Knižní recenze: Němé oběti

Naprosto na rovinu přiznávám, že knížka vyšla v srpnu, přečetla jsem ji v září, ale recenzi píšu až teď. Znáte to – pořád se mi do toho něco pletlo a od psaní mě vzdalovalo. Netěšilo mě to, měla jsem výčitky svědomí, ale teď si říkám, že to asi bylo dobře. Jinak se čte tenhle druh příběhu, když venku praží slunce, a úplně jinak v sychravém podzimu, který právě nastal…. A za okny venku ve tmě se může stát cokoliv… Nevím, jaký nápoj si k této knížce nalijete. Stylově snad sklenku whisky? Zřejmě padne ne jedna…

Abyste si čtení užili stejně jako, nebudu se věnovat příběhu jako takovému. Jen to hlavní. „Pátrač“ David Raker je svým pátráním přímo posedlý. Musí být, jinak by knížka skončila na nějaké třicáté straně. Normální člověk by se na to dávno vykašlal, Raker ne. Tím se liší od nás, obyčejných lidí, čtenářů jeho příběhů. Protože ty musí být do značné míry neuvěřitelné. Jinak by si nedokázaly udržet naši pozornost.

Na toto základní nastavení logicky navazuje to, že Raker se nutně dostává do konfliktu mezi právem a svědomím. Všichni víme, že právo je zhuštěným vyjádřením etiky a morálky dané společnosti, a že přesto se člověk může tím, že dodržuje platné právní předpisy, dostat do konfliktu se svým pojetím morálky.

Přesně to se stane Davidovu parťákovi a kamarádovi, Colmovi Healymu. Vynikající policista narazí na případ, který není zaboha schopný rozlousknout. K vraždě ženy a jejích dvou malých dcer mu chybí motiv, klíč – a tím mu chybí všechno. V běžné policejní praxi by se časem takový případě odložil a upadlo v zapomenutí. Healy však cítí povinnost pro tyto nevinné oběti zločinu s nejasným pozadím zjednat spravedlnost. Toto vědomí povinnosti ho žene proti platným policejním postupům a nakonec i proti sobě samému.

Začne se topit v bažině a tápe kolem sebe, hledá pomocnou ruku. Tu mu nabídne David Raker, i když sám se tím dostává do vnitřního konfliktu. Logika mu velí celý případ odložit i s chudákem Healym, svědomí mu to nedovolí. A k výpravě za hranice zákona svede ve jménu spravedlnosti i další zúčastněné …

Celých 528 stran trvá, než se Raker dobere konce případu a vysvětlení všech jeho okolností. Extrémně zdařilé mi přijde ovšem prostředí, v němž se odehrává vše klíčové. Protože žijeme v zemi bez moře, nemáme ani mořská mola v tom smyslu, jaká mají v Británii. Snadno si ho vybaví každý, kdy byl třeba v Brightonu. Jde o konstrukci postavenou kolmo ke břehu a vybíhající daleko do moře. A aby to nebylo tak fádní, tak se na něm nacházejí různé možnosti občerstvení a také atrakce pouťového a zábavného charakteru včetně hracích automatů. Nejspíš právě tady se Weaver inspiroval, když pro potřebu svého příběhu stvořil jinak nejspíš fiktivní molo ve Wappingu, části Londýna „s mořským charakterem“. Nakonec on sám bydlí v Bathu, vzdáleného od Brightonu jen asi 170 km.

A což teprve, až se dozvíte, proč se musely skříně některých automatů opakovaně natírat jistou speciální barvou… Ono ale není bizarní jen to molo, bizarní je celý příběh. Proto čtenáři přijde také těžko uvěřitelný. Ale je tomu tak jen na první pohled. Stačí si připomenout některé zločiny, které se udály u nás. Pamatujete na zcela specificky trýzněné chlapce z Kuřimi z roku 2007? Tenhle případ vypadal stejně bizarně a zmateně nejen při pohledu zvenčí, protože na veřejnost se nedostaly všechny informace, ale zmateni z něj byli policisté i znalci. Jeho objasnění je přinejmenším neuspokojivé, spíše vzbuzuje další otazníky. Stejně jako případ Dity Hrabánkové (1971), jejíž doslova vykuchané tělo bylo v podstatě náhodou nalezeno roku 1992 v Průhonickém parku? A jaký osud stihl dvanáctiletou Míšu Muzikářovou, která se ztratila vloni v lednu při cestě školy? Je ještě vůbec naživu? Její tělo se nenašlo dodnes. Daniel (16) a Jana (13) vyvázli z vězení pečlivě zbudovaného v jedné ústecké garáži jen díky chlapcově vynalézavosti a odhodlání a neústupnosti své vlastní rodiny. Policie byla bezradná, ale lze to pochopit. Pachatel svůj čin plánoval dlouho předem, systematicky a tak, aby si svých obětí mohl užívat co možná nejdéle…

To všechno mě napadá, když si říkám, jestli Tim Weaver nevypraví příběhy až příliš neuvěřitelné. Bohužel ne. Stávají se, dokonce i u nás. Jenom tu nejsou Colm Healy a David Raker, aby je objasnili….

Pokud se s hrdiny Tima Weavera setkáváte poprvé až v této knize, a našli v nich zalíbení, určitě se vraťte k jeho předchozím dvěma knihám, které již v nakladatelství Mystery Press vyšly. Potěší už jen jejich názvy – Bez slitování a Není cesty zpět. A pokud je už znáte, až sáhnete po jeho čerstvé novince jménem Zlomené srdce, už budete vědět, že o romantice to nebude.

Jitka Lenková

Zaujala vás recenze? Knihu si můžete koupit na www.mysterypress.cz