Jiří: Žena mě odmítá pustit k porodu. Já si ho ale nechci nechat ujít!

Milý Jirko, dovol abych ti sdělila, že fakt o nic nepřijdeš a že máš doma jednu z těch “normálních” žen. Netrucuj kvůli takové blbosti - tvé dítě si nic z toho nebude pamatovat a tvou ženu naprosto chápu - nechce riskovat, že se ti znechutí a chce se soustředit jen na samotný porod. Respektuj to a buď tu pro ni až fakt o něco půjde. Sám neodhadneš, jak to na tebe zapůsobí. To vždy zjistíme, až když dojde na lámání chleba. Já už bych teď také nechtěla partnera u porodu. A že to nechává na lékařích je správné - plánuj jak chceš, vše nedomyslíš a průběh neovlivníš. Max ji přemluv na nějaký předporodní kurz, aby si udělala hrubý obrázek toho, do čeho jde. To jsem já zanedbala.... vykašli se na porod a přeji ať vše proběhne hladce. Spoustu radosti s vaším synkem!

Předně bych Ti, Jiří, chtěla sdělit, že se chováš jako plačka. Buuu, já chci, já chci, já chci a ona nechce, a já tedy půjdu brečet na internety. Za druhé, lékaře hlídat nemusíš. Budou vědět, co dělat, i bez potížisty vedle rodící ženy. Za třetí, přestaň brečet, že je tvoje právo být u narození dítěte. Za čtvrté, jestli svoji ženě pořád tlučeš do hlavy, jak tam chceš dřepět a VŠECHNO pozorovat, tak se vůbec nedivím, že tě tam nechce :D. Můj muž u porodu byl, ale kdyby se na mě vytasil s tím, že bude sledovat, jak přesně přichází dcera na svět, tak nepřekročí práh porodního pokoje. Když už, tak místo muže je u hlavy rodičky a nikde jinde. U mě jsi už předem vystresovaný a hysterický manžel, který je na větvi z toho, že ženu nezajímá nástřih, bolest atd. Povím ti tajemství. Je jenom dobře, že tvoje žena neblbne ohledně nástřihu, epidurální anestezie a podobně. Ono by jí totiž stejně nepomohlo šílet už předem. Takže ji nech být. Ujisti ji, že tam budeš pro ni, na chodbě nebo kafeterii a pokud bude chtít, okamžitě k ní přijdeš. Ať se ti to líbí, nebo ne, porod je její chvíle. A je to chvíle krvavá, upocená a bolestivá. Tvůj přístup je mi stejně nesympatický, jeho ženské nuceni mužů, že musí být u porodu, i když se jim moc nechce. Můj muž u porodu byl a bylo to super, pomohl mi. Tím, že mě držel za ruku a deset hodin se mnou prodýchával stahy. Nikoho nehlídal, nikam, kam neměl, nečuměl a předně nešel k porodu s tím, že bude hlídat a dělat pořádky. Takové blbce mají porodníci určitě v lásce. Jiří, omlouvám se za tykání. Jen jsem ráda, že nemám za muže tebe.

Ely,máte pravdu,pěkně jste mu to nandala!

Bezva, Ely. Já si umím představit ještě jinou motivaci krom toho, že porod není hezká věc a že se paní může bát, že v manželových očích přijde o přitažlivost. Znám lidi, co se v bolestech nechovají vůbec hezky - a nejvíc vyjíždějí na svý nejbližší. Pokud by paní o takové své slabině třeba věděla, naprosto chápu, že by manžela u porodu nechtěla a nechtěla riskovat, že mu v bolestech řekne něco nepěknýho (jseš k ničemu, děláš to špatně, nehlaď mě, nesahej na mě, radši mi dones vodu, fuj, ta je teplá!). Pán nechť svou paní nechá být, ONA se musí rozhodnout, koho u porodu chce. A on by to fakt měl respektovat, porod je JEJÍ boj a ona si vybírá, jestli bude bojovat sama, nebo s někým.

Vážený Jiří, asi jste malinko přecitlivělý, chápu Vás ale i Vaši ženu. Porodní plány si dělají hlavně maminky co všechno odmítají, nejraději by rodily doma a vymýšlí si totální nesmysly. Buďte rád, že máte ženu, která ví, že porod není sranda a nejde nic naplánovat ani podle porodního plánu, lékař vždy určí co a jak by se mělo udělat a samozřejmě to s vaší paní probere od toho tam je. Já jsem třeba chtěla mít muže u porodu, protože jsem měla panický strach z toho, že by mi miminko vyměnili, zrovna totiž probíhala jedna taková kauza v ČR. U druhého porodu jsem měla muže taky, ale ke třetímu bych už asi vážně uvažovala o tom, zda nepůjdu sama. Byla jsem z něho děsně nervózní a pak mi manžel vlastně řekl, že to na něho byl strašný psychický nápor, protože mi vlastně nemohl nijak zvlášť pomoc od bolesti a jako že to fakt bolí, když máte bolesti skoro 29 hodin, než se syn narodil a nakonec kleštěma. Myslím, že takovýto zážitky asi si rád odpustíte. Chápu, že u toho chcete být a vidět mimi hned po porodu...však oni vás hnedka zavolají a o nic nepřijdete :) držte se a ať vše dobře dopadne a ženu se snažte podpořit a nevyčítat, že je sobecká. Sama neví do čeho jde a možná se i trošku bojí ale lékaři a sestřičky jí určitě pomohou :)

Jiří, Vaše žena MÁ SVATÉ PRÁVO být u porodu sama pokud chce. Porod je obrovská fyzická a psychická zátěž a pokud ona chce být sama, je to její volba a vy to respetujte. Měl byste být oporou a ne si stěžovat jak je to vůči vám nespravedlivé. Nespravedlivé??? Nespravedlivá je jen jediná věc - když chlap nedokáže být těhotné ženě oporou v jejích přáních! a na první místo staví svoji osobu

Podle mého názoru by si takovou věc měla řešit jen žena a nikdo jiný. Nenaléhejte na ni.

Manžel byl u obou porodů, zcela dobrovolně. U třetího však už být nechce.. prý by radši ve vedlejší místnosti přecházel z místa na místo a jako za starých časů čekal, až vyletí porodní bába a zvolá "Je to kluk!". Ona to možná nebude až taková výhra, jak čekáte :D Zkuste se těšit a být svojí ženě oporou i přes to, že se v tomto neshodnete. Myslím, že hlavně takto si to oba nejvíce užijete :)