, ta si zasluhovala velkou přízeň.

„Tak kapříku Toníku, hezky si tu plav, já se vrátím až odpoledne. Něco spolu zakousneme a rozděláme si ty dárečky, co nám tu máma připravila. Žádný tajemství, viď? Ponožky a trenky dostávám každý rok. No občas svetr a montérky, ale letos smůla, všechno padlo na exotiku.“

Zavřel dveře a koupelnou to zašplouchalo. Kapřík Tonda se postavil na ploutvi a rozhlédl se kolem. Usmál se, vyskočil z vany a přestěhoval se do křesla, kde zase dvakrát poskočil, aby se trefil na ovladač televize.

„Jůůů, šplouchy šplouchalá, v televizi nadílka se rozdává a po ní pohádka přijde. O Popelce a Mrazíkovi bych si dal.“

Kapřík se zatřepal a splnil si přání, vždyť byl celý kouzelný, tak proč by i sám sobě neudělal radost? „Prosím, jedno vodní křeslo místo semišového! No a zuby a ruku co mi podá jídlo.“

Stalo se, na opěradle křesla se natahovala ruka a podávala mlsnému kapříkovi do pusy plné zubů brambůrky a okoralý chlebíček.

„To jsou nám hostitelé! Ale chudák Luboš, sám na svátky a ještě pracuje, zaslouží si nějakou odměnu. Třeba.....“

Luboš se vrátil odpoledne do domu, už na chodbě při svlékání kabátu se lekl. „Maruš, ty ses vrátila?“ Ne, nejspíš se mýlil, ale kdo tak vyzdobil předsíň a napekl? Nemohl se mýlit, cítil cukroví, bramborový salát, řízky, vánočku. Slyšel dětský smích, cinkání rolniček, zvuk koled, stavění sněhuláků...to všechno si zabalil do štěstí. Pousmál se a za chvíli zamračil, zavřel oči, znovu je otevřel a dokonale protřel.

Zrak ho nešálil. Nebo ho snad klepla pepka, jak furt makal a nedbal na odpočinek?

„Luboši, pojď si přisednout, už na tebe čekám.“

Šplouch! Zaslechl cákání vody a rozběhl se do koupelny, ale ve vodě nikdo nebyl. Co udělali s jeho kapříkem? Zloději? Ne, někdo opačný, dávající se sem vřítil. Ježíšek? Bože, zavřou ho do blázince, jestli se nevzpamatuje!

Otevřel dveře a vyjekl, kapr zrovna povyskočil a povídal mu něco o tom, že brzy začne nová pohádka, aby si sedl ke stolu nebo to vystydne a plýtvat kouzla na ohřívání večeře se nesluší.

„Kdo jsi?“ zakoktal Luboš na svého kamarádíčka v šupinách.

„Jsem kouzelný kapr, zlobíš se?“

„Ne, vlastně ne, ale....“ zabrousil pohledem pod vánoční stromek. Tolik dárků snad za celý život nerozbalí a toho jídla! Jen zamrkal na různá cizokrajná jídla, našňořené chlebíčky, neodolatelná cukroví, marcipánky, vánočky a kolekce.

„Já si vezmu chlebíčky, jsem do nich zblázněnej. Neboj, když je sním, vyčaruju další. Sedneš si už? Těšil jsem se až poklábosíme.“

„Já....a a a ano, a a a ale....“

„Já vim, musím tě očarovat, jinak z toho asi moc nebude, viď koktavý stydlíne?“

„a a a...“

„Čáry máry fuk! Raději hned, protože bysme propásli pohádku.“

A stalo se! Luboš přestal koktat, sedl si na gauč, rozdělal víno a s kaprem si přiťukli na super dny, které tu bez ženské části a bez práce vesele oslaví.

/Štědrovečerní kapřík Tonda: Petra Nachtmanová

www.shaylen.epika.cz/

Kdy se kapr dostal na vánoční stůl

Dalo by se říct, že kapr symbol dnešních Vánoc je vlastně nejmladší českou tradicí. Ryby v 16. a 17. století patřily mezi postní jídla, a tak byly ze štědrovečerní tabule většinou vyloučeny. Na vánočním stole objevily až v 19. st. např. štika, lín, pstruh, sumec, úhoř a vařily se většinou na černo (se sladkou omáčkou).

Kapr se stal tradičním štědrovečerním jídlem teprve v druhé polovině 19. století. Nikoliv však smažený, ale na černo nebo na modro,

Kapr na černo podle Magdaleny Dobromily Rettigové

Omáčka se vaří den předem, aby se rozležela. Do hrnce se nalije litr vody. Přidají se: 4 lžíce octa (nejlépe vinného nebo jablečného), půlka cibule, půl lžíce rozkrájené mrkve, celeru a kořenové petržele, jeden bobkový list, hřebíček, 3 zrnka nového koření a 4 zrnka černého pepře, lžička soli, 2 lžíce piva.

Vše se nechá vařit na mírném ohni. Když zelenina změkne, přidá se do hrnce naporcovaný a osolený kapr a vše se povaří na mírném ohni asi čtvrt hodiny. Hotové maso se vyndá a do šťávy se přidá několik vlašských ořechů, tři tabulky perníku a vše se za stálého míchání povaří, dokud omáčka nezhoustne. Pak se dochutí špetkou nastrouhané citrónové kůry, trochou citrónové šťávy, dvěma lžícemi červeného vína a malinovou zavařeninou a vše se ještě chvíli za stálého míchání povaří. Nakonec se procedí, vloží se do ní ryba a přidá se lžíce hrozinek a nakrájených mandlí.

Kapr na modro

Den předem se připraví rosol. V osolené vodě se uvaří telecí a vepřové nožičky s vepřovou kůží.

Kusy kapra se narovnají do pekáče kůží dolů a polijí se vařícím osoleným octem (nejlépe jablečným), aby kůže zmodrala.

Z uvařených nožiček se sebere mastnota. Vývar se pak procedí a přidá se do něj ocet z kapra, sůl, na plátky nakrájená mrkev, kořenová petržel, celer, cibule, zrnka pepře podle chuti, čtyři zrnka nového koření malý bobkový list, proutek tymiánu a vše se nechá povařit.

Potom se kapr vloží do marinády namodralou stranou dolů a uvaří se v něm do měkka (asi 20-25 minut). Kapr se nechá v odvaru vychladnout, opatrně se vyndá a vloží do pekáče. Odvar se procedí, zamíchají se do něj kousky želatiny, dva rozšlehané bílky a za stálého míchání se přivede do varu a pak se rychle odstaví na nahřátou plotýnku. Po ¼ hodině se rosol přecedí přes čisté plátýnko a nalije do pekáče na kapra tak, aby v něm byl celý ponořený. Když rosol na rybě ztuhne nakrájí se na porce, urovná se na mísu a ozdobí zbytkem sekaného rosolu, citrónem, různě vykrajovanou zeleninou a petrželkou.

/Komentář Kdy se kapr dostal na vánoční stůl: Hana Formánková/

Vaše názory

Další z magazínu

Náš tip