Proč muži lžou? Protože jsou ohleduplní

Pokud muž lže, má pro to dobrý a čestný důvod a dělá to pro blaho druhých, říká ponaučení.

Při tomto ponaučení asi mnohá žena nadskočí s výkřikem: „To není pravda, muži přeci lžou jen pro svůj vlastní prospěch. Proto zapírají milence manželku a před manželkou zapírají milenku, hospodu i kamarády!“

Ač ponaučení plynoucí z emailu je přehnaný či spíše ironický mužský alibismus, přeci jenom někdy mužské lhaní je. prospěšné i ženě, podle přísloví: co oči nevidí, srdce nebolí.

Pokud se muž dopustí jednorázové nevěry, či v poblouznění hormonů i delší nevěry, vždy je lepší zatloukat, zatloukat a zatloukat, protože přiznání nepomůže nikomu. Naopak přiznání k nevěře, je vlastně také sobectví, které partnerovi ublíží a nezáleží na tom, jestli se jedná o muže či ženu.

Příležitostného nevěrníka či nevěrnici, který/á/ selhal/a pod vlivem různých okolností (např.byl/a někým sveden/a), trápí černé svědomí jemuž chce ulevit přiznáním k nevěře.

Činí tak z ryze sobeckého důvodu, protože si myslí, že když mu partner/ka odpustí, uleví se i jeho svědomí.

Jenže partner/ka mu většinu neodpustí naopak mu/jí to ublíží.

A tak nevěrník/ice dostane sebe i svého drahého/hou jen do horší situace než je předtím, kdy svůj hřích tajil.Většinou se sám pak cítí mnohem hůř , protože vidí, že svým přiznáním své /mu drahé/mu ublížil

Takže muži vždy nelžou jen ze sobeckých důvodů, ale i z ohledu na své drahé, a proto mužské heslo zatloukat, zatloukat a zatloukat má své sice nečestné, ale ohleduplné opodstatnění, kterého by se měly držet i příležitostné nevěrnice.

A moudrá žena se proto drží přísloví, co oči nevidí, to srdce nebolí, a tudíž se neptá a nepátrá po tom, jestli jí byl někdy její drahý nevěrný. Nepřinese jí totiž nic jiného než bolest.

Proč muži lžou?

Dřevorubec kácel stromy u řeky. Najednou mu sekera spadla do řeky.

Začal naříkat a v tom se zjevil Bůh: „Proč tak naříkáš?" ptal se ho.

„Ach, Pane, spadla mi do reky sekera. Bez ni se nemohu živit."

Bůh sáhl do vody a vytáhl zlatou sekeru." Je to tvá sekera?" zeptal se. "Ne, není," odpověděl muž.

Bůh z řeky vytáhl stříbrnou sekeru:"Je to ona?"

"Ne," zněla dřevorubcova odpověď.

Potřetí sáhl Bůh do vody a tentokrát muži nabídnul železnou.sekeru.

"Ano, to je má sekera," zaradoval se dřevorubec.

Boha potěšilo, že je tak čestný a poctivý, proto mu daroval všechny tři sekery.

Po čase se muž procházel se svou ženou na stejném místě. Náhoda tomu chtěla, že jeho žena uklouzla, spadla do vody a utopila se. Dřevorubec začal plakat.

"Proč pláčeš?" zjevil se před nim Bůh. "O Pane, má žena spadla do

řeky a utopila se."

Bůh vešel do vody a když se vrátil, vedle něj stála Jennifer Lopez. "Je to tvá žena?" zeptal se Bůh.

"Ano, to je ona," odpověděl muž.

"Lžeš" rozhněval se Bůh, "to není ona!"

Dřevorubec padl na kolena a řekl: "Odpusť, Pane, ale musel jsem. Kdybych ti řekl NE, nabídl bys mi Catherine Zeta-Jones. Kdybych odmítl i tu, vrátil by ses s moji ženou. Já bych pak řekl ANO a ty bys mi dal všechny tři. Jsem chudý muž. Nedokázal bych se postarat o tři ženy najednou."

Z toho plyne ponaučení:

Pokud muž lže, má pro to dobrý a čestný důvod a dělá to pro blaho druhých.

Napsala Hana Formánková