Testovali jsme pro Vás: Toyota C-HR 1,8 Hybrid

Po jarním testu Toyoty C-HR ve verzi s přeplňovaným benzínovým motorem 1,2 litru jsme nyní testovali její "silnější" sestru - model, vybavený nepřeplňovaným motorem 1,8 litru s hybridním pohonem. A nutno říci, že výsledek srovnání dopadl, alespoň pro nás, poněkud nečekaně.

Karoserie

Model C-HR je pětidveřové pětimístné kompaktní SUV. Model s hybridním pohonem rozeznáte od klasického sourozence pouze podle modrého podbarvení loga na masce chladiče a nápisů Hybrid na bocích a zádi vozu. Pokud vás zajímá, co znamenají písmenka C-HR, můžete si prý vybrat mezi cross hatch rider (něco jako „kříženec“), coupé high rider (vyvýšené kupé), nebo dramatickým cross hybrid revolution. Radost z něj budou mít majitelé, kteří jsou rádi středem pozornosti, byť je to zásluhou jejich vozu a ne jejich. Na první pohled zaujmou výrazné, jak tvarem, tak rozměry, přední světlomety. Dynamický design podtrhuje masivní zadní spoiler, díky kterému se na zadním okně téměř nezachycují při dešti kapky ani nečistoty, vířící za vozem. Karoserie je velmi tuhá a ani při náhlých změnách směru jízdy nepůsobí gumově ani nevydává žádné pazvuky. Pár kompromisů budete muset kvůli neotřelému designu akceptovat, např. menším dětem asi budete muset otevírat zadní dveře, protože na kliku, umístěnou vysoko v rámu dveří vedle okna, nedosáhnou. Na druhou stranu se starším cestujícím bude díky vyššímu posezu lépe nastupovat.

Interier

Multimediální systém je nepřehlédnutelný. Velký, nad přístrojovou deskou uprostřed umístěný panel, je dobře přístupný nejen z pozice řidiče. Menu je intuitivní, i když k některým položkám se musíte proklikat trochu delší cestou. Navigace zobrazuje informace přehledně a s dostatečným předstihem, takže by se nemělo stát, že projedete kolem odbočky v  okamžiku, až když na ni navigace upozorní. V modelu, který jsme testovali nyní, byla reprosoustava o trochu lepší, než ve verzi s motorem 1,2 litru, kterou jsme měli dříve, proti této konfiguraci jsme vážnější připomínky neměli. Snad jen to vyvážení zvuku na střed vozu mohlo být ještě trochu lepší. Na předních vyhřívaných sedadlech je dost místa i pro vyšší postavy. Ani se svými 190 cm kolega nebrousil hlavou strop, mimochodem poněkud netradičně černý. Sedadla mají velmi příjemné a pevné boční vedení, které přímo svádí k dynamičtějšímu průjezdu zatáčkami. Vyšší posez dodává pocit jistoty a přehledu, i když skloněné přední sklo může v kombinaci s masivním panelem zpětného zrcátka způsobovat vyšším postavám problém při výhledu z vozu vpravo vpřed nahoru.

Na zadních sedadlech to s místem nad hlavou a pro nohy také není nejhorší, jen si díky poměrně malým oknům zadních dveří může občas někdo připadat stísněně. Osmiletá testerka v dětské sedačce si ale nestěžovala na výhled ani při několikahodinové cestě.

Kufr je dobře přístupný, čtyřčlenná rodina ale při cestě na delší dobu musí více plánovat, co bude opravdu potřebovat, protože 337 litrů mnoho prostoru pro zbytečnosti nedává.

Pohonné ústrojí (motor, převodovka)

Toyota C-HR je na českém trhu k dispozici se dvěma pohonnými jednotkami. V prvním případě je to přeplňovaná benzínová dvanáctistovka o výkonu 85 kW a točivém momentu 185 N.m, která je použita také v modelu Auris. Tu jsme testovali minule. Nyní nám rukama prošel hybrid, kombinující benzínovou nepřeplňovanou osmnáctistovku o výkonu 72 kW s maximálním točivým momentem 142 N.m, a dva elektrické motorgenerátory. Z nich každý má jinou funkci - první slouží jako startér a při jízdě přeměňuje nevyužitou energii motoru na elektrickou energii. Druhý slouží jako pohonná jednotka o výkonu 53 kW při jízdě v elektrickém režimu. Celkový kombinovaný výkon je ale pouze 90 kW. Nutno říci, že jestliže slabší motorizace velmi příjemně překvapila jak dynamikou, tak velmi tichým provozem, objemově větší motor v kombinaci s automatickou převodovkou a handicapem váhy elektropohonu a baterií byl pouze zdrojem většího hluku a v dynamice se dvanástistovce nemohl rovnat. Pro řidiče, který má při koupi ohled na vlastní kapsu a netrpí ideou, že hybridní pohon zachrání planetu, je tak volba pohonného ústojí jasná.

Jízdní vlastnosti

Podvozek má C-HR v principu shodný pro obě verze motorizace: Navzdory tomu že působí jako vysoké auto, překvapivě nízko umístěné těžiště. Konstrukce vozu totiž umožňuje usadit těžké komponenty níže než dosud. I při rychlejším průjezdu serpentinami se tak auto nerozkývalo a jelo „jako po kolejích“. Méně zkušenému řidiči by proto možná pomohla při větší rychlosti větší odezva od kol do volantu, aby se nenechal ukolébat schopnostmi vozu a nedostal se tak za hranu fyzikálních zákonů. Komfortnímu pocitu určitě pomáhala i osmnáctipalcová kola se širokými pneumatikami, která utlumila nárazy při jízdě po okreskách nebo polních cestách a kupodivu nezpůsobovala velký valivý hluk. Na rozdíl od slabšího pohonu (ale možná je to jen otázka štěstí na "jiný kus"), byly brzdy u tohoto modelu takové, na jaké jsme u Toyoty zvyklí. Ostré, ale s možností brzdnou sílu citlivě dávkovat.

Toyota C-HR 1.8 Hybrid (122 k) e-CVT

Hybrid – technická data testovaného vozu:

Plusy

• Fanoušky si získá už svým neotřelým vzhledem.
• Pochvalu si zaslouží kvalita zpracování, pohodlný podvozek
• Už v základu model nabízí adaptivní tempomat nebo asistent pro jízdu v jízdních pruzích. Ten vás, pokud nedáte znamení blinkrem, upozorní na vyjetí z pruhu. Na to je potřeba si ale zvyknout, protože funkce se projevuje jakoby zatažením za volant zpět do původního pruhu a ne každý má rád, když mu někdo sahá do řízení.
• Zadní kamera, spínaná při zařazení zpátečky, zobrazuje velmi přehledně prostor za vozem a díky doplněné grafice značně usnadňuje couvání nebo parkování, což je při horším výhledu zadním oknem k nezaplacení.
• Doplňková výbava zahrnuje ještě další užitečné vychytávky, jako např. Inteligentní parkovací asistent, Systém výstrahy na dopravu za vozem, systém sledování mrtvého úhlu ve zpětných zrcátkách, automaticky sklopná vnější zpětná zrcátka, zobrazování značek kolem vozovky na přístrojové desce, takže třicítku na rovném a přehledném úseku, na kterém možná někdy někdo pracoval, nemáte šanci přehlédnout.

Mínusy

• Chvíli trvalo, než jsme si zapamatovali, jakým modelem vlastně jezdíme - zkratka „C-HR“ se dá lehce zaměnit za označení „CR-V“ nebo „HR-V“, používané Hondou. Vypomohli jsme si (přejatou) mnemotechnickou pomůckou: „C-HR“ lze číst jako „chr“. V případě hybridního modelu je více výstižné a do jisté míry může symbolizovat dynamiku vozu.
• Pokud cestujete s dětmi, budete asi, stejně jako my, postrádat zásuvku na zadních sedadlech pro nabíjení nejrůznějších tabletů, telefonů a dalších naprosto nepostradatelných zařízení.

• Deklarované kombinované spotřeby 3,9 litrů se nám nepodařilo dlouhodobě dosáhnout. I při ekonomickém stylu jízdy s velmi lehkou nohou jsme se pod 4,6 litru nedostali.
• Motor je na rozdíl od slabší verze hlučnějsí a v kombinaci s převodovkou na dynamickou jízdu raději zapomeńte. Tato motorizace je vhodnější pro ty, kteří se rádi kochají.
• Základní cena modelu  začíná na 629 900 Kč, v nejvyšší řadě se základní cena vyšplhá až na 704 900 Kč což je cena, za kterou je na trhu poměrně velký výběr
• Za nevýhodu, jako oběť vzhledu vozu, může leckdo považovat i horší výhled ze zadních sedadel, daný menšími, vysoce posazenými okny a polohu klik zadních dveří.
• Audiofilům určitě doporučujeme pořídit si příplatkovou audiosoustavu, ta nabízená v základu ponechává velkou část vnitřního prostoru vozu ozvučenu poněkud nevýrazně